Brno jde s dobou, v EU "frčí" přeměna bývalých věznic

Brno - Projekt přeměny bývalé městské káznice na Cejlu poblíž centra Brna na kreativní centrum pro umělce je součástí širšího trendu v Evropské unii. Z budov bývalých věznic vznikají muzea, hostely nebo komplexy bytů pro sociálně slabší i na Maltě, Slovinsku, Itálii a dalších zemích. Vyplynulo to z mezinárodní konference Kreativní Brno, která se včera konala v jihomoravské metropoli.
    V prostoru bývalého vězení na Cejlu, jehož většinu vlastní město, má podle magistrátu v následujících třech až čtyřech letech vzniknout centrum pro podporu kreativních průmyslů. Prostory pro svou tvorbu tu mají nalézt designéři, módní návrháři, fotografové a další umělci. Středisko má sloužit i pro veřejnost, která se zde bude moci podívat na výstavu, do ateliérů nebo jít do divadla nebo do kina.
    Podle Petera Ramsdena, urbanisty a poradce Evropského sociálního fondu v oblasti nadnárodnostní a sociální inovace, který se konference zúčastnil, se už například ve Florencii po rekonstrukci otevřel předělaný komplex bývalé věznice Le Murate. Stavba fungovala jako vězení až do roku 1983. Město do jeho opravy investovalo 26 milionů eur (652 milionů korun).
    "Dalším projektem předělávané věznice, která je o trochu dál než projekt na Cejlu, je věznice Corradino na Maltě," uvedl Ramsden. Původně vojenská věznice na Maltě, která pochází z 60. let 19. století, by po rozsáhlé rekonstrukci měla nově sloužit jako muzeum.
    Novým účelům slouží také bývalá věznice z dob rakousko-uherské monarchie v centru slovinské Lublaně, která je dnes hostelem. Každý pokoj v hostelu, který slavná síť průvodcovských knih Lonely Planet svého času vyhlásila za nejlepší světový hostel, navrhl a vyzdobil jiný architekt.
    Podle Ramsdena je při předělání brněnské káznice nezbytné, aby se na přeměně a plánech pro budoucí centrum pro umělce podíleli i místní občané. Cejl patří k problematičtějším částem Brna, jejíž obyvatelé, mezi nimiž jsou i občané romského etnika, se potýkají se sociálním vyloučením.
    Sociálním vyloučením míní odborníci proces, kdy má jedinec nebo komunita znesnadněný přístup ke zdrojům, pozicím a příležitostem, které umožňují aktivity v majoritní společnosti. Sociálním vyloučením jsou víc ohroženi lidé s nižším vzděláním, dlouhodobě nezaměstnaní, lidé v tíživé situaci a příslušníci menšin, v ČR nejčastěji Romové.
    Základní kámen káznice v Brně byl položen v roce 1772, káznice měla být jedinou pro celou Moravu a rakouskou část Slezska. Postavena byla za čtyři roky. Svému účelu začala sloužit až v roce 1784, předtím byla sirotčincem. V prvních letech se počet vězněných pohyboval pouze v desítkách. Ve druhé polovině devadesátých let 18. století byla na Cejlu vězněna skupina politických vězňů - uherských jakobínů.
    Ve věznici byly v roce 1813 tkalcovna a přádelna lnu, dílna na vochlování a předení vlny, další práce byly prováděny v dílně krejčovské a obuvnické. Poté, co jako věznice přestal sloužit brněnský hrad Špilberk, narostl počet vězněných na Cejlu na stovky. Ročně se tu mohly vystřídat i čtyři tisícovky osob. V roce 1916 zde byl držen v policejní vazbě i básník Petr Bezruč. Trpce si stěžoval, „jak je někdy zlé být mezi lidmi..."
    Káznice plnila svou úlohu ještě v padesátých letech 20. století. V roce 1953 zde zemřel Oskar Judex, brněnský starosta z doby okupace. Věznice už tehdy svou kapacitou nesplňovala potřeby. Svému původnímu účelu přestala sloužit v roce 1956, kdy ji nahradila nová věznice v Brně Bohunicích.