Ani se nedivím, že diskuze s odborníky byly složité. Nad tím si každý slušný architekt musí poklepat na čelo. Proč máme na Besedu vracet věže, které už před 200 lety naši předkové odstranili? Navíc jsem se doslechla, že nikdo vlastně neví přesně, jak věže vypadaly, staticky jsou pro budovu nevhodnou zátěží (někdo z památkářů se prý vyjádřil, že by mohly být z polystyrenu) a jejich konstrukce znehodnotí půdní prostor, takže se nedá využít k rozumným účelům.
Bylo by zajímavé znát důvod, proč se tam dobudovávají. Jsou potřebné z památkářského hlediska? nebo mají mít nějaký hlubší význam? je to výzva ke stavění věží v centru? nebo prostě jen tak?
V Praze je již pár let nová jako stará věž v Konviktu. Možná k památkářskému hledisku patří i to prosazení realizace, byť to u části kolegů památkářů vyvolává odpor, rozpaky či otázky. V těch diskusích se např. uvádělo srovnání s mariánským kostelem v Drážďanech (http://webcam.frauenkirche.de/), které zase mně připadá nemístné. Ale je jenom na mě, jestli pochopím důvody nějaké logické zkratky, jestli tyto důvody přijmu, nebo je budu odmítat, anebo si prostě řeknu, že jsem vlastně i vůči aktuálním okolnostem stejně bezmocný jako proti minulosti či budoucnosti. Takže vlastně mohu aktuální dění sledovat s odstupem, podobným jako u historických událostí.
Osobně mi vadilo argumentování původností věží, resp. jejich souvislostí s koncepcí celého prvotního projektu stavby, a jejich domnělou vazbou na skladbu průčelí. Jak tu bylo naznačeno, existuje - i podle mého - riziko statických poruch, jelikož ty byly už před skoro 200 lety důvodem snesení věží.
K té otázce výzvy ke stavění dalších věží... Možná jde o reakci na poněkud zoufalou nabídku aktuální architektury. Starověké nápisy u egyptských hrobek svědčí o uznalosti návštěvníků vůči působivosti míst. Středověkým lidem nevadily katedrály. Romantičtí malíři byli uhranuti jim aktuálními pastorálními scenériemi. Mnozí další lidé v historii byli s to rozlišit, co se jim líbí, asi proto, že měli minimum informací od teoretiků, vždy splošťujících. Z této odbočky mi plyne otázka, co srovnatelného nabízí lidské duši, která potřebuje potěšitelné podněty, bez nichž chátrá, s tím se nedá nic dělat, současná architektura (?).
I když s argumentací k výstavbě věží nesouhlasím, jsou tyto mé pocity překonány zvědavostí na pozoruhodný proces; jakobych se účastnil nějaké snad významné události. Ostatně jsem kvůli tomuto "ambivalentnímu" postoji byl kritizován, jakobych jím tuto investici podporoval.
Něco z diskusí lze vytušit ze skupiny článků ve Zprávách památkové péče (http://www.npu.cz/pp/zpp/obsahy/2007/2007-4/), jakož i z diskuse na webu NPÚ (http://www.npu.cz/prur/diskfora/pp_pam/; větev je momentně dostupná na 4. straně pod názvem Věže na Malostranské besedě). Své čistě osobní dojmy jsem se pokoušel znázornit např. v ČP (http://sweb.cz/ceskaplacka/archiv/placka33a.pdf - na s. 7; http://sweb.cz/ceskaplacka/archiv/placka32.pdf - na s. 2).
V praze už není nic nemožné. Peněz si tam vždycky nahrabou dost na své disneylandské projekty, které se tváří jako památková péče. Co na tom, že na broumovsku padají kostely od Dientzenhoffera, tam turisti z Japonska nejezdí.
Mimochodem navrhuji klubu Za krásnou Olomouc prvního kandidáta na antipamátkářskou cenu za "opravu" fasády. Mým horkým favoritem je ten neogotický činžák za vědeckou knihovnou. Tak zpotovřenou architekturu z devatenáctého století jsem dlouho neviděl! Vypadá to jako dortíček šíleného cukráře. Už chybí jenom růžové marcipánové kuličky. Kdopak z magistrátu tuhle prasárničku asi schválil? Je tak barvoslepý nebo má tak špatný vkus? Je to opravdu kompetentní osoba!
Nevkus, kýč a lacinost - památková péče podle úředníků.
Ale co, nebudeme si kazit prázdniny. Hurá na letadlo do nějaké civilizované země na chvíli zapomenout na to nešťastné Česko!
Pamatuji si, že když jsem psával na Mag. rozhodnutí ohledně prosvětlení podkrovních prostor například nemovité památky, tak fotka z přelomu století s již nedochovalými vikýři byl dostatečný podklad pro kladné stanovisko. Pro mne zde na základě dobových rytin není otázkou jestli věže ano nebo ne ale jak. O precedens v případě realizace půjde. Můžou se tím například otevřít dveře k úvahám o historizující dostavbě radnice na Staromáku.
Pane Sommer, děkuji za odkazy na diskuze. Udělal jsem si z nich zběžnou odpověď, na své otázky, že věže jsou nutné zejména z pohledu památkářského. Funkční, duchovní ani happeningovou potřebu jsem v diskuzích nezaznamenal. Tož děkuji, právě této odpovědi jsem se bál a považuji ji za výsostně dekadentní.
Věže se na Malostranskou besedu už nikdy nevrátí. To, co tam vzniká, je novotvar, představa pár nadšenců o podobě radnice před pár sty lety. Budova radnice byla zneužita pro potřebu zvědavců vyzkoušet si model konstrukce v měřítku 1:1. Toto by nemělo být zájmem památkové péče.
MČ Praha 1 rozhodně chtěla nástavbu (viz. její web). Řešení viz.Robert asi bylo lepší, jaksi diplomatické, protože odporovat kšeftům Prahy 1 se nevyplácí... A po novele Památkového zákona (viz.psp) je už asi jedno i tato diskuse.
Roberte záměr přece ještě není důvodem, ptám se po důvodu tohoto záměru a po jeho cíli, který má být naplněn, nerad bych se utopil v záměně příčiny a důsledku. Nebo snad chcete naznačit, že je to jen stavba pro stavbu samu?
Památkáři se vyjadřují k předloženým návrhům, nenavrhují způsob rekonstrukce nebo dostavby. Doplněním věží se objekt bude výrazněji exponovat ve svém okolí, bude pohledově významnější, což v dnešní době má svoji hodnotu. Do věží se mohou schovat současná technická zařízení budov, která jsou nutná pro provoz kulturního centra v památkové rezervaci (vzt např.). Pro mne to je necírkevní stavba s oprávněným nárokem na doplnění věží.
Takže čím více historických radnic, tím více věží? Otázka ovšem směřovala k tomu, proč na Malostranské radnici mají být jen tři věže. Proč ne třeba čtyři? Pozn.: otázka je nesmyslná jen zdánlivě.
tak když to shrnu, Malostranská beseda dostane věže na vzt a sklady, žádná rozhledna, zvonice, významné místo. Podobně jako p. Sommer si myslím, že věže mají pozitivní vliv na lidskou psychiku, ale jen pokud jsou funkční, jinak to jsou jen kulisy Potěmkinovi vesnice. Já bych se raději držel toho, že kostel má vypadat jako kostel, radnice jako radnice, klub jako klub, strojovna jako strojovna. Nebo tu už budou jen samé dekorované boudy ala Las Vegas. Tato manipulace se skutečností mě vždy znovu na památkářích zaskočí, že nejde o autenticitu, ale o vzbuzení dojmu pro turisty.
pár fotek z přelomu století s vikýřovými okny retušovanými ve photoshopu jsem už také viděl; celkem s pobavením sleduji jak Štulc opatrně našlapuje okolo Benátské charty a mluví o napravování barbarských činů předchozích generací, zatímco barbarské činy své generace (např. SÚRPMem pokroucené budovy v zámeckém areálu Litomyšle) vydává za nedotknutelné a alibisticky se ohání UNESCem. Problém věží nespočívá jen v jejich autenticitě nebo právu na existenci novotvaru- věže kostela v Emauzích mám osobně rád - za rozhodující považuji otázku, co musí dům prodělat za úpravy, aby na něm mohly věže stát? Destrukce nosného zdiva instalací ocelových příhradových ztužení, skrytých pod omítkou od půdy až k základové spáře, podle mého za tu srandu nestojí.
P.S.: .....z hnojiště bych čekal odvážnější postoj....
Na hnojišti to bereme tak, že odvážné je udělat právě to, co se z hnojiště nečeká (i když uvržení na hnojiště nebyl můj vlastní nápad, což v úctě přiznávám, a mrzí mě, že jsem své místo nedokázal definovat sám!). Jinak všem děkuji za vtipné příspěvky, ale neberte to propána tak, že jste hnojišti nějak zavázáni.
Panu robertovi si dovolím možná oponovat, protože si myslím, že spíše než jak věže budovat, jde diskusně právě o to, jestli vůbec, i když technicky to již nemá význam.
Pane Víchu, možná je dekadentní vůbec se zabývat tím, co sdělují památkáři, byť se to třeba týká počtu či potřebnosti věží na bývalé malostranské radnici v Praze. Zjistěte svůj názor a važte si jej. Hlasu z hnojiště (omlouvám se za opakování této výpůjčky) nikdy nepřičtěte váhu bez podrobného zkoumání.
Přispěvatel hoja správně vidí, že jde o vizualizaci ve hmotě, nejspíše požadovanou těmi, kdo si neumějí pohrát s vlastní fantazií, nebo použijí k obchodu to, že jsou s to ovlivnit ty, podobně omezené, jižto rozhodují o obecných financích. Ale s tím souvisí jiná podstatná věc. To je otázka účelnosti. Finálně účelné je jen chráněné lůžko, na kterém se dá ve zdraví přečkat noc. Není žádná pravda, že je účelnější most spojující dvě prosperující města, jinak odříznutá neprůchodnou roklí, než krásná do výšin strmící věž, ze které se co hodinu linou povzbuzující a čas členící hlasy zvonů. Je mi vůbec divné, že na webu navštěvovaném architekty se téma účelnosti smí řešit na banální úrovni.
Jak pan robert hovoří o oprávněnosti ověžení bývalé radnice, to je hutné a charakteristické, možná tím spíše, že to může být sarkasmus. Možná jen kouzlem nechtěného je ta veselá "polemika" kolem počtu věží v relaci k počtu radnic.
O pozitivním vlivu věží na lidskou psychiku jsem mohl něco říci, ale možná omylem. Ale ani trochu nepopírám, že takový vliv asi existuje. Ale pane Víchu, s tou typologií a pravostí bych právě myslel, že jde o neorané téma. Tradiční přístup velí odlišit staré = pravé, od nového = falešného (vypočítavého, zjednodušujícího, vykalkulovaného, uplaceného apod.). Vlastně to zjednodušuje situaci i architektům, protože mohou tento paušalismus buďto přímo odmítnout, nebo s jeho zamlčenou existencí v debatách počítat...
S tím činžákem v Olomouci by se to mělo nějak vyřešit, protože by byla tragédie, kdyby to zůstalo nevyjasněné.
O tom, co vše musí stavba protrpět, aby ty potěšitelné zhmotněné vizualizace věží opět rozjařovaly duše návštěvníků Malé Strany, umořené tou nic neříkající pouští či přebujelostí baroka, to by mě zajímalo. Je rozsah prací někde dokumentován na webu?
Pane hradečný, ze zatuchliny hnojiště nikdy nemůžete čekat tolik, jako ze sfér bytelného jakoby automaticky smělého betonu, jakoby odvážně přesně nediskusně hladce vyšalovaně přes staletí diskutujícího např. s opelichanými opukovými románskými kvádříky. Nicméně si dovolím mít za to, že některé dosud nerealizované vize nebo jen nepojmenované skutečnosti byly poprvé plity právě v reakci na uvržení do hnojištního odéru. S tím očekáváním odvahy hnojařů to ještě zkusím promyslet. Nerad bych uváděl do rozpaků redakci archiwebu.
Omlouvám se redakci. Zkouším se krotit ve svých projevech. V otázkách komunikace na webu jsem - myslím - dosti přizpůsobivý (a pro otevřenost jsem zatím nenašel hranice, byť si připouštím možnost, že po nějaké události budu muset studovat limity opatrnosti, nebo že zjistím, že mé výroky nikoho nezajímají, což mi už mohlo dojít...). Mám tuto cestu diskuse v nynější situaci za závažnou. Zvažuji i anonymní výroky - vlastně je v úvahách neodlišuji od podepsaných. Ale pane hradečný, co požadujete více, než opakovaně uváděné jméno. Jsem pracovníkem NPÚ, kde mám mj. na starosti chod webu. Pokud by se někdo třeba zde "honosil" mým jménem, pokud se o tom dozvím, budu na to reagovat. Podle mého nejde o odvahu, ale o nutnost, které jsou si mnozí památkáři vědomí ještě lépe než já. Památky samotné potřebují i Vaši podporu, neboť, kdo by ji měl zvládnout lépe, nežli školení architekti (jinak by měli žádat vrácení školného...).
Tak už se po zvážení pro a proti blížím k nalezení vlastního názoru na dostavbu věží. Vlastně principálně proti byť i hypotetické dostavbě Malostranské besedy do tvaru bývalé radnice před 200 lety i s nutnými statickými vylepšeními a investicemi Chartě na vzdory nemám problém - kdyby - ale - si dal stavebník a zastánci repliky tu práci a definovali smysl věží. To že tam kdysi byly, nechápu jako dostatečný argument, neb se staví dnes a pro dnešek v jiné situaci a s jinou funkcí. To, že oživí náměstí, taky neobstojí, Malá Strana je okouzlující až na půdu. Osvětlení galerie ze západu je pro exponáty destruktivní. To že tam bude strojovna vzt, je asi jen hec. Podobně i odpověď "proč ne?"
Očekával jsem argumenty, že tam bude jedinečná vyhlídka z galerie, že tam bude mít beseda poradní salonek, že tam bude instalována zvonkohra s Ódou na radost, že tam je mysteriózní místo malostranské identity, které se tím znovu iniciuje, či že to je odpověď na desurbanizující pankrácké mrakodrapy.
Nikdo ale takovou ani podobnou argumentací neoperuje, proto dostavbu věží, k mé veliké lítosti, vidím jako projev jen a pouze památkářského sentimentu, turistického průmyslu a populismu, či prostě čiré dekadence, jak už jsem se rozmrzele výše vyjádřil.
Již na počátku tu zazněla připomínka, že vestavba věží znehodnotí půdní prostor, který tak nebude možné využít k rozumným účelům. Jde rovněž o jedno ze zajímavých témat. V případě podobně významné historické konstrukce totiž je nejsprávnějším využitím nechat ji dále, jak je. Jen ji citlivě staticky sanovat, průběžně do protokolu kontrolovat a operativně odstraňovat drobné poruchy. Vložit nějakou prohlídkovou lávku by jistě bylo možné, jakož i zavěšení panelů, na kterých by byly reprodukce někdejší podoby s věžemi či se upozorňovalo na interesantní historické detaily. Za sebe považuji využití např. pro výstavní účely za degradaci, ale prostě chápu, že to odpovídá tomu, jak v této době volení představitelé vidí priority. Veřejný zájem se totiž zejména definuje tím, co se politici odváží prosazovat.
Počet , umístění a tvar věží by měl být určen na základě dochovaných historických zdrojů - grafických i písemných a na základě stavebně historického průzkumu, který by měl prokázat, že věže tam stály a konstrukce objektu včetně založení s věžemi počítala. Pan Vích by potom mohl do dvou krajních věží umístit výdechy vzduchotechniky a ve střední věži se kochat vyhlídkou. Pokud by věže chtěl projektovat, tak by musel zvládnot tvorbu historicky adekvátních konstrukcí a detailů .
Tedy pane roberte, dochovanost či nedochovanost historických zdrojů, schopnost SHP prokázat někdejší existenci věží má jen a jen význam politický. Samo o sobě nic z toho není podkladem výstavby věží. Vaši poslední reakci si proto dovolím považovat za skličující. Že struktura skutečně skvělého a nadregionálně významného průčelí s věžemi v brzy zase budoucí podobě nepočítala, to je vcelku jasné (i když se to asi nedá snadno pochopit). Na druhé straně je jasné, že kdyby všichni účastníci dané kauzy pracovali s úplnými a politicky nezkreslovanými informacemi, tak se těch věží nikdy nedočkáme. Spíše je tedy vhodné to brát jako pozoruhodný výsledek jakési hysterie (byť nechci zlehčovat žádného z fundovaných aktérů této interesantní akce). To je právě typický příznak historického dění. Jsou jím i Vaše hodnotící výroky. Díky. Samozřejmě děkuji i redakci.
Ona ta zmíněná hysterie je právě úsměvná svým zásadním důrazem na deklarovanou vědeckost památkové péče. To Josef Mocker bez přetvářky, tam kde končila fakta, nastoupil jako tvůrce a stal se tak králem mezi obnoviteli památek. Vracel místům mýty a ducha, ten se smyslem své práce problém rozhodně neměl.
Myslím, že v dnešní době nejde o památkovou péči "moderní", ale památkovou péči "konzervační a rozhazovačnou". Podstatou památkové péče by mělo býti rehabilitovat budovy né je dopatlávat nebo jen držet v původní podobě za každou (mnohdy zvrácenou) cenu. Proč tedy dělat na Malostarnskou besedu věžičky, které nemají žádnou logickou funkci (škoda peněz materiálu atd).
( Je to stejně ujeté jako výlety našich památkářů na zahraniční aukce, kde nakoupí 3 křesílka za sumu, která by stačila na alespoň částečnou záchranu některých objektů ve skutečně havarijním stavu.)
Krásným příkladem z prvopočátků památkové péče, kdy se ještě jednalo o skutečně moderní myšlenky je revitalizace domu U Černé Matky Boží.... no zamysleme se!
Vašeho úsudek mně přijde zajímavý a užitečný, protože v podstatě vystihuje rozpor současného chápání památkové péče. Proč existuje tolik protichůdných stanovisek na jediný konkrétní záměr? Máme jako společnost s jednotnou historií definované a nastavené základní společné cíle? Táhneme jako společnost za jeden provaz? Sdílíme základní společné hodnoty, které se v konečném důsledku přirozeně promítají i do způsobu s nakládáním s kulturním dědictvím? Nakládáme rozumně s omezenými prostředky, kterými ošetřujeme vystavěné historické dědictví? Staráme se víc o akademické debaty o vracení staveb do historických pseudopodob, než o péči o nenávratně mizejicí původní stavby i historická sídla?
Domnívám se , že dokud se jako společnost nedohodneme na základních prioritách, čeho si vážíme, a do čeho stojí za to investovat, dlouhodoběd a opakovaně se budeme setkávát s manýristickými přístupy v investicích ko kulturně historického fondu našeho vystavěného prostorového prostředí. Jednou zvítězí obrněná bojůvka památkářů, občas zvítězí obrněná bojůvka developerů, občas zvítězí obrněná bojůvka zájmových sdružení. Tudy cesta nevede, cesta vede přes analýzu společných hodnot, definici společných hodnot, veřejnou debatu o definici společných hodnot, efektivní legislativní prostředí pro ochranu společných hodnot a v konečném důsledku o péči o společné hodnoty. - Jinak řečeno správa věcí veřejných. Zjednodušeně se tomu řiká politika. Vzhledem k tomu, že v České Republice je politika v plenkách a potýká se s dětskými nemocemi, je potřeba o to víc poukazovat na zdravý rozum při a je potřeba o to víc poukazovat na dogjmatické postoje.
Věřím, že mě nikdo nechytne za slovo a věřím tomu, že vážení účastníci tohoto fóra pochopí můj příspěvek jako námět k úvaze spíš, než njako ámět k prezentaci vlastních eg.
(Paní Lindo, není snadné zařadit do podnětu k diskusi tak specifickou otázku. Nebo jen nerozumím já? Považujete v duchu učebnicových pouček za akci památkové péče samo vystavění kubustického domu na místě zbořeného starého? Nebo to, jak byl po roce 1990 pomalován? Ale nechci zdržovat, protože nemyslím, žře by se objasněním této mé otázky objasnilo cokoliv dalšího...)
Osobně bych si dovolil právě pana Schmidta za slovo chytit, i když v souhlasném smyslu. Pro mě osobně bylo velkým zklamáním, jak k přípravě návrhu nového památkového zákona přistoupila komise vyvolených. V zásadě takové požadavky na vypracování analýzy jsem se pokoušel předkládat památkářům v roce 2006. Také jsem se snažil k tématům, kterými se zabývám, předkládat dílčí teze (publikační činnost, nedílný systém zkoumání památek a zpřístupňování poznatků z vypracovaných průzkumů, systém preventivní péče a spolupráce s vlastníky památek, aj.). V roce 2007 jsem podával informace k auditu, jemuž jsem se v NPÚ rád podrobil ve snaze podat reálné hodnocení situace. Audit je dosud tajen, aniž by byla vysvětlena jeho případná chybnost (já nevím, třeba je předmětem reklamace; podle mého by jej měla zpracovatelská firma zveřejnit sama).
Myslím si, že platí to, co v roce 2006 i dříve. Odborné či angažované občanské instance (typu ČNK ICOMOS, SPPPP, SpSHP, KZSP, ČKA...) by ve spolupráci s politickými orgány (konečně by to už mělo začít být odlišováno), ale spíše nezávisle na nich, mohly vypracovat teze základních priorit a podrobit je diskusi. Aktuálním (nebo doufejme už aktuálně minulým?; cvrliká se leccos, ale žádné oficiální sdělení memám) přípravám památkového zákona za sebe vytýkám právě naprostou odtrženost od památkářských kruhů. Chápu, že mezi památkáři jsou "militantní" osoby, které tomu či jinému bývalému starostovi třeba mohou připadat neschopné konstruktivní diskuse. Ale sotva může být politicky prozíravé je proto eliminovat (ale možná jo - vůbec se v tom nemusím vyznat). Taková diskuse by ve skutečnosti - jak myslím - prospěla politické garnituře a mohla by být ozdobou snad jednou přišedší otevřené demokratické debaty.
Nemyslím, že by aktuální stav či těžkosti v ochraně památek mělo smysl spojovat s jakoukoliv právě působící osobou a vyvozovat naději, že její eliminací se něco vyřeší a že by pak potřebné změny probíhaly snáze (většina problémů má mnohaletou genezi, je proto škoda, že problémy bývají "personifikovány", protože možná někteří jejich aktéři či zdánliví viníci lépe znají příčiny v tradicí vyvinutém systému; mezi památkáři se také říkává, že je třeba vyměnit celou garnituru a zřídit památkovou péči zcela nově...). Podívejte, např. německá jednota zemských památkářů každoročně pořádá sněm, na kterém probírá - obvykle za účasti představitelů zemských i spolkových vlád apod. - dle mého nepochybně významná témata. Přesto v Německu probíhají často dalekosáhlé změny legislativy i distribuce rozpočtu v neprospěch památkové péče. Nicméně teoretické základy památkové péče jsou veřejně diskutovány (např. publikováním sborníků). Otázky legislativy se staly také tématem EHHF, bohužel letos již bez aktivní účasti představitele české památkové péče.
Mezi památkáři se - asi po smutných zkušenostech s jinými postupy - velký význam přikládá lobinku. Osobně se těším, že někdy nastane doba, kdy budou vnímány i publikované názory podle jejich váhy (ne jen podle toho, kdo je říká), ale uznávám, že mohu prostě mít příliš romantické vidění. Kdyby aspoň někde bylo publikováno, co lobisté požadovali, v čem ustoupili... Já nevím, třeba by to pak už přestal být lobink - v takovém případě beru vše zpátky...
Z mých příspěvků tu i onde by asi těžko bylo možné vyvozovat, že jsem dogmatik, ale samozřejmě, jako každý, mám své meze...
Kdyby věže v těchto obecnějších souvislostech sehrály pozitivní roli, mohly by být přínosné... Vždyť by je nakonec třeba mohli sundat... (ale známe, jak to s takovými provizórii chodí; navíc zde nikdo nevyslovil pochybnost, že se jedná o trvalý příspěvek krásám Prahy). Kéž by se nestaly obrazem aktuálních schopností myšlenkových přínosů české památkové péče vůči společnosti. Ale třeba taky dostanou tu EuropaNostru...
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Osobně mi vadilo argumentování původností věží, resp. jejich souvislostí s koncepcí celého prvotního projektu stavby, a jejich domnělou vazbou na skladbu průčelí. Jak tu bylo naznačeno, existuje - i podle mého - riziko statických poruch, jelikož ty byly už před skoro 200 lety důvodem snesení věží.
K té otázce výzvy ke stavění dalších věží... Možná jde o reakci na poněkud zoufalou nabídku aktuální architektury. Starověké nápisy u egyptských hrobek svědčí o uznalosti návštěvníků vůči působivosti míst. Středověkým lidem nevadily katedrály. Romantičtí malíři byli uhranuti jim aktuálními pastorálními scenériemi. Mnozí další lidé v historii byli s to rozlišit, co se jim líbí, asi proto, že měli minimum informací od teoretiků, vždy splošťujících. Z této odbočky mi plyne otázka, co srovnatelného nabízí lidské duši, která potřebuje potěšitelné podněty, bez nichž chátrá, s tím se nedá nic dělat, současná architektura (?).
I když s argumentací k výstavbě věží nesouhlasím, jsou tyto mé pocity překonány zvědavostí na pozoruhodný proces; jakobych se účastnil nějaké snad významné události. Ostatně jsem kvůli tomuto "ambivalentnímu" postoji byl kritizován, jakobych jím tuto investici podporoval.
Něco z diskusí lze vytušit ze skupiny článků ve Zprávách památkové péče (http://www.npu.cz/pp/zpp/obsahy/2007/2007-4/), jakož i z diskuse na webu NPÚ (http://www.npu.cz/prur/diskfora/pp_pam/; větev je momentně dostupná na 4. straně pod názvem Věže na Malostranské besedě). Své čistě osobní dojmy jsem se pokoušel znázornit např. v ČP (http://sweb.cz/ceskaplacka/archiv/placka33a.pdf - na s. 7; http://sweb.cz/ceskaplacka/archiv/placka32.pdf - na s. 2).
Mimochodem navrhuji klubu Za krásnou Olomouc prvního kandidáta na antipamátkářskou cenu za "opravu" fasády. Mým horkým favoritem je ten neogotický činžák za vědeckou knihovnou. Tak zpotovřenou architekturu z devatenáctého století jsem dlouho neviděl! Vypadá to jako dortíček šíleného cukráře. Už chybí jenom růžové marcipánové kuličky. Kdopak z magistrátu tuhle prasárničku asi schválil? Je tak barvoslepý nebo má tak špatný vkus? Je to opravdu kompetentní osoba!
Nevkus, kýč a lacinost - památková péče podle úředníků.
Ale co, nebudeme si kazit prázdniny. Hurá na letadlo do nějaké civilizované země na chvíli zapomenout na to nešťastné Česko!
P.S.: .....z hnojiště bych čekal odvážnější postoj....
Panu robertovi si dovolím možná oponovat, protože si myslím, že spíše než jak věže budovat, jde diskusně právě o to, jestli vůbec, i když technicky to již nemá význam.
Pane Víchu, možná je dekadentní vůbec se zabývat tím, co sdělují památkáři, byť se to třeba týká počtu či potřebnosti věží na bývalé malostranské radnici v Praze. Zjistěte svůj názor a važte si jej. Hlasu z hnojiště (omlouvám se za opakování této výpůjčky) nikdy nepřičtěte váhu bez podrobného zkoumání.
Přispěvatel hoja správně vidí, že jde o vizualizaci ve hmotě, nejspíše požadovanou těmi, kdo si neumějí pohrát s vlastní fantazií, nebo použijí k obchodu to, že jsou s to ovlivnit ty, podobně omezené, jižto rozhodují o obecných financích. Ale s tím souvisí jiná podstatná věc. To je otázka účelnosti. Finálně účelné je jen chráněné lůžko, na kterém se dá ve zdraví přečkat noc. Není žádná pravda, že je účelnější most spojující dvě prosperující města, jinak odříznutá neprůchodnou roklí, než krásná do výšin strmící věž, ze které se co hodinu linou povzbuzující a čas členící hlasy zvonů. Je mi vůbec divné, že na webu navštěvovaném architekty se téma účelnosti smí řešit na banální úrovni.
Jak pan robert hovoří o oprávněnosti ověžení bývalé radnice, to je hutné a charakteristické, možná tím spíše, že to může být sarkasmus. Možná jen kouzlem nechtěného je ta veselá "polemika" kolem počtu věží v relaci k počtu radnic.
O pozitivním vlivu věží na lidskou psychiku jsem mohl něco říci, ale možná omylem. Ale ani trochu nepopírám, že takový vliv asi existuje. Ale pane Víchu, s tou typologií a pravostí bych právě myslel, že jde o neorané téma. Tradiční přístup velí odlišit staré = pravé, od nového = falešného (vypočítavého, zjednodušujícího, vykalkulovaného, uplaceného apod.). Vlastně to zjednodušuje situaci i architektům, protože mohou tento paušalismus buďto přímo odmítnout, nebo s jeho zamlčenou existencí v debatách počítat...
S tím činžákem v Olomouci by se to mělo nějak vyřešit, protože by byla tragédie, kdyby to zůstalo nevyjasněné.
O tom, co vše musí stavba protrpět, aby ty potěšitelné zhmotněné vizualizace věží opět rozjařovaly duše návštěvníků Malé Strany, umořené tou nic neříkající pouští či přebujelostí baroka, to by mě zajímalo. Je rozsah prací někde dokumentován na webu?
Pane hradečný, ze zatuchliny hnojiště nikdy nemůžete čekat tolik, jako ze sfér bytelného jakoby automaticky smělého betonu, jakoby odvážně přesně nediskusně hladce vyšalovaně přes staletí diskutujícího např. s opelichanými opukovými románskými kvádříky. Nicméně si dovolím mít za to, že některé dosud nerealizované vize nebo jen nepojmenované skutečnosti byly poprvé plity právě v reakci na uvržení do hnojištního odéru. S tím očekáváním odvahy hnojařů to ještě zkusím promyslet. Nerad bych uváděl do rozpaků redakci archiwebu.
Očekával jsem argumenty, že tam bude jedinečná vyhlídka z galerie, že tam bude mít beseda poradní salonek, že tam bude instalována zvonkohra s Ódou na radost, že tam je mysteriózní místo malostranské identity, které se tím znovu iniciuje, či že to je odpověď na desurbanizující pankrácké mrakodrapy.
Nikdo ale takovou ani podobnou argumentací neoperuje, proto dostavbu věží, k mé veliké lítosti, vidím jako projev jen a pouze památkářského sentimentu, turistického průmyslu a populismu, či prostě čiré dekadence, jak už jsem se rozmrzele výše vyjádřil.
( Je to stejně ujeté jako výlety našich památkářů na zahraniční aukce, kde nakoupí 3 křesílka za sumu, která by stačila na alespoň částečnou záchranu některých objektů ve skutečně havarijním stavu.)
Krásným příkladem z prvopočátků památkové péče, kdy se ještě jednalo o skutečně moderní myšlenky je revitalizace domu U Černé Matky Boží.... no zamysleme se!
Domnívám se , že dokud se jako společnost nedohodneme na základních prioritách, čeho si vážíme, a do čeho stojí za to investovat, dlouhodoběd a opakovaně se budeme setkávát s manýristickými přístupy v investicích ko kulturně historického fondu našeho vystavěného prostorového prostředí. Jednou zvítězí obrněná bojůvka památkářů, občas zvítězí obrněná bojůvka developerů, občas zvítězí obrněná bojůvka zájmových sdružení. Tudy cesta nevede, cesta vede přes analýzu společných hodnot, definici společných hodnot, veřejnou debatu o definici společných hodnot, efektivní legislativní prostředí pro ochranu společných hodnot a v konečném důsledku o péči o společné hodnoty. - Jinak řečeno správa věcí veřejných. Zjednodušeně se tomu řiká politika. Vzhledem k tomu, že v České Republice je politika v plenkách a potýká se s dětskými nemocemi, je potřeba o to víc poukazovat na zdravý rozum při a je potřeba o to víc poukazovat na dogjmatické postoje.
Věřím, že mě nikdo nechytne za slovo a věřím tomu, že vážení účastníci tohoto fóra pochopí můj příspěvek jako námět k úvaze spíš, než njako ámět k prezentaci vlastních eg.
Osobně bych si dovolil právě pana Schmidta za slovo chytit, i když v souhlasném smyslu. Pro mě osobně bylo velkým zklamáním, jak k přípravě návrhu nového památkového zákona přistoupila komise vyvolených. V zásadě takové požadavky na vypracování analýzy jsem se pokoušel předkládat památkářům v roce 2006. Také jsem se snažil k tématům, kterými se zabývám, předkládat dílčí teze (publikační činnost, nedílný systém zkoumání památek a zpřístupňování poznatků z vypracovaných průzkumů, systém preventivní péče a spolupráce s vlastníky památek, aj.). V roce 2007 jsem podával informace k auditu, jemuž jsem se v NPÚ rád podrobil ve snaze podat reálné hodnocení situace. Audit je dosud tajen, aniž by byla vysvětlena jeho případná chybnost (já nevím, třeba je předmětem reklamace; podle mého by jej měla zpracovatelská firma zveřejnit sama).
Myslím si, že platí to, co v roce 2006 i dříve. Odborné či angažované občanské instance (typu ČNK ICOMOS, SPPPP, SpSHP, KZSP, ČKA...) by ve spolupráci s politickými orgány (konečně by to už mělo začít být odlišováno), ale spíše nezávisle na nich, mohly vypracovat teze základních priorit a podrobit je diskusi. Aktuálním (nebo doufejme už aktuálně minulým?; cvrliká se leccos, ale žádné oficiální sdělení memám) přípravám památkového zákona za sebe vytýkám právě naprostou odtrženost od památkářských kruhů. Chápu, že mezi památkáři jsou "militantní" osoby, které tomu či jinému bývalému starostovi třeba mohou připadat neschopné konstruktivní diskuse. Ale sotva může být politicky prozíravé je proto eliminovat (ale možná jo - vůbec se v tom nemusím vyznat). Taková diskuse by ve skutečnosti - jak myslím - prospěla politické garnituře a mohla by být ozdobou snad jednou přišedší otevřené demokratické debaty.
Nemyslím, že by aktuální stav či těžkosti v ochraně památek mělo smysl spojovat s jakoukoliv právě působící osobou a vyvozovat naději, že její eliminací se něco vyřeší a že by pak potřebné změny probíhaly snáze (většina problémů má mnohaletou genezi, je proto škoda, že problémy bývají "personifikovány", protože možná někteří jejich aktéři či zdánliví viníci lépe znají příčiny v tradicí vyvinutém systému; mezi památkáři se také říkává, že je třeba vyměnit celou garnituru a zřídit památkovou péči zcela nově...). Podívejte, např. německá jednota zemských památkářů každoročně pořádá sněm, na kterém probírá - obvykle za účasti představitelů zemských i spolkových vlád apod. - dle mého nepochybně významná témata. Přesto v Německu probíhají často dalekosáhlé změny legislativy i distribuce rozpočtu v neprospěch památkové péče. Nicméně teoretické základy památkové péče jsou veřejně diskutovány (např. publikováním sborníků). Otázky legislativy se staly také tématem EHHF, bohužel letos již bez aktivní účasti představitele české památkové péče.
Mezi památkáři se - asi po smutných zkušenostech s jinými postupy - velký význam přikládá lobinku. Osobně se těším, že někdy nastane doba, kdy budou vnímány i publikované názory podle jejich váhy (ne jen podle toho, kdo je říká), ale uznávám, že mohu prostě mít příliš romantické vidění. Kdyby aspoň někde bylo publikováno, co lobisté požadovali, v čem ustoupili... Já nevím, třeba by to pak už přestal být lobink - v takovém případě beru vše zpátky...
Z mých příspěvků tu i onde by asi těžko bylo možné vyvozovat, že jsem dogmatik, ale samozřejmě, jako každý, mám své meze...
Kdyby věže v těchto obecnějších souvislostech sehrály pozitivní roli, mohly by být přínosné... Vždyť by je nakonec třeba mohli sundat... (ale známe, jak to s takovými provizórii chodí; navíc zde nikdo nevyslovil pochybnost, že se jedná o trvalý příspěvek krásám Prahy). Kéž by se nestaly obrazem aktuálních schopností myšlenkových přínosů české památkové péče vůči společnosti. Ale třeba taky dostanou tu EuropaNostru...