Pražská přednáška FOA

Organizátoři přednášky Foreign Office Architects 21. října 2005 v kině Světozor přichystali hned na začátek jedno milé překvapení. Vedle všude ohlašované Farshid Moussavi se do Prahy přijel podívat i Alejandro Zaera-Polo a jejich čtyřletá dcera Miny. Po čtvrthodinovém domlouvání technice na nás vypustili vodopád svých projektů. Pravidelné předávání si řeči a maximálně pět minut vyhrazených jedné stavbě mělo za následek, že po přednášce byli diváci vyčerpanější než její hlavní aktéři.
Farshid s Alejandrem nemohli nezačít jiným projektem než tím, který odstartoval jejich hvězdnou kariéru - mezinárodním přístavním terminálem v Yokohamě. Do té doby oba učili na prestižní londýnské AA, nepostavili jedinou stavbu a pokoušeli štěstí v různých soutěžích. Následovaly další jejich projekty člověkem vytvořené obytné krajiny, kde dokázovali, že jako terén se dá pojmout téměř jakákoliv typologie. O smyslu pro humor svědčila jejich policejní stanice ve španělské La Vila Joiosa. Bohužel nezbyl čas na zmínku o neobvyklém předláždění jejího okolí, kompaktním vyřešení složitého provozu, ani na vychutnání si unikátního vnitřního prostoru. To je daň za to, když máte desítky podobně dobrých projektů.
Zatím poslední práce FOA a celý závěr pražské přednášky byly o ornamentu a dekoru v architektuře, který je však s projektem neoddělitelně spjatý už od počátku navrhování stavby, což by zasluhovalo samostatnou úvahu. K přežitému názoru Adolfa Loose se snad už jasně vyjádřil Jacques Herzog ve své přednášce 25. října 2000 na londýnské AA. S vyjasněnou minulostí se dnes tímto tématem zabývá mimořádně široké spektrum architektů po celém světě.
Po přednášce padl z publika dotaz na jejich pedagogickou činnost. Oba z přednášejících mají vystudované prestižní university (ne jenom jednu) a výčet jejich pedagogických působení je stejně dechberoucí. Západní university mohou oslovit ty nejpovolanější lidi z praxe. Architekti tuto nabídku neodmítají, protože vědí že jde o oboustranně výhodnou symbiózu učitelů a žáků. Odpověď na otázku z publika ohledně dalšího osudu jejich dokončených staveb byla víc než diplomatická. Například osud londýnského Belgo Zuid, který po změně majitele a redesignu musel být nakonec stejně zavřený, se musí dotknout každého autora, když jeho budova neplní svoji funkci nebo přestane úplně existovat. Něco jiného byl španělský pavilón na EXPO 2005 v japonském Aichi, kde bylo s jeho krátkou životností od samého začátku počítáno.
Ateliér FOA se nevydává cestou smělých konstrukčních experimentů jako Toyo Ito nebo Shigeru Ban (Yokohama je díky Balmondovi výjimkou), nevytváří architektonické precedenty jako H&deM, a proto by nám, Čechům, mohl být bližší. Ukazuje, že architektura pro potřeby a pohodlí soudobého člověka nemusí být suchá, nudná a neustále se ohlížející do historie. Přednáška FOA nebyla jen letmým seznámením s tím, co se děje na poli světové architektury někde za sedmerem kopců a sedmerem řek, jak tomu bylo minulý rok v případě Winyho Maase. FOA je nám blíž, než by se na první pohled mohlo zdát. Brno v celé své historii pokukovalo po tom, co se děje ve Vídni a všichni tam jezdili na zkušenou. V současné rakouské metropoli učí na školách ti, kteří udávají architektuře směr. Mezi nimi je i Fashid Moussavi z FOA. Trend opisování z Vídně nejde zastavit a je jen otázkou času, kdy se první žáci FOA, Greg Lynna nebo mladých rakouských kanceláří prosadí i u nás. Praha už má své querkrafty nebo delugan_meissly. To, že se o nich v cizině nic neví, je jiný problém.