Debata a křest publikace Navzdory / architelkti 1969-1989-2019

přijetí do debaty přijali:
Anna Háblová
Kateřina Vídenová
Miroslav Masák
Ivan Vavřík
Jan Kasl
moderátoři: Petr Krajči a Petr Vorlík

katalog bude tento večer za výhodnější cenu!

Výstava „Navzdory“ se ohlíží za českou architekturou v průběhu půl století – od roku 1969 (začátek normalizace) až po současnost. Představuje její aktéry vymezující se totalitě duchovní i komerční, hlavními tématy jsou svoboda architektonické tvorby, obrana veřejného prostoru, neoficiální struktury a výjimečné počiny (výstavy, happeningy, záchrana staveb i veřejného prostoru, obnova výjimečných budov apod.). Kromě připomenutí těchto osobností, skupin a událostí je kladen důraz i na dobovou situaci, souvislosti historické, politické nebo umělecké a vývoj událostí či jednotlivých institucí a uskupení. Předělovým obdobím je období od listopadu 1989 (rozpad svazu architektů) až po založení České komory architektů, které završilo snahu architektů zakotvit právně a možnost svobodně se věnovat své profesi.

Základní téma lze zjednodušit na morální integritu tvůrců, na jejich tvorbu a postoje bez ohledu na soudobý diktát ideologický či komerční tlaky, na mainstream, na snadnou cestu za jakýchkoliv ústupků. Můžeme na toto téma nahlížet z vícero pohledů: podle typu projektu (mnozí tvůrci zcela souběžně provozují moralizující aktivismus a „šíření dobra“, ale i sporné zakázky pro totalitní režim nebo kontroverzní osobnosti), v čase (mnoho tvůrců rovněž zahájilo svou profesní kariéru jako mladí, moralizující revolucionáři, kteří dělají „vše jinak“, s rostoucí slávou a odpovědností, velikostí zakázek i věkem se však nakonec zpravidla posouvají do standardizované nebo převážně komerční rutiny), podle charakteru konkrétní práce (nakolik jde o vzdor vůči establishmentu a nakolik jen o „prostou“ snahu dobře a eticky dělat svou práci) či podle předpokládané odezvy (nakolik jsou dané jevy sledovány a reflektovány médii nebo nakolik je dovede „zhodnotit“ či komerčně a politicky zneužít právě onen establishment, vůči němuž se vymezují).

Kurátoři si nekladli za cíl rozdělit architektonickou scénu na „špatné a dobré“ tvůrce, ale naopak ukázat nakolik byl zajímavý a silný proud „ostrůvků pozitivní deviace“, jaké (dosud málo nebo vůbec popsané) události pomohly vývoji architektury, reagovaly na celoevropské trendy (postmoderna, technologie, zájem o památkovou péči, veřejný prostor, ekologii, teoretické práce) a jak se u architektů promítá uvědomění si vlastního vlivu na podobu veřejného prostoru a společenské i pedagogické odpovědnosti.

Na výstavě je představeno osm desítek architektů a aktivit v šesti kategoriích: navzdory odcizení (úsilí o proměnu nefunkčního vztahu člověka a města), navzdory nehybnosti (podpora změn, setkávání, edukace), navzdory bourání (péče o existující prostředí a kulturní dědictví), navzdory vytěžování (aktivity v zájmu prosté šetrnosti a zhodnocení potenciálu zdrojů, sociální a environmetální zodpovědnost proti konzumu), navzdory stereotypům (reakce na mechanický a prvoplánový přístup, na mainstream a zplošťování) a navzdory exkluzivitě (tvorba vycházející z tradice a genia loci, (ne)cílený regionalismus, pokora). Samostatnou kapitolou je potom část pojmenovaná navzdory svazu, která blíže seznamuje s občanským fórem (architektů) a situací do vzniku profesní komory. Zároveň kurátoři chtějí návštěvníka vtáhnout do dialogu, díky možnosti doplnit „kdo mi zde chybí“.