Obavám se, že teď to veme rychlý konec. Tohle má u nás většinou opačný efekt než očekávatelná záchrana stavby. V domě pana Vlka buď dojde brzy k nějaké havárii, nebo bude dům odsouzen k pomalé postupné devastaci neúdržbou ,nebo naopak neobvyklou údržbou (viz sousední objekt tiskárny po povolené "rekonstrukci" střechy).
Asi máte zkušenosti, pane Brejcho. Mne také jednou takhle před Vánoci oslovil develotr, že potřebuje Památkovou zprávu (Building Conservation Report) pro úřady, neboť chtěl "nafouknout" stávající památkově chráněnou budovu o pár pater. Hned na místě jsem mu sdělil, že moje zpráva by byla pro něj vyhazování peněz, neboť bych tam musel zdůraznit mimořádně vysokou památkovou technickou hodnotu železného krovu budovy. Byl jsem za radu zaplacen a pak ticho po pěšině.
Den po Novém roce, řídíce rodinu domů zpět z hor, na rádio přišla zpráva, že ta budova je právě v plamenech. Naštěstí místní hasiči byli v pěti minutách na scéně a ač až podezřele silný, požár stačil poškodit pouze poslední dvě patra. Památkově cenný krov bohužel nepřežil žár ohně. Přesto, develotr musel horní dvě patra uvést do původního stavu, včetně nového krovu. O 20 let později, jdouce vloni kolem, dům byl stále na svém místě.
..Vy si, pane, s těmi přechodníky nedáte pokoj! Jedna chyba za druhou... (7:- P) (7;- D)
Jo, jinak u nás se tomuhle podnikání taky daří. Nejdřív společnosti Afrika-Israel Investments vyhořel nešťastnou náhodou těsně před navrhovanou přestavbou pivovar na Vinohradech, a když se ukázalo, že to funguje, tak šikovně spadl v půl sedmé ráno před nástupem dělníků do práce tehdy právě rekonstruovaný rondokubistický dům "U Myšáka" ve Vodičkově ulici. A docela nedávno se v plamenech odebrala do vzpomínek Petrská bouda na hřebeni Krkonoš. Jak už psal zvěčnělý klasik české satiry:
"...Vono je vůbec moc věcí na světě, který se nesmějí dělat, ale můžou se provádět. Hlavní věc, aby to každej zkusil, jestli se mu to povede, když to nesmí, aby to moh..."
Tak jsem si za ty chodníky zrovna nafackoval, ale přecházet je asi budu dále. Zcela nevědomky.
Toho osudného dne jsem měl namířeno do Vodičkovy ulice a kdybych byl (naštěstí nejsem) ranní ptáče, tak bych už asi doskákal. Ale zvenku to snad obnovili, ne? Vevnitř jsem ještě nebyl. Pět dolarů za dort je drzost i na Západě. Jinak ten pivovar se mne také dotkl. Vždyť jsem doslova vyrůstal v jeho a vedlejší "Orionky" stínu. I ta již podlehla bytovkám. Ale čokoládovnu z ní přestěhovali do Modřan již v pravěku. Ve věku ještě předškolním, když maminka otevřela v létě okna, tak vůně čokolády nám zalila celý byt.
...Z Myšáka zbyla jen uliční fasáda s přilehlým traktem. Ty - jako z udělání - zůstaly tehdy jediné stát. Zřítily se vnitřní trakty směrem do vnitrobloku. Tady je odkaz na článek o Myšákovi "den po té":
http://jdem.cz/t8dq5
...Jo, pravda, taky jsem si tam ještě nic nedal (7:- ))
Já takhle pamatuju vůni limonády Aro-cola z někdejší Zátkovy továrny u Holešovického přístavu, v dobách, kdy tam už sídlily Pražské cukrárny a sodovkárny, n. p. No, alespoň že tahle továrna nevyhořela ani nespadla, ikdyž už jsem v ní dnes kanceláře.
Ano, tomuto velice oblíbenému stylu se říká Fasádismus. Do prázdné slupky nebo k torzu štítu se posléze vestaví nový dům se starou kulisou. V některých případech se ani moc neusiluje o architektonické zapojení kulisy k novostavbě.
Nejbizardnější příklady v pražském prostředí je asi torzo štítu haly Ringhoferovo vagonky na Smíchově (dnes nákupní centrum) a méně známá fasáda vykuchaného činžovního domu v Holešovicích proti veletržáku. Ten stojí opravdu zato. K fasádě zcela jinak patrované novostavby je stará fasáda kotvena ocelovými táhly a vzpěrami (aby neupadla do ulice) s vzájemnou distancí obou fasád cca 2 m. Za špinavými okny kulisovité uliční fasády pak vidíte druhý dům.
...Ten neobarokní činžák č. pop. 564 na ulici Dukelských hrdinů (dřívě Bělského třída) míval v přízemí proslulý bufet s názvem automat Veletrhy - podobně obskurní podnik, jakým býval dnes již také bohužel zvěčnělý automat Svět v Libni. Podnik rychlého občerstvení nazvaný podle protilehlého Paláce vzorkových veletrhů zanikl spolu s tím, jak byl celý dům v raných 90. letech kompletně nikoliv přestavěn, nýbrž přebourán na kanceláře pod bombasticky znějícím názven "European Business Centre". Provedla to tehdy nějaká rakouská firma. Byl to v Praze, tuším, druhý případ uplatnění onoho způsobu přestavby nazývaného posměšně "Varšavská rekonstrukce", kdy se o "válečnou" demolici původní stavby postará sám investor.
Ovšem pochybnou čest být průkopníkem tohoto druhu "rekonstrukcí" u nás měl Ivo Nahálka se svou demoliční rekonstrukcí hotelu Palace v Panské ulici ještě v časech těsně předlistopadových.
Nedávno jsem opět po nějaké době kráčel Plzeňskou třídou kolem toho bývalého Ringhofera. A říkám si k svému vlastnímu překvapení: to torzo štítu i přes svoji mrzáckost nese tak silnou informaci, tak libou a povznášející emoci, že pořád strčí do kapsy veškeré okolní bedny. Něco jako šperk pohozený v hromadě hnoje.
Zásadní odpor k tzv. "fasádismu" je patrně vázán na ten směr moderní architektury, kde vnitřní uspořádání, význam i účel budovy jsou očekávány býti viditelné i ve vytvarném výrazu jejího vnějšku (tzv. funktionalismus). Přitom, v předcházejících dějinách architektury taková očekávání je možno pozorovat snad jen u vrcholné gotiky katedrál francouzského typu (jejíž nejvýchodněji položené příklady jsou právě u nás: Praha, Kolín a K.Hora).
Jinak někdy až naprosté odpoutání vnitřku budovy, od jejího vnějšího výrazu, je celkem běžné. Výborným příkladem je v Praze např. Valdštejnský palác. Za jeho tří-podlažním průčelím se schovává např. dvou-podlažní výšky sál a z jeho tří vchodů je jen toliko ten první zleva skutečný. Fasádismus jako Brno!
V památkové péči "fasádismus" má smysl především kdy průčelí ošetřovaného místa tvoří cennou část stěny uzavřeného městského prostoru, ať ulice, či náměstí a přitom jeho vnitřní uspořádání nemá žadné kulturní hodnoty, či je hmotně nezachranitelné. Avšak i tam je nutno se vyvarovat chyb, například otevřených (free plan) prostorů za průčelím naznačujícím za ním "buňkové" uspořádání místností, dělených patry a nosnýma zdma (teď mne asi "šakal" prokleje). Není nic horšího, než za večerního šera vidět z ulice moře rozsvícených zářivek, plovoucích nepřetržitě za zřetelně "hluchou" fasádou.
Ty zde zmiňované volně stojící fasády, před novostavbama, připomínají spíše romantické zříceniny s oblibou někdy i zcela nově stavěných, především v stoletích 18 a 19.
Vraceje (vracíce? vrativše?) se na Václavák. Nevím jestli Kozákem přestavěný rohák skrývá něco jedinečného ve svém nitru. Zvenku jeho hlavní přínos vidím právě jako část stěny té strany náměstí. Leč Vlk by se pouhou přestavbou vnitřku nenažral. On tu starou kozu chce sežrat celou, aby ji mohl tam nahradit novou, prosklenou a hlavně nafouknutou, aby z ní mohl vydojit několik pronájemných pater navíc.
Máte pravdu Doktore, zejména baroko klame. Symetrie a řádové proporce vnější podoby staveb byly nadřazeny potřebám vnitřního provozu a uspořádání. Přesto se tak dělo cíleně a ve výtvarné jednotě vnějšku a vnitřku (alespoň formální jednotě). Zkrátka baroko venku i uvnitř. Napadají mě ještě jiné příklady z minulosti, ale výrazný rozdíl oproti dnešku je jiný. Při pohledu na ty dnešní pokusy fasádismu se nemohu zbavit pocitu, že to torzo starší stavby ponechávané na místě je jaksi ponechávané jen proto,že se nemohlo zbourat. Investor staví nový dům a tohle tam holt muselo zůstat.
Před druhou polovinou 19.století byla obvyklá snaha stavebníků využít maximum ze stavební substance stavby kterou upravovali. Domy měnily slohové tváře, ale pořád zbylo něco z předchozí stavby (venku i uvnitř). Dneska jsme už tak daleko,že se v návrzích nových staveb objevuje na fasádě domu jen potisk (foto) zbouraného domu (viz kauza Revoluční).
Nejbrutálnější je ten skleněný dům na Václaváku směrem do Opletalovi ulice, kde bude dotvářet kulisu uliční fasády Havlovo tiskárny. Je z toho cítit bezradnost.
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Asi máte zkušenosti, pane Brejcho. Mne také jednou takhle před Vánoci oslovil develotr, že potřebuje Památkovou zprávu (Building Conservation Report) pro úřady, neboť chtěl "nafouknout" stávající památkově chráněnou budovu o pár pater. Hned na místě jsem mu sdělil, že moje zpráva by byla pro něj vyhazování peněz, neboť bych tam musel zdůraznit mimořádně vysokou památkovou technickou hodnotu železného krovu budovy. Byl jsem za radu zaplacen a pak ticho po pěšině.
Den po Novém roce, řídíce rodinu domů zpět z hor, na rádio přišla zpráva, že ta budova je právě v plamenech. Naštěstí místní hasiči byli v pěti minutách na scéně a ač až podezřele silný, požár stačil poškodit pouze poslední dvě patra. Památkově cenný krov bohužel nepřežil žár ohně. Přesto, develotr musel horní dvě patra uvést do původního stavu, včetně nového krovu. O 20 let později, jdouce vloni kolem, dům byl stále na svém místě.
Jo, jinak u nás se tomuhle podnikání taky daří. Nejdřív společnosti Afrika-Israel Investments vyhořel nešťastnou náhodou těsně před navrhovanou přestavbou pivovar na Vinohradech, a když se ukázalo, že to funguje, tak šikovně spadl v půl sedmé ráno před nástupem dělníků do práce tehdy právě rekonstruovaný rondokubistický dům "U Myšáka" ve Vodičkově ulici. A docela nedávno se v plamenech odebrala do vzpomínek Petrská bouda na hřebeni Krkonoš. Jak už psal zvěčnělý klasik české satiry:
"...Vono je vůbec moc věcí na světě, který se nesmějí dělat, ale můžou se provádět. Hlavní věc, aby to každej zkusil, jestli se mu to povede, když to nesmí, aby to moh..."
...(7;- ))
Tak jsem si za ty chodníky zrovna nafackoval, ale přecházet je asi budu dále. Zcela nevědomky.
Toho osudného dne jsem měl namířeno do Vodičkovy ulice a kdybych byl (naštěstí nejsem) ranní ptáče, tak bych už asi doskákal. Ale zvenku to snad obnovili, ne? Vevnitř jsem ještě nebyl. Pět dolarů za dort je drzost i na Západě. Jinak ten pivovar se mne také dotkl. Vždyť jsem doslova vyrůstal v jeho a vedlejší "Orionky" stínu. I ta již podlehla bytovkám. Ale čokoládovnu z ní přestěhovali do Modřan již v pravěku. Ve věku ještě předškolním, když maminka otevřela v létě okna, tak vůně čokolády nám zalila celý byt.
http://jdem.cz/t8dq5
...Jo, pravda, taky jsem si tam ještě nic nedal (7:- ))
Já takhle pamatuju vůni limonády Aro-cola z někdejší Zátkovy továrny u Holešovického přístavu, v dobách, kdy tam už sídlily Pražské cukrárny a sodovkárny, n. p. No, alespoň že tahle továrna nevyhořela ani nespadla, ikdyž už jsem v ní dnes kanceláře.
Nejbizardnější příklady v pražském prostředí je asi torzo štítu haly Ringhoferovo vagonky na Smíchově (dnes nákupní centrum) a méně známá fasáda vykuchaného činžovního domu v Holešovicích proti veletržáku. Ten stojí opravdu zato. K fasádě zcela jinak patrované novostavby je stará fasáda kotvena ocelovými táhly a vzpěrami (aby neupadla do ulice) s vzájemnou distancí obou fasád cca 2 m. Za špinavými okny kulisovité uliční fasády pak vidíte druhý dům.
Ovšem pochybnou čest být průkopníkem tohoto druhu "rekonstrukcí" u nás měl Ivo Nahálka se svou demoliční rekonstrukcí hotelu Palace v Panské ulici ještě v časech těsně předlistopadových.
Zásadní odpor k tzv. "fasádismu" je patrně vázán na ten směr moderní architektury, kde vnitřní uspořádání, význam i účel budovy jsou očekávány býti viditelné i ve vytvarném výrazu jejího vnějšku (tzv. funktionalismus). Přitom, v předcházejících dějinách architektury taková očekávání je možno pozorovat snad jen u vrcholné gotiky katedrál francouzského typu (jejíž nejvýchodněji položené příklady jsou právě u nás: Praha, Kolín a K.Hora).
Jinak někdy až naprosté odpoutání vnitřku budovy, od jejího vnějšího výrazu, je celkem běžné. Výborným příkladem je v Praze např. Valdštejnský palác. Za jeho tří-podlažním průčelím se schovává např. dvou-podlažní výšky sál a z jeho tří vchodů je jen toliko ten první zleva skutečný. Fasádismus jako Brno!
V památkové péči "fasádismus" má smysl především kdy průčelí ošetřovaného místa tvoří cennou část stěny uzavřeného městského prostoru, ať ulice, či náměstí a přitom jeho vnitřní uspořádání nemá žadné kulturní hodnoty, či je hmotně nezachranitelné. Avšak i tam je nutno se vyvarovat chyb, například otevřených (free plan) prostorů za průčelím naznačujícím za ním "buňkové" uspořádání místností, dělených patry a nosnýma zdma (teď mne asi "šakal" prokleje). Není nic horšího, než za večerního šera vidět z ulice moře rozsvícených zářivek, plovoucích nepřetržitě za zřetelně "hluchou" fasádou.
Ty zde zmiňované volně stojící fasády, před novostavbama, připomínají spíše romantické zříceniny s oblibou někdy i zcela nově stavěných, především v stoletích 18 a 19.
Vraceje (vracíce? vrativše?) se na Václavák. Nevím jestli Kozákem přestavěný rohák skrývá něco jedinečného ve svém nitru. Zvenku jeho hlavní přínos vidím právě jako část stěny té strany náměstí. Leč Vlk by se pouhou přestavbou vnitřku nenažral. On tu starou kozu chce sežrat celou, aby ji mohl tam nahradit novou, prosklenou a hlavně nafouknutou, aby z ní mohl vydojit několik pronájemných pater navíc.
Před druhou polovinou 19.století byla obvyklá snaha stavebníků využít maximum ze stavební substance stavby kterou upravovali. Domy měnily slohové tváře, ale pořád zbylo něco z předchozí stavby (venku i uvnitř). Dneska jsme už tak daleko,že se v návrzích nových staveb objevuje na fasádě domu jen potisk (foto) zbouraného domu (viz kauza Revoluční).
Nejbrutálnější je ten skleněný dům na Václaváku směrem do Opletalovi ulice, kde bude dotvářet kulisu uliční fasády Havlovo tiskárny. Je z toho cítit bezradnost.