Příběh jedné židle: Chair One
Konstantin Grcic v Praze
Druhou akcí "diamantového čtyřvystoupení" Four Diamonds byla přednáška Konstantina Grcice. Ve středu 3. října v podvečer představil před plným auditoriem v prostorách vedle nového showroomu 3DH v pražském River Diamondu svou židli Chair One. Příběh vzniku jedné konkrétní židle, kterou navrhl pro italský Magis, uvedl přímo majitel a zakladatel slavné značky, pan Eugenio Perrazza, který přiletěl na letošní Designblok (o jeho vystoupení na Dni profesionálů si přečtěte v samostatném článku).
Spolupráce s Konstantinem Grcicem začala v roce 1999, když přišel na milánském veletrhu na stánek Magisu a Perazza ho oslovil s nabídkou spolupráce s Magisem. "Grcic odmítl," říká Perazza. O rok později se situace opakovala a stejně tak v dalším roce. "Mezitím jsem přemýšlel o tom, proč zrovna Grcic nechce pracovat pro naši značku, když na světě je spousta designérů, kteří by dali nevím co za to, aby pro nás mohli navrhovat," pokračoval Perazza. "Důvodů bylo asi víc, ale hlavní byl ten, že Konstantin měl Magis spojený především s plastovým nábytkem. Řekli jsme si, přijdeme s novou technologií a rozšíříme naše výrobní možnosti o technologii vstřikovaného hliníku," doplnil Perazza. Po třech letech odmítání se s Konstantinem dohodli a začal příběh Chair One.
Jedné z nejslavnějších židlí posledních let, která si razí cestu do světa designové klasiky. Zatím na své "objevení" a chvíle největší slávy ještě čeká, ale za takové dva, tři roky bude na vrcholu, je přesvědčený Perazza. Příběh spolupráce, která začala v roce 2001 a trvá dodnes, pak ve velmi osobním vyprávění představil přímo Konstantin Grcic. "Na začátku nebyla žádná marketingová studie nebo sáhodlouhé prezentace a diskuse s managementem, o tom, co a jak má vzniknout," začal Grcic. Magis je rodinná firma a o tom, co a jak se bude vyrábět, rozhoduje přímo pan Perazza ve spolupráci se svým synem. Tradice italského rodinného podnikání v designu je postavená na zkušenostech a také intuici samotných majitelů. Ti nesou odpovědnost, ti vybírají, co a jak se bude dál vyrábět. "Začali jsme modelovat z drátů a papíru," popisuje Grcic a promítá velmi osobní a poutavé fotografie z ateliéru, kde se svým asistentem nůžkami stříhají papíry a tvarují dráty… Vznikají první modely, pan Perazza se s Grcicem často potkává a osobně dohlíží na vznik prototypu.
"Vždycky jsme se potkali někde na půl cesty, v motorestech nebo oblíbené rakouské pivnici pana Perazzy," říká Konstantin a promítá jednu fotografii za druhou. Nakonec se ladí stovky detailů, vzniká také studie zatížení jednotlivých částí židle, modelují se technické proporce a dimenze materiálu. Je překvapivé, jak konzervativně vlastně návrh Chair One vznikal: žádné 3D modelování nebo týmy specialistů, kteří pitvají milimetr po milimetru. Souznění majitele firmy a designéra, které je založené na důvěře ve správné rozhodnutí a dobrý výsledek, bylo a je motorem celé dosavadní spolupráce.
První prototyp vznikl v jedné z italských továren a Konstantin s úsměvem ukazuje jednoduché a pro někoho až překvapivě zastaralé stroje. A také obyčejné dělníky, kteří vzorovali tuto "kosmickou" židli. V dalších fázích se znovu upravovaly detaily, vybíraly barevné kombinace (nyní se Chair One vyrábí v červené, černé a bílé barvě) a Konstatnin také na židli navrhl polštář. "Všichni říkali, je to tvrdé, chtělo by to polštář," dodává s úsměvem. Dva roky práce se pomalu chýlí ke konci a Chair One jde do výroby…
Technologie: vstřikovaný hliník. Tvar: diamantový styl (jak ho nazývá přímo Eugenio Perazza). Použití: interiér i exteriér. Podnože: klasické nohy nebo betonová. Premiéra: Milán 2003. Další cesty Chair One: vzniká celá Family One: stůl, barová židle, sdružené sezení do veřejných interiérů.
Chair One krok po kroku postupuje světem a začala žít svým vlastním životem, což s sebou nese i různé formy kopírování a "inspirace"… A pak také různé, zcela neočekávané situace, v nichž Konstantin, jeho přátelé i příznivci židli nacházejí. Na závěr svého vystoupení představil právě tento "druhý život" Chair One. Tadao Ando sedí na letišti na Chair One. Herzog s de Meuronem ji dávají do projektu svého muzea… a Konstantin sám jede ve filmu na kole a v ruce drží Chair One…
"Něco navrhnete, věnujete tomu několik let života, a pak už jen sledujete, co se stane. Jestli vím, zde bude mít nějaký můj návrh úspěch? To tedy opravdu ne… Nikdy to nemůžete vědět," dodává.
Konstantin Grcic v Praze okouzlil svým skromným vystupováním a zároveň velmi sugestivním příběhem vzniku jedné konkrétní židle. Jeho práce ukazuje, že i při použití klasických postupů, bez spolupráce s marketingovými týmy lze dosáhnout skvělých výsledků.
Psáno pro design portál www.myCode.cz
Spolupráce s Konstantinem Grcicem začala v roce 1999, když přišel na milánském veletrhu na stánek Magisu a Perazza ho oslovil s nabídkou spolupráce s Magisem. "Grcic odmítl," říká Perazza. O rok později se situace opakovala a stejně tak v dalším roce. "Mezitím jsem přemýšlel o tom, proč zrovna Grcic nechce pracovat pro naši značku, když na světě je spousta designérů, kteří by dali nevím co za to, aby pro nás mohli navrhovat," pokračoval Perazza. "Důvodů bylo asi víc, ale hlavní byl ten, že Konstantin měl Magis spojený především s plastovým nábytkem. Řekli jsme si, přijdeme s novou technologií a rozšíříme naše výrobní možnosti o technologii vstřikovaného hliníku," doplnil Perazza. Po třech letech odmítání se s Konstantinem dohodli a začal příběh Chair One.
Jedné z nejslavnějších židlí posledních let, která si razí cestu do světa designové klasiky. Zatím na své "objevení" a chvíle největší slávy ještě čeká, ale za takové dva, tři roky bude na vrcholu, je přesvědčený Perazza. Příběh spolupráce, která začala v roce 2001 a trvá dodnes, pak ve velmi osobním vyprávění představil přímo Konstantin Grcic. "Na začátku nebyla žádná marketingová studie nebo sáhodlouhé prezentace a diskuse s managementem, o tom, co a jak má vzniknout," začal Grcic. Magis je rodinná firma a o tom, co a jak se bude vyrábět, rozhoduje přímo pan Perazza ve spolupráci se svým synem. Tradice italského rodinného podnikání v designu je postavená na zkušenostech a také intuici samotných majitelů. Ti nesou odpovědnost, ti vybírají, co a jak se bude dál vyrábět. "Začali jsme modelovat z drátů a papíru," popisuje Grcic a promítá velmi osobní a poutavé fotografie z ateliéru, kde se svým asistentem nůžkami stříhají papíry a tvarují dráty… Vznikají první modely, pan Perazza se s Grcicem často potkává a osobně dohlíží na vznik prototypu.
"Vždycky jsme se potkali někde na půl cesty, v motorestech nebo oblíbené rakouské pivnici pana Perazzy," říká Konstantin a promítá jednu fotografii za druhou. Nakonec se ladí stovky detailů, vzniká také studie zatížení jednotlivých částí židle, modelují se technické proporce a dimenze materiálu. Je překvapivé, jak konzervativně vlastně návrh Chair One vznikal: žádné 3D modelování nebo týmy specialistů, kteří pitvají milimetr po milimetru. Souznění majitele firmy a designéra, které je založené na důvěře ve správné rozhodnutí a dobrý výsledek, bylo a je motorem celé dosavadní spolupráce.
První prototyp vznikl v jedné z italských továren a Konstantin s úsměvem ukazuje jednoduché a pro někoho až překvapivě zastaralé stroje. A také obyčejné dělníky, kteří vzorovali tuto "kosmickou" židli. V dalších fázích se znovu upravovaly detaily, vybíraly barevné kombinace (nyní se Chair One vyrábí v červené, černé a bílé barvě) a Konstatnin také na židli navrhl polštář. "Všichni říkali, je to tvrdé, chtělo by to polštář," dodává s úsměvem. Dva roky práce se pomalu chýlí ke konci a Chair One jde do výroby…
Technologie: vstřikovaný hliník. Tvar: diamantový styl (jak ho nazývá přímo Eugenio Perazza). Použití: interiér i exteriér. Podnože: klasické nohy nebo betonová. Premiéra: Milán 2003. Další cesty Chair One: vzniká celá Family One: stůl, barová židle, sdružené sezení do veřejných interiérů.
Chair One krok po kroku postupuje světem a začala žít svým vlastním životem, což s sebou nese i různé formy kopírování a "inspirace"… A pak také různé, zcela neočekávané situace, v nichž Konstantin, jeho přátelé i příznivci židli nacházejí. Na závěr svého vystoupení představil právě tento "druhý život" Chair One. Tadao Ando sedí na letišti na Chair One. Herzog s de Meuronem ji dávají do projektu svého muzea… a Konstantin sám jede ve filmu na kole a v ruce drží Chair One…
"Něco navrhnete, věnujete tomu několik let života, a pak už jen sledujete, co se stane. Jestli vím, zde bude mít nějaký můj návrh úspěch? To tedy opravdu ne… Nikdy to nemůžete vědět," dodává.
Konstantin Grcic v Praze okouzlil svým skromným vystupováním a zároveň velmi sugestivním příběhem vzniku jedné konkrétní židle. Jeho práce ukazuje, že i při použití klasických postupů, bez spolupráce s marketingovými týmy lze dosáhnout skvělých výsledků.
Psáno pro design portál www.myCode.cz
0 komentářů
přidat komentář
