Cyklus o mladé české architektuře v UKG - Vojtěch Sigmund
Zveme Vás na další díl z cyklu o mladé české architektuře, který probíhá v rámci Ukradené galerie. Představí se architekt VOJTĚCH SIGMUND s tématem sociálního bydlení realizovaného svépomocí. Výstava s přednáškou se bude konat tento čtvrtek 24. 10. od 19 hod v Děčíně Podmoklech na rohu ulic Zbrojnická a Tržní.
Tak jako vždy v UKG Děčíně bude výstava zahájena u nástěnky a přednáška proběhne v baru Bodenbach (cca 2 min chůze).
Tak jako vždy v UKG Děčíně bude výstava zahájena u nástěnky a přednáška proběhne v baru Bodenbach (cca 2 min chůze).
Více informací o výstavách na UKG se dozvíte na našich stránkách.
Zdraví tým SUA
VOJTĚCH SIGMUND (*1981)
Sociální bydlení realizované svépomocí
Sociální problémy v České republice se neustále prohlubují. Roste počet lidí, kteří jsou ohroženi ztrátou bydlení nebo zaměstnání. Tato skutečnost s sebou nese celou řadu konkrétních problémů, které je třeba řešit. Naléhavě chybí státem podporované bydlení. Komerční ubytovny, které v tuto chvíli poskytují bydlení pro některé skupiny obyvatel, nemohou být z mnoha důvodů jeho trvalou náhradou. Životní podmínky na těchto ubytovnách jsou nevyhovující a náklady na ubytování jsou nepřiměřeně vysoké. Stát a obce by měly tuto situaci řešit stavbou sociálních bytů. Dalším velmi aktuálním problémem v České republice je zvyšující se množství lidí, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní. Myšlenka participace obyvatel na stavbě podporovaného bydlení se tedy zdá být vhodným řešením. Kromě nově vzniklých bytů by tak zároveň vznikla i nová pracovní místa a zvýšila by se kvalifikace na stavbě participujících obyvatel.
Během svého studia jsem strávil dva roky ve francouzském Grenoblu, kde jsem se setkal tváří tvář s pokročilým stadiem sociálních problémů. Škola i náš apartmán byly umístěny na předměstí, které patří v národních statistikách mezi nejnebezpečnější místa ve Francii. Jednoduše ghetto. V místě docházelo například k přepadávání studentů při odchodu ze školy ve večerních hodinách a proslulé francouzské zapalování aut bylo na denním (nočním) pořádku. Byl jsem však svědkem i závaznějších incidentů. Před naším domem došlo na střelbu a dva mrtvé, když si místní drogové gangy vyřizovaly účty. Ačkoliv se město snaží situaci zlepšit za cenu masivních investic, řešení je v nedohledu a zdá se být nemožné. Pochopil jsem, jak obtížné je snažit se napravit vzniklý stav. Jak obtížné je hasit požár v jeho plné síle a jak hloupé je čekat na to, až se takový požár rozhoří, namísto snahy předcházet jeho vzniku. Vše nasvědčuje tomu, že v České republice se přesně toto děje právě teď. Čekáme na pořádný problém.
Lidé ohroženi sociálním vyloučením se propadají stále hlouběji po pomyslné spirále chudoby a ve společnosti zároveň roste antipatie vůči určitým skupinám obyvatel, zejména vůči Romům. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že současné protiromské nálady, které v ČR sílí, jsou z velké části způsobeny neřešením problémů sociálních. Jak vážný je tento společenský problém nám ukazují v poslední době četné protiromské pochody. Krajním projevem společenského rozkolu pak byly např. nepokoje na Šluknovsku v roce 2011. Politici působili bezradně. Nepokoje na sídlišti Janov v Chomutově nebo na Šluknovsku sice utichly, ale problém nezmizel, napětí zůstává.
Uvědomuji si, že předcházení vzniku ghett a sociální segregaci je velmi komplexní problematika, která zaměstnává celou řadu profesí. Vzhledem k tomu, že jsem povoláním architekt, zaměřuji se na propagaci sociálního bydlení jakožto nástroje prevence vzniku ghett. Překvapuje mě, že se v České republice touto problematikou zabývá jen zlomek architektů. Přitom pro inspiraci nemusíme chodit daleko. V sousedním Rakousku je výstavba sociálního bytů hojně využívanou formou podpory bydlení. Vznikají tam výjimečné projekty. Je pravdou, že i naše politická reprezentace ignoruje potřebu sociálního bydlení navzdory tomu, že Evropská unie přikládá tomuto tématu značný význam. Architekti tedy čekají na impuls od státu a nesnaží se být hybateli společenských změn. Jenže než stát zareaguje, může být již pozdě. Proto se této problematice snažím věnovat a v rámci doktorského studia na FA ČVUT rozpracovávám ideu sociálního bydlení realizovaného svépomocí.
Zásadní idea participace budoucích obyvatel na stavbě sociálního bydlení je tato: lidé ohrožení sociálním vyloučením získají kromě bydlení také práci, zvýší si kvalifikaci a získají pocit, že něco dokážou. Mohou si vyzkoušet spolupráci s budoucími sousedy a nově nabytého bydlení si budou pravděpodobně více vážit. Obyvateli takového bydlení by se měli stát lidé akutně ohroženi sociálním vyloučením, zejména dlouhodobě nezaměstnaní, lidé bez domova, lidé opouštějící ústavní výchovu a věznice a lidé žijící v sociálně vyloučených romských lokalitách. Každá skupina vyžaduje individuální přístup, stejně tak je pro každou lokalitu potřeba vypracovat individuální projekt.
Zapojením těchto skupin obyvatelstva do řešení problematiky sociálního bydlení se navíc zvyšuje možnost podpory ze strany veřejnosti, potažmo politické reprezentace. Nedostanou bydlení zadarmo, odpracují si ho. Nebezpečím tohoto konceptu, jež ale nelze opomenout, je paralela s pracovními tábory a konceptem nucených prací. Myšlenka svépomocně realizovaného sociálního bydlení se pohybuje na hraně morální únosnosti. Proto je nutno důsledně respektovat dobrovolnost participace na stavbě.
Svépomocně realizované sociální bydlení by mělo mít následující specifika:
(pro přehlednost jsou rozdělena do různých oblastí)
1. Poloha ve městě / Urbanismus
Je vhodné, aby stavba byla umístěna uvnitř fungující městské nebo vesnické struktury. Tímto opatřením je podpořena sociální inkluze obyvatel sociálního bydlení. Naopak umísťování těchto staveb na okraje sídel nebo dokonce mimo ně vede k sociální segregaci, čímž hrozí nebezpečí vzniku ghetta.
Toto doporučení nebylo dodrženo v případě takzvaných „Čunkových holobytů“. Šlo o mediálně známý případ, kdy byly rodiny neplatičů nájemného donuceny přestěhovat se do obytného souboru Poschlá na okraji města, který byl nově vybudován z obytných a sanitárních kontejnerů. Řešení bylo kritizováno veřejným ochráncem práv Otakarem Motejlem jako „nekoncepční a neúčinné“. V současnosti je možno lokalitu Poschlá nazvat ghettem.
2. Měřítko stavby / Typologie
Vhodná velikost stavby by měla být řešena individuálně pro každý projekt a lokalitu. Nepřiměřeně velké stavby nebo obytné okrsky jsou více náchylné ke vzniku ghett, což je nežádoucí jak pro danou obec, tak pro obyvatele. Měřítko stavby by mělo v každém případě respektovat měřítko sídelního útvaru, do kterého bude stavba vložena. Samostatně stojící rodinné domy nejsou příliš vhodné, jelikož vyžadují větší plochu pozemku a vyšší náklady na budování inženýrských sítí.
3. Náklady stavby / Pořizovací a provozní
Pro obyvatele sociálního bydlení jsou životně důležité jak pořizovací náklady, tak provozní náklady stavby. Největší část provozních nákladů je ovlivněna energetickou náročností stavby. Z tohoto důvodu je nutno optimalizovat spotřebu energií a od počátečních fází projektování zahrnout úspory energií do návrhu.
Prozíravou bytovou politiku můžeme sledovat v sousedním Rakousku, kde neustále stoupá počet nových bytů sociálního bydlení v pasivním standardu (energetická náročnost méně než 15 kWh/m2). V rakouské spolkové zemi Voralbelsko musí být novostavby sociálního bydlení povinně stavěny v pasivním standardu.
4. Stavební materiály / Konstrukční systém
Všeobecně lze říci, že pro potřeby svépomocně realizovaných staveb sociálního bydlení jsou výhodnější ty stavební techniky, které vyžadují více lidské práce a méně nákladné stavební materiály. Naopak dražší a sofistikovanější stavební materiály a technologie implikují nutnost využití specializovaných firem s vyškolenými pracovníky. Příkladem takového stavebního materiálu budiž nepálená hlína. Další zajímavou možností je recyklace materiálů, které nejsou primárně určeny ke stavbě domů.
5. Využití svépomoci / Organizace stavby
Volba vhodné míry participace obyvatel na stavbě je pro návrh zásadní. Je třeba se vyvarovat extrémů – tzn. realizovat celé stavby svépomocí nebo naopak nevyužít svépomoci vůbec. Není možné prokázat, že využití technologie stavby svépomocí snižuje pořizovací náklady stavby ve všech případech. Na svépomocné stavbě se zvyšuje riziko úrazu a vyšší je také pravděpodobnost nekvalitního provedení. Výrazným přínosem je však zvyšování kvalifikace svépomocných stavebníků. Zdůraznit musíme také pozitivní psychický efekt.
V současných socioekonomických podmínkách České republiky přicházejí v úvahu minimálně dva základní koncepční přístupy:
A. Svépomocné rekonstrukce zanedbaných bytových domů
Příkladem budiž svépomocná rekonstrukce 14 bytů v obci Dobrá Voda v Západních Čechách, kterou realizovalo občanské sdružení Český západ v roce 2006. Odborné práce provedla stavební firma. Nájemníci se podíleli na následujících pracích: odstraňování konstrukcí a omítek, transport materiálu, ostraha objektu, pomocné stavební práce (malování, natírání), úklid. Projekt byl financován z programu pro odstraňování havarijních situací v sociálně vyloučených romských lokalitách.
B. Svépomocné úpravy prefabrikovaných buněk a jejich následná montáž odbornou firmou
Na české odborné scéně zatím nebyl takovýto případ publikován. V Británii byla realizována novostavba 10 nízkonákladových bytů stavěných svépomocí pro mladé nájemníky v Darwin Road v Tilbury. Jednalo se o jednoduchou prefabrikovanou dřevěnou rámovou konstrukci. Technika stavby: trénink na místní technické univerzitě, práce pod dohledem v místě stavby, výroba částí stavby mimo staveniště.
Cílem mého úsilí je vytvoření manuálu pro stavbu sociálního bydlení realizovaného svépomocí. Tento manuál by pak mohl sloužit pro potenciální stavebníky – tzn. pro obce, neziskové organizace anebo soukromé firmy. Inspirací pro tento manuál je příručka Agentury pro sociální začlenění v romských lokalitách s názvem: „Podmínka zaměstnávání 10 % dlouhodobě nezaměstnaných ve veřejných zakázkách“. Tuto podmínku uplatnilo město Most u čtyř veřejných zakázek na rekonstrukce panelových domů na sídlišti Chanov.
Vojtěch Sigmund, 20. 10. 2013
Zdraví tým SUA
 |
VOJTĚCH SIGMUND (*1981)
Sociální bydlení realizované svépomocí
Sociální problémy v České republice se neustále prohlubují. Roste počet lidí, kteří jsou ohroženi ztrátou bydlení nebo zaměstnání. Tato skutečnost s sebou nese celou řadu konkrétních problémů, které je třeba řešit. Naléhavě chybí státem podporované bydlení. Komerční ubytovny, které v tuto chvíli poskytují bydlení pro některé skupiny obyvatel, nemohou být z mnoha důvodů jeho trvalou náhradou. Životní podmínky na těchto ubytovnách jsou nevyhovující a náklady na ubytování jsou nepřiměřeně vysoké. Stát a obce by měly tuto situaci řešit stavbou sociálních bytů. Dalším velmi aktuálním problémem v České republice je zvyšující se množství lidí, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní. Myšlenka participace obyvatel na stavbě podporovaného bydlení se tedy zdá být vhodným řešením. Kromě nově vzniklých bytů by tak zároveň vznikla i nová pracovní místa a zvýšila by se kvalifikace na stavbě participujících obyvatel.
Během svého studia jsem strávil dva roky ve francouzském Grenoblu, kde jsem se setkal tváří tvář s pokročilým stadiem sociálních problémů. Škola i náš apartmán byly umístěny na předměstí, které patří v národních statistikách mezi nejnebezpečnější místa ve Francii. Jednoduše ghetto. V místě docházelo například k přepadávání studentů při odchodu ze školy ve večerních hodinách a proslulé francouzské zapalování aut bylo na denním (nočním) pořádku. Byl jsem však svědkem i závaznějších incidentů. Před naším domem došlo na střelbu a dva mrtvé, když si místní drogové gangy vyřizovaly účty. Ačkoliv se město snaží situaci zlepšit za cenu masivních investic, řešení je v nedohledu a zdá se být nemožné. Pochopil jsem, jak obtížné je snažit se napravit vzniklý stav. Jak obtížné je hasit požár v jeho plné síle a jak hloupé je čekat na to, až se takový požár rozhoří, namísto snahy předcházet jeho vzniku. Vše nasvědčuje tomu, že v České republice se přesně toto děje právě teď. Čekáme na pořádný problém.
Lidé ohroženi sociálním vyloučením se propadají stále hlouběji po pomyslné spirále chudoby a ve společnosti zároveň roste antipatie vůči určitým skupinám obyvatel, zejména vůči Romům. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že současné protiromské nálady, které v ČR sílí, jsou z velké části způsobeny neřešením problémů sociálních. Jak vážný je tento společenský problém nám ukazují v poslední době četné protiromské pochody. Krajním projevem společenského rozkolu pak byly např. nepokoje na Šluknovsku v roce 2011. Politici působili bezradně. Nepokoje na sídlišti Janov v Chomutově nebo na Šluknovsku sice utichly, ale problém nezmizel, napětí zůstává.
Uvědomuji si, že předcházení vzniku ghett a sociální segregaci je velmi komplexní problematika, která zaměstnává celou řadu profesí. Vzhledem k tomu, že jsem povoláním architekt, zaměřuji se na propagaci sociálního bydlení jakožto nástroje prevence vzniku ghett. Překvapuje mě, že se v České republice touto problematikou zabývá jen zlomek architektů. Přitom pro inspiraci nemusíme chodit daleko. V sousedním Rakousku je výstavba sociálního bytů hojně využívanou formou podpory bydlení. Vznikají tam výjimečné projekty. Je pravdou, že i naše politická reprezentace ignoruje potřebu sociálního bydlení navzdory tomu, že Evropská unie přikládá tomuto tématu značný význam. Architekti tedy čekají na impuls od státu a nesnaží se být hybateli společenských změn. Jenže než stát zareaguje, může být již pozdě. Proto se této problematice snažím věnovat a v rámci doktorského studia na FA ČVUT rozpracovávám ideu sociálního bydlení realizovaného svépomocí.
Zásadní idea participace budoucích obyvatel na stavbě sociálního bydlení je tato: lidé ohrožení sociálním vyloučením získají kromě bydlení také práci, zvýší si kvalifikaci a získají pocit, že něco dokážou. Mohou si vyzkoušet spolupráci s budoucími sousedy a nově nabytého bydlení si budou pravděpodobně více vážit. Obyvateli takového bydlení by se měli stát lidé akutně ohroženi sociálním vyloučením, zejména dlouhodobě nezaměstnaní, lidé bez domova, lidé opouštějící ústavní výchovu a věznice a lidé žijící v sociálně vyloučených romských lokalitách. Každá skupina vyžaduje individuální přístup, stejně tak je pro každou lokalitu potřeba vypracovat individuální projekt.
Zapojením těchto skupin obyvatelstva do řešení problematiky sociálního bydlení se navíc zvyšuje možnost podpory ze strany veřejnosti, potažmo politické reprezentace. Nedostanou bydlení zadarmo, odpracují si ho. Nebezpečím tohoto konceptu, jež ale nelze opomenout, je paralela s pracovními tábory a konceptem nucených prací. Myšlenka svépomocně realizovaného sociálního bydlení se pohybuje na hraně morální únosnosti. Proto je nutno důsledně respektovat dobrovolnost participace na stavbě.
Svépomocně realizované sociální bydlení by mělo mít následující specifika:
(pro přehlednost jsou rozdělena do různých oblastí)
1. Poloha ve městě / Urbanismus
Je vhodné, aby stavba byla umístěna uvnitř fungující městské nebo vesnické struktury. Tímto opatřením je podpořena sociální inkluze obyvatel sociálního bydlení. Naopak umísťování těchto staveb na okraje sídel nebo dokonce mimo ně vede k sociální segregaci, čímž hrozí nebezpečí vzniku ghetta.
Toto doporučení nebylo dodrženo v případě takzvaných „Čunkových holobytů“. Šlo o mediálně známý případ, kdy byly rodiny neplatičů nájemného donuceny přestěhovat se do obytného souboru Poschlá na okraji města, který byl nově vybudován z obytných a sanitárních kontejnerů. Řešení bylo kritizováno veřejným ochráncem práv Otakarem Motejlem jako „nekoncepční a neúčinné“. V současnosti je možno lokalitu Poschlá nazvat ghettem.
2. Měřítko stavby / Typologie
Vhodná velikost stavby by měla být řešena individuálně pro každý projekt a lokalitu. Nepřiměřeně velké stavby nebo obytné okrsky jsou více náchylné ke vzniku ghett, což je nežádoucí jak pro danou obec, tak pro obyvatele. Měřítko stavby by mělo v každém případě respektovat měřítko sídelního útvaru, do kterého bude stavba vložena. Samostatně stojící rodinné domy nejsou příliš vhodné, jelikož vyžadují větší plochu pozemku a vyšší náklady na budování inženýrských sítí.
3. Náklady stavby / Pořizovací a provozní
Pro obyvatele sociálního bydlení jsou životně důležité jak pořizovací náklady, tak provozní náklady stavby. Největší část provozních nákladů je ovlivněna energetickou náročností stavby. Z tohoto důvodu je nutno optimalizovat spotřebu energií a od počátečních fází projektování zahrnout úspory energií do návrhu.
Prozíravou bytovou politiku můžeme sledovat v sousedním Rakousku, kde neustále stoupá počet nových bytů sociálního bydlení v pasivním standardu (energetická náročnost méně než 15 kWh/m2). V rakouské spolkové zemi Voralbelsko musí být novostavby sociálního bydlení povinně stavěny v pasivním standardu.
4. Stavební materiály / Konstrukční systém
Všeobecně lze říci, že pro potřeby svépomocně realizovaných staveb sociálního bydlení jsou výhodnější ty stavební techniky, které vyžadují více lidské práce a méně nákladné stavební materiály. Naopak dražší a sofistikovanější stavební materiály a technologie implikují nutnost využití specializovaných firem s vyškolenými pracovníky. Příkladem takového stavebního materiálu budiž nepálená hlína. Další zajímavou možností je recyklace materiálů, které nejsou primárně určeny ke stavbě domů.
5. Využití svépomoci / Organizace stavby
Volba vhodné míry participace obyvatel na stavbě je pro návrh zásadní. Je třeba se vyvarovat extrémů – tzn. realizovat celé stavby svépomocí nebo naopak nevyužít svépomoci vůbec. Není možné prokázat, že využití technologie stavby svépomocí snižuje pořizovací náklady stavby ve všech případech. Na svépomocné stavbě se zvyšuje riziko úrazu a vyšší je také pravděpodobnost nekvalitního provedení. Výrazným přínosem je však zvyšování kvalifikace svépomocných stavebníků. Zdůraznit musíme také pozitivní psychický efekt.
V současných socioekonomických podmínkách České republiky přicházejí v úvahu minimálně dva základní koncepční přístupy:
A. Svépomocné rekonstrukce zanedbaných bytových domů
Příkladem budiž svépomocná rekonstrukce 14 bytů v obci Dobrá Voda v Západních Čechách, kterou realizovalo občanské sdružení Český západ v roce 2006. Odborné práce provedla stavební firma. Nájemníci se podíleli na následujících pracích: odstraňování konstrukcí a omítek, transport materiálu, ostraha objektu, pomocné stavební práce (malování, natírání), úklid. Projekt byl financován z programu pro odstraňování havarijních situací v sociálně vyloučených romských lokalitách.
B. Svépomocné úpravy prefabrikovaných buněk a jejich následná montáž odbornou firmou
Na české odborné scéně zatím nebyl takovýto případ publikován. V Británii byla realizována novostavba 10 nízkonákladových bytů stavěných svépomocí pro mladé nájemníky v Darwin Road v Tilbury. Jednalo se o jednoduchou prefabrikovanou dřevěnou rámovou konstrukci. Technika stavby: trénink na místní technické univerzitě, práce pod dohledem v místě stavby, výroba částí stavby mimo staveniště.
Cílem mého úsilí je vytvoření manuálu pro stavbu sociálního bydlení realizovaného svépomocí. Tento manuál by pak mohl sloužit pro potenciální stavebníky – tzn. pro obce, neziskové organizace anebo soukromé firmy. Inspirací pro tento manuál je příručka Agentury pro sociální začlenění v romských lokalitách s názvem: „Podmínka zaměstnávání 10 % dlouhodobě nezaměstnaných ve veřejných zakázkách“. Tuto podmínku uplatnilo město Most u čtyř veřejných zakázek na rekonstrukce panelových domů na sídlišti Chanov.
Vojtěch Sigmund, 20. 10. 2013
0 komentářů
přidat komentář
