Jako člen pracovní skupiny historiků a muzejníků jsem měl tu čest účastnit se jedné etapy přípravy stálé expozice. Setkal jsem se při té příležitosti s celou řadou zajímavých a kompetentních lidí, které Blanka Mouralová dokázala dát dohromady. Bude hanbou české politiky, jestliže bude muset nyní v důsledku závisti, uťápnutého nacionalismu a ambicím několika jednotlivců odejít a jestliže zárovreň bude znehodnoceno 8 let práce několika expertních týmů i špičkových architektů.
Prosil bych pana Spurného aby veřejnosti nepodsouval vlastní hodnocení, jestli někdo je "špičkový architekt" (on taky třeba není). Tyto drobné vsuvky jsou pak často dále nekriticky přejímány a žijí vlastním životem. Následně jsme pak svědky nejrůznějších absurdit, které zde raději ani nebudu uvádět (k nimž však existuje nejeden odstrašující příklad).
Stačilo přece říct: "...bude znehodnoceno...práce ...i architektů", případně "podle mého osobního názoru špičkových" a celá věc by najednou začala dávat poněkud jiný význam, že?
Takto se zde uměle vytváří model My versus Oni, tj. my experti, špičkoví a kompetentní (skupina A), versus ti druzí, uťápnutí a závistiví nacionalisti (skupina B), kteří všechno to krásné, co A dokáže, jen kazí. To je velice nebezpečný jev, který se bohužel trvale vrací do společenského diskursu na všech kulturních úrovních. Svědčí to mj. o jakési společenské rozpolcenosti, kdy se nedokážeme smířit se všemi součástmi naší společnosti a některé její části vidíme jako někoho jiného.
Pokud se ale A takto vyjadřují o B, mohlo by se stát, že i A budou následně označováni za B jenom proto, že se takto vyjadřují o B.
Pokud A ví sami vždy nejlépe co je dobré, správné, moudré a krásné, mohli by se snad na chvíli také někdy povznést a přestat obviňovat B ze špatného chodu nejrůznějších událostí na této planetě. Trocha Zenu by jim slušela.
To jen tak na okraj a nijak tím nehodnotím samotný obsah otevřeného dopisu o jehož smyslu a dopadu upřímně pochybuji. V zásadě subjektivní závěry jsou presentovány jako nějaké logické vývody a podsouvány jako dané pravdy. Tvrdit, že kdo nesouhlasí se mnou, má jistě "zlou vůli" a implikovat, že když to nebude po mém, nemůže to být v dobrém úmyslu, je opravdu nešťastný postup. Tyto manipulativní větné konstrukce patří k tomu nejpokleslejšímu, čeho se může diskutující dopustit.
Pozorný a NEZAUJATÝ čtenář přitom může dojít i ke zcela jiným závěrům, což věrohodnost textu značně zpochybňuje a spíše to celé působí jako nervozita z personálních změn před uvolněním "alokovaných prostředků". Už tento samotný fakt by mne, na místě adresáta, alarmoval, abych si na takové pisatele dal pozor.
Značná rozkošatělost témat v dopise, čtenáři neusnadňuje nalezení skutečné motivace pisatele (pokud tedy čtenář již předem nezná všechny souvislosti). Dá se z toho však vypozorovat, že za vším vězí zřejmě nějací lokální pisálkové, fízlové a lidé s nenarovnanými zády, tedy jak jinak, než partyzáni ze skupiny B. Pan ministr je tedy A-čkem upozorňován na přítomnost B-viru. Současně se ovšem A přiznává, že ani vlastně neví, kdo má nahradit původní a jeho oblíbenou postavu a zda ho vůbec "přijme". Jak tohle asi může dopadnout, že?
p.s.:
Neznám žádnou z osob, o kterých se v dopise hovoří a nestraním žádné straně tohoto melodramatu.
já to tedy čtu nikoli jako diskusní příspěvek, ale jako názor, či stanovisko, opřené o více či méně osobni zkušenost, která je po hříchu nepřenositelná. O pokleslosti tedy může být řeč těžko. Narážite-li na Bělohradského teorii o rétorice polarizace, a její zhoubnosti, potom možná nevědomě dáváte přednost vyváženému zpravodajství před vyprofilovanym zkušenostnim názorem...
Prosím Vás, pane "Pochybovači" - já jsem prostřednictvím komentáře vyjádřil svůj, pochopitelně subjektivní, názor, za nímž si stojím. Na rozdíl od jiných jsem ho podepsal svým vlastním jménem, hlásím se k němu a je absurdní chtít, abych v mnou podepsaném komentáři znovu zdůrazňoval, že jde jen o můj komentář. S mým názorem, například na kvalitu oněch architektů, jejichž výsledek jsem v daném případě pečlivě prostudoval, nemusíte souhlasit - neupírejte mi ale právo jej vyslovit!
myslím, že právo na vlastní názor Vám nikdo nebere. Vůbec však není absurdní, když se v jakémkoliv, byť osobním, vyjádření, označí příslušné pasáže jako výhradně osobní. Není to nadbytečné a má to i svou logiku, neboť v tomtéž vyjádření se běžně míchají převzaté informace s vlastními názory.
Řekl bych dokonce, že je to pro správný přenos jakéhokoliv sdělení nutná podmínka! Pokud Vám paní na ulici vylíčí jak viděla bouračku, pak jistě oceníte pokud budete moci odlišit fakta od jejich vlastních hysterických dojmů (asi by se dal vymyslet lepší příklad).
Je to běžný úzus a při poslechu jakékoliv diskuze to můžete pozorovat. Někdo zdůrazňuje zbytečně často, že to či ono je jen jeho názor (typicky v politických diskuzích), někdo přiměřeně a někdo vůbec (jako třeba Vy). Ovšem na mně osobně, vyjádření bez vymezení subjektivního a objektivního, působí velmi manipulativně a vnímám to jako úmysl mluvčího, nikoliv opomenutí. Totiž úmysl podsunout nám jeho vlastní názor jako z vnějšku potvrzenou pravdu. Jsou to přesně ty manipulace, kterými jsme denně zahlcováni médii a které posouvají veřejné mínění sem tam, jak se to komu podaří nebo ne.
To, že jste se podepsal je od Vás hezké, šlechtí Vás to a je vidět, že jste na to i patřičně hrdý, ale na mne to až velký dojem neudělalo. Pan Procházka se třeba také podepsal a přesto můžeme mít jisté pochybnosti, zda to skutečně je pan Procházka či nikoliv. Já si spíš myslím, že to je někdo z okruhu příznivců onoho propíraného dopisu, ne-li dokonce sám jeho autor (a to podle obsahu). Také kdokoliv jiný se může znovu podepsat jako Procházka nebo dokonce i Spurný. Myslím, že věrohodnost identity na internetu je prakticky nulová a je zbytečné klást si v tomto směru jakékoliv etické standardy. Já osobně k tomu přistupuji tak, že své jméno zbytečně neriskuji propůjčit na taková v zásadě nekontrolovatelná anonymní fóra. Soustředím se proto jen na obsah a nikoliv na jména. Anonymity ale nijak nezneužívám.
Pane Procházko,
omlouvám se, ale Vaší argumentaci prostě nerozumím. Souvislost mezi nepřenostitelností zkušenosti a praktikovanou pokleslostí v dopise prostě nevidím. Možná jste to myslel tak, že když jste něco sám zažil, je to jistě pravda, a pravda nemůže být přece pokleslá. Nicméně já mluvím o něčem jiném - o větné konstrukci, kde posluchači dáme na výběr mezi dvěma možnostmi: Mezi tím, co chci potvrdit a mezi druhou, zjevně nepřijatelnou možností. Vyvoláte tak zdání, že jiná možnost není a tlačíte posluchače potvrdit Vaši pravdu. To se občas daří prosazovat v rychlém hovoru, kdy není moc času si uvědomit všechny souvislosti. Pozorný posluchač ho však prokoukne.
Vyváženému zpravodajství dávám přednost zcela vědomě (nikoliv nevědomě, jakoby to měla snad být nějaká má charakterová vada) a proto ani moc nesleduji česká média, kde se "vyváženost" už nikdo nesnaží ani předstírat.
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Stačilo přece říct: "...bude znehodnoceno...práce ...i architektů", případně "podle mého osobního názoru špičkových" a celá věc by najednou začala dávat poněkud jiný význam, že?
Takto se zde uměle vytváří model My versus Oni, tj. my experti, špičkoví a kompetentní (skupina A), versus ti druzí, uťápnutí a závistiví nacionalisti (skupina B), kteří všechno to krásné, co A dokáže, jen kazí. To je velice nebezpečný jev, který se bohužel trvale vrací do společenského diskursu na všech kulturních úrovních. Svědčí to mj. o jakési společenské rozpolcenosti, kdy se nedokážeme smířit se všemi součástmi naší společnosti a některé její části vidíme jako někoho jiného.
Pokud se ale A takto vyjadřují o B, mohlo by se stát, že i A budou následně označováni za B jenom proto, že se takto vyjadřují o B.
Pokud A ví sami vždy nejlépe co je dobré, správné, moudré a krásné, mohli by se snad na chvíli také někdy povznést a přestat obviňovat B ze špatného chodu nejrůznějších událostí na této planetě. Trocha Zenu by jim slušela.
To jen tak na okraj a nijak tím nehodnotím samotný obsah otevřeného dopisu o jehož smyslu a dopadu upřímně pochybuji. V zásadě subjektivní závěry jsou presentovány jako nějaké logické vývody a podsouvány jako dané pravdy. Tvrdit, že kdo nesouhlasí se mnou, má jistě "zlou vůli" a implikovat, že když to nebude po mém, nemůže to být v dobrém úmyslu, je opravdu nešťastný postup. Tyto manipulativní větné konstrukce patří k tomu nejpokleslejšímu, čeho se může diskutující dopustit.
Pozorný a NEZAUJATÝ čtenář přitom může dojít i ke zcela jiným závěrům, což věrohodnost textu značně zpochybňuje a spíše to celé působí jako nervozita z personálních změn před uvolněním "alokovaných prostředků". Už tento samotný fakt by mne, na místě adresáta, alarmoval, abych si na takové pisatele dal pozor.
Značná rozkošatělost témat v dopise, čtenáři neusnadňuje nalezení skutečné motivace pisatele (pokud tedy čtenář již předem nezná všechny souvislosti). Dá se z toho však vypozorovat, že za vším vězí zřejmě nějací lokální pisálkové, fízlové a lidé s nenarovnanými zády, tedy jak jinak, než partyzáni ze skupiny B. Pan ministr je tedy A-čkem upozorňován na přítomnost B-viru. Současně se ovšem A přiznává, že ani vlastně neví, kdo má nahradit původní a jeho oblíbenou postavu a zda ho vůbec "přijme". Jak tohle asi může dopadnout, že?
p.s.:
Neznám žádnou z osob, o kterých se v dopise hovoří a nestraním žádné straně tohoto melodramatu.
myslím, že právo na vlastní názor Vám nikdo nebere. Vůbec však není absurdní, když se v jakémkoliv, byť osobním, vyjádření, označí příslušné pasáže jako výhradně osobní. Není to nadbytečné a má to i svou logiku, neboť v tomtéž vyjádření se běžně míchají převzaté informace s vlastními názory.
Řekl bych dokonce, že je to pro správný přenos jakéhokoliv sdělení nutná podmínka! Pokud Vám paní na ulici vylíčí jak viděla bouračku, pak jistě oceníte pokud budete moci odlišit fakta od jejich vlastních hysterických dojmů (asi by se dal vymyslet lepší příklad).
Je to běžný úzus a při poslechu jakékoliv diskuze to můžete pozorovat. Někdo zdůrazňuje zbytečně často, že to či ono je jen jeho názor (typicky v politických diskuzích), někdo přiměřeně a někdo vůbec (jako třeba Vy). Ovšem na mně osobně, vyjádření bez vymezení subjektivního a objektivního, působí velmi manipulativně a vnímám to jako úmysl mluvčího, nikoliv opomenutí. Totiž úmysl podsunout nám jeho vlastní názor jako z vnějšku potvrzenou pravdu. Jsou to přesně ty manipulace, kterými jsme denně zahlcováni médii a které posouvají veřejné mínění sem tam, jak se to komu podaří nebo ne.
To, že jste se podepsal je od Vás hezké, šlechtí Vás to a je vidět, že jste na to i patřičně hrdý, ale na mne to až velký dojem neudělalo. Pan Procházka se třeba také podepsal a přesto můžeme mít jisté pochybnosti, zda to skutečně je pan Procházka či nikoliv. Já si spíš myslím, že to je někdo z okruhu příznivců onoho propíraného dopisu, ne-li dokonce sám jeho autor (a to podle obsahu). Také kdokoliv jiný se může znovu podepsat jako Procházka nebo dokonce i Spurný. Myslím, že věrohodnost identity na internetu je prakticky nulová a je zbytečné klást si v tomto směru jakékoliv etické standardy. Já osobně k tomu přistupuji tak, že své jméno zbytečně neriskuji propůjčit na taková v zásadě nekontrolovatelná anonymní fóra. Soustředím se proto jen na obsah a nikoliv na jména. Anonymity ale nijak nezneužívám.
Pane Procházko,
omlouvám se, ale Vaší argumentaci prostě nerozumím. Souvislost mezi nepřenostitelností zkušenosti a praktikovanou pokleslostí v dopise prostě nevidím. Možná jste to myslel tak, že když jste něco sám zažil, je to jistě pravda, a pravda nemůže být přece pokleslá. Nicméně já mluvím o něčem jiném - o větné konstrukci, kde posluchači dáme na výběr mezi dvěma možnostmi: Mezi tím, co chci potvrdit a mezi druhou, zjevně nepřijatelnou možností. Vyvoláte tak zdání, že jiná možnost není a tlačíte posluchače potvrdit Vaši pravdu. To se občas daří prosazovat v rychlém hovoru, kdy není moc času si uvědomit všechny souvislosti. Pozorný posluchač ho však prokoukne.
Vyváženému zpravodajství dávám přednost zcela vědomě (nikoliv nevědomě, jakoby to měla snad být nějaká má charakterová vada) a proto ani moc nesleduji česká média, kde se "vyváženost" už nikdo nesnaží ani předstírat.