není vyhnutí a musejí být osazena plastová okna místo dřevěných, proč musejí být tak zmrvená, s tlustými příčkami, jinak rozmístěnými, než jak vyžadují proporce otvoru a relace k fasádě. Vždyť to v součtu vypadá tak hrozně, že by to mělo být zakázáno vlastník nevlastník, architekt nearchitekt, ombudsman neombudsman. Hlavním zastáncem vzhledného a kultivovaného "řešení" by zřejmě měl být architekt. Jenže ten často vidí jiné priority. Tak asi mají jinak vidět priority školy, co architekty školí...
Nejsem si úplně jistý, kdy nastane ta situace, kdy "není vyhnutí" a "musejí" být osazena plastová okna - to třeba jako když si majitel vzpomene, že chce ta plastová?
O té nevyhnutelnosti je na místě mluvit. Podle mého je u nás památkový systém na aspoň evropsky vzorné či obstojné úrovni (doufejme, že zastaralý památkový zákon s kupou novel obstojí před snahami o náhradu náhražkou cyklicky vnucovanou během volebních období). Vhodná je i ta poplivávaná dvoukolejnost. Nicméně, v řadě končin Itálie, Francie, Velké Británie, Holandska, Španělska či Řecka (aktuálně holt zdevastovaného bruselčíky) apod. lze vidět tolik občanského/vlastnického zájmu o historicitu (krásné staré kvádry, trámy atd.), že to je zřejmě následováníhodná cesta (nicméně i v těchto zemích kácejí celé historické bloky nejen živly, ale i volené garnitury). Architekti by měli být nějak dovedeni k tomu, že budou světlonoši na cestě souznění s odkázaným a potomkům odkazovaným prostředím, ohrožovaným běsy válek či zemětřeseními. Podle mého nesmějí devastacím pomáhat. Zvláštní příklady, mírně řečeno diskutabilní, vidíme v Německu, kde jsou (nedá se paušalizovat, je to strašně veliká země, ohromně lidnatá, produktivní a úměrně tomu mohovitá a vysoce vzdělávaná, ale také rozpolcená) na jedné straně historická města masakrována pod heslem energetických úspor, jistě v obecném měřítku potřebných bez diskuse, ale ze strany úřadů nejednou mechanicky či fandovsky nadměrně vyžadovaných (nelze porovnávat energetickou bilanci rok starého sádrového polystyrénového paneláku a 500 let starého hrázděného měšťanského kmeta nebo kamenné a jaksi psycholgicky či sociálně fosilizované tvrze). Ale na druhé straně jsou medializovány případy neposlušných občanů, na kterých dokonce soudy vynutily odstranění plastových náhražkových oken a osazení... nových dubových náhražek...
...No,... ehm,...
| 02.02.12 12:54
..."vyhnutí"... "nevyhnutí"...
Posuďte sami, čím to je, že "není vyhnutí". Architekti za to můžou asi ze všeho nejméně. Není mi jasné, k čemu by kdo potřeboval architekta, když si chce vyměnit na baráku okna. Počítám, že takhle, jak jsem to napsal, to vnímá 98% majitelů realit a netrápí se otázkou, zda je to dobře nebo špatně. Rozhodující je, že ten vyspílaný "plasťák" běžného formátu stojí zhruba okolo 3000 korun, zatímco stejně velké okno dřevěné je k mání zhruba za troj- až čtyřnásobek.
Ale poslední dobou vůči tomuto trendu nacházím shovívavý postoj. Říkám si, že tohle je jen maličkost, která se dá vždycky napravit. Až ten plast po 30 letech vlivem UV záření zkřehne a začne se lámat, bude mít pan domácí už dost nahospodařeno a dost načteno k tomu, aby do okenních otvorů dal vsadit zase pěkná dřevěná okna, jak náleží - s tenkými profily, s dvoubarevným lakováním pro snížení špinivosti a pro zesílení dojmu odlehčené konstrukce... Prostě se věci přirozenou cestou vrátí k normálu a "plasťáky" zůstanou jen historickou epizodou podobně jako bruselské ploty z roxoru nebo břízolit se slídovými zrcátky na stěnách venkovských chalup.
Díky Bohu za dvoukolejnost památkové péče. Na NPÚ pracují lidé většinou s vystudovanými dějinami umění a tito potom navrhují a doporučují často nesmysly, bez znalosti konstrukcí a širších vztahů. Často také chrání pouze hmotu (např historické zdivo), ale nejsou schopni ani diskutovat o koncepci památky, jejím duchu a funkčnosti. Hodnota měšťanského domu spočívá samozřejmě i v hodnotě zdiva a omítek, ale také v tom, že tento dům kdysi živil svého majitele, který v přízemí pracoval a v patře bydlel. Takto funkční dům potom také výraznou měrou oživoval město - obojí je dnes zásadní problém.
Sám jsem zažil nepovolení jakýchkoli zásahů do zdiva - i když se jednalo o subtilní a citlivě umístěné svody ochrany proti blesku...
Sám jsem zažil předepsání řemeslných tesařských spojů na 80let starém krovu, a sám jsem viděl jakým způsobem probíhala oprava krovu v křídle Valtického zámku patřícím NPÚ..
Sám jsem zažil vyjádření NPÚ naprosto popírající písemné zápisy z předchozích konzultací - podepsané stejným člověkem..
Takže pokud na magistrátě sedí někdo, kdo trochu rozumí stavařině a kromě ohledu k památkám disponuje i zdravým rozumem, a je alespoň v některých případech ochoten vyslechnout i odborné argumenty stavebníka či investora, tak díky za něj.
...Vy to vážně neznáte? Ploty kolem venkovských domů svařované z drátů betonářské oceli, nalakované v nelomených odstínech základních barev podobně jako třeba nahodilé střídání barevných luxferů ve sklobetonovém obezdění schodišťových traktů tvoří dnes již takřka báchorečnou složku naší lidově-demokratické kultury z doby zhruba od začástku 60. do konce 80. let (7:- ))
Úspěch české expozice na Světové výstavě v Bruselu učinil mezi lidmi populární onen specifický styl, jemuž na západ od našich hranic říkali "late modern style" a u nás ho od časů oné výstavy známe pod označením "brusel". Dosti náročnou rafinovanost této estetiky danou "tekoucími" organickými tvary či kosoúhlou geometrií výrazných barevných ploch si lidé sami pro sebe brzy zjednodušili ve výtvorech domácího kutilství.
Inspirované touhle výtvarnou linií totiž vycházely různé příručky pro domácí práce, kde jste se mohl poučit, jak zařídit do předsíně věšákovou stěnu z perforovaného sololaku, jak vyrobit květinový stolek z laťovky s dubovou dýhou v kombinaci s černě lakovaným ohýbaným drátem, a jiné. Zde v odkazu nějaké obrázky:
http://jdem.cz/txg73
Na českém venkově, kde se vlivem kolektivizace proměnili dosavadní zemědělci na typické kovorolníky, kteří přes den pracovali v továrně blízkého města a o víkendu na záhumenku, se ujalo používání rozličného hutního odpadu na stavbu plotů či výrobu dekoračních mříží. U všelijakých výstřižků z plechu či zbytků po lisování bylo využito strojové přesnosti dané sériovostí výroby a zhodnocen tak byl zdánlivě nevyužitelný kovošrot. V kombinaci s kusy betonářské oceli tak kolem zahrad rodinných domů vznikaly ledaskdy ploty s fantastickými geometrickými obrazci, jejichž bizarní estetika byla omezena jen fantazií konkrétního lidového tvůrce. Mám známého, který fotografie takových plotů sbírá, ale na netu se mi nic takového najít nepodařilo, abych Vám na to poskytl odkaz. Moji vlastní fotografii v následujícím odkazu berte s velikou rezervou - není to moc "bruselské", ale dost to vystihuje podstatu tohoto velkého fenoménu:
Děkuji pane kolego, za Vaše laskavé a zcela vyčerpávající vysvětlení (musel jsem si k tomu dát kafe). Roxor (i toros) jsem znal z průmyslovky, ale vidím, že když jsem (dle slov mé matky Husákovi) odešel z mladické nerozvážnosti a touhy po dobrodružství, tak jsem se o toto vše ochudil.
To ale bylo až 10 let po EXPO58 tak ty jeho kladnější stránky, především znovuoprávnění moderní architektury a jí přidružených oborů, jsem ještě zažil. V rámci školní brigády jsem pomáhal při dokončování přestěhovaného čs. pavilónu, do tehdejší "oddechárny" (POKJF). Snad i to mne pak přitáhlo k architektuře (spolu s pražskýma památkama a Plečnikovým kostelem na Vinohradech). Na samostatnou návštěvu také přestěhované restaurace jsem tehdy neměl ještě věk, a pak ani peníze.
Dívaje se zvenku, "normalizace" mi připadala velmi šedivá (až černá) a Vy zde malujete obraz doslova hýřivých barev lidové tvorby! Porovnání asi značně kulhá, ale asi jako když po letech krmení Jiráskem jsem zjistil, že po Bíle hoře a 30leté válce nepřišlo "temno" a Jezuita Koniáš (co pálil knihy) ale naopak rozkvět českého pisemnictví a Jezuita Balbín (co psal knihy). To "temno" bylo až výsledkem o sto let pozdějšího "osvícení".
Tak je vidět, že potřebuji se dostat více ven, na venkov, abych alespoň dodatečně mohl ocenit ty bruselské ploty z roxoru, než je všechny vymaže z paměti národa mor podnikatelského baroka..
...že máte k "bruselu" vztah opravdu prožitý, takže ten můj amatérský exkurs do zákoutí lidové tvořivosti v časech reálného socialismu padl na úrodnou půdu! (7:- ))
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Posuďte sami, čím to je, že "není vyhnutí". Architekti za to můžou asi ze všeho nejméně. Není mi jasné, k čemu by kdo potřeboval architekta, když si chce vyměnit na baráku okna. Počítám, že takhle, jak jsem to napsal, to vnímá 98% majitelů realit a netrápí se otázkou, zda je to dobře nebo špatně. Rozhodující je, že ten vyspílaný "plasťák" běžného formátu stojí zhruba okolo 3000 korun, zatímco stejně velké okno dřevěné je k mání zhruba za troj- až čtyřnásobek.
Ale poslední dobou vůči tomuto trendu nacházím shovívavý postoj. Říkám si, že tohle je jen maličkost, která se dá vždycky napravit. Až ten plast po 30 letech vlivem UV záření zkřehne a začne se lámat, bude mít pan domácí už dost nahospodařeno a dost načteno k tomu, aby do okenních otvorů dal vsadit zase pěkná dřevěná okna, jak náleží - s tenkými profily, s dvoubarevným lakováním pro snížení špinivosti a pro zesílení dojmu odlehčené konstrukce... Prostě se věci přirozenou cestou vrátí k normálu a "plasťáky" zůstanou jen historickou epizodou podobně jako bruselské ploty z roxoru nebo břízolit se slídovými zrcátky na stěnách venkovských chalup.
Sám jsem zažil nepovolení jakýchkoli zásahů do zdiva - i když se jednalo o subtilní a citlivě umístěné svody ochrany proti blesku...
Sám jsem zažil předepsání řemeslných tesařských spojů na 80let starém krovu, a sám jsem viděl jakým způsobem probíhala oprava krovu v křídle Valtického zámku patřícím NPÚ..
Sám jsem zažil vyjádření NPÚ naprosto popírající písemné zápisy z předchozích konzultací - podepsané stejným člověkem..
Takže pokud na magistrátě sedí někdo, kdo trochu rozumí stavařině a kromě ohledu k památkám disponuje i zdravým rozumem, a je alespoň v některých případech ochoten vyslechnout i odborné argumenty stavebníka či investora, tak díky za něj.
Úspěch české expozice na Světové výstavě v Bruselu učinil mezi lidmi populární onen specifický styl, jemuž na západ od našich hranic říkali "late modern style" a u nás ho od časů oné výstavy známe pod označením "brusel". Dosti náročnou rafinovanost této estetiky danou "tekoucími" organickými tvary či kosoúhlou geometrií výrazných barevných ploch si lidé sami pro sebe brzy zjednodušili ve výtvorech domácího kutilství.
Inspirované touhle výtvarnou linií totiž vycházely různé příručky pro domácí práce, kde jste se mohl poučit, jak zařídit do předsíně věšákovou stěnu z perforovaného sololaku, jak vyrobit květinový stolek z laťovky s dubovou dýhou v kombinaci s černě lakovaným ohýbaným drátem, a jiné. Zde v odkazu nějaké obrázky:
http://jdem.cz/txg73
Na českém venkově, kde se vlivem kolektivizace proměnili dosavadní zemědělci na typické kovorolníky, kteří přes den pracovali v továrně blízkého města a o víkendu na záhumenku, se ujalo používání rozličného hutního odpadu na stavbu plotů či výrobu dekoračních mříží. U všelijakých výstřižků z plechu či zbytků po lisování bylo využito strojové přesnosti dané sériovostí výroby a zhodnocen tak byl zdánlivě nevyužitelný kovošrot. V kombinaci s kusy betonářské oceli tak kolem zahrad rodinných domů vznikaly ledaskdy ploty s fantastickými geometrickými obrazci, jejichž bizarní estetika byla omezena jen fantazií konkrétního lidového tvůrce. Mám známého, který fotografie takových plotů sbírá, ale na netu se mi nic takového najít nepodařilo, abych Vám na to poskytl odkaz. Moji vlastní fotografii v následujícím odkazu berte s velikou rezervou - není to moc "bruselské", ale dost to vystihuje podstatu tohoto velkého fenoménu:
http://jdem.cz/txha2
(7:- ))
Děkuji pane kolego, za Vaše laskavé a zcela vyčerpávající vysvětlení (musel jsem si k tomu dát kafe). Roxor (i toros) jsem znal z průmyslovky, ale vidím, že když jsem (dle slov mé matky Husákovi) odešel z mladické nerozvážnosti a touhy po dobrodružství, tak jsem se o toto vše ochudil.
To ale bylo až 10 let po EXPO58 tak ty jeho kladnější stránky, především znovuoprávnění moderní architektury a jí přidružených oborů, jsem ještě zažil. V rámci školní brigády jsem pomáhal při dokončování přestěhovaného čs. pavilónu, do tehdejší "oddechárny" (POKJF). Snad i to mne pak přitáhlo k architektuře (spolu s pražskýma památkama a Plečnikovým kostelem na Vinohradech). Na samostatnou návštěvu také přestěhované restaurace jsem tehdy neměl ještě věk, a pak ani peníze.
Dívaje se zvenku, "normalizace" mi připadala velmi šedivá (až černá) a Vy zde malujete obraz doslova hýřivých barev lidové tvorby! Porovnání asi značně kulhá, ale asi jako když po letech krmení Jiráskem jsem zjistil, že po Bíle hoře a 30leté válce nepřišlo "temno" a Jezuita Koniáš (co pálil knihy) ale naopak rozkvět českého pisemnictví a Jezuita Balbín (co psal knihy). To "temno" bylo až výsledkem o sto let pozdějšího "osvícení".
Tak je vidět, že potřebuji se dostat více ven, na venkov, abych alespoň dodatečně mohl ocenit ty bruselské ploty z roxoru, než je všechny vymaže z paměti národa mor podnikatelského baroka..