Bydlet spolu?

Myšlenka kolektivních domů se objevila už koncem 19. století. Šlo o bydlení pro zámožné, kteří si nechtěli držet služebnictvo. Ve dvacátých letech minulého století pak přichází z okruhu avantgardních architektů myšlenka, že by racionálně řešené domy pro stovky obyvatel mohly vyřešit dobovou bytovou nouzi. V kolektivních domech měl jednotlivec či rodina vyhrazen malý soukromý prostor doplněný společnými zařízeními, jako byly jídelny, prádelny, dětské jesle a školky, klubovny a sportovní zařízení. U nás se po druhé světové válce realizovaly dva tyto experimentální domy, a to ve Zlíně a v Litvínově.

Diskuse představí aktualizaci představy kolektivního bydlení a jeho výhody, mezi které patří kromě ekonomické úspory také sebezkušenost v blízkém nerodinném soužití, vzájemná podpora členů komunity, zmenšení ekologické stopy i sociální emancipace. Akce se koná v souvislosti s vydáním knihy Bydlet spolu: Kolektivní domy v českých zemích a Evropě ve 20. století (ed. Hubert Guzik, Praha: Arbor Vitae 2017), která představuje fenomén kolektivních domů v historické perspektivě.

Hosté:
Jan Blažek je ekonom a sociální geograf, působící na Katedře environmentálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Ve svém disertačním výzkumu se věnuje rezidenčním sociálně-ekologickým komunitním projektům. Zkoumá především modely ekonomického uspořádání kolektivního bydlení a věnuje se také alternativnímu financování výstavby a propojení environmentální, ekonomické a sociální udržitelnosti těchto struktur. Osobně navštívil a do svého výzkumu zahrnul více než čtyřicet projektů v šesti evropských zemích. V průběhu výzkumu spolupracoval např. s UAB Barcelona nebo University of Sheffield. Kromě komunitní ekonomiky se věnuje také konceptu commons, alternativním měnám a udržitelnému podnikání.

Karolína Vránková je novinářka. Od roku 2007 působí jako redaktorka v týdeníku Respekt. Píše i pro další tištěná média a na Radiu 1 vysílá spolu s Adamem Štěchem pořad Degustace designu. Zabývá se architekturou, designem, životním stylem. Badatelsky zpracovává téma sdíleného bydlení, zejména ze sociologického hlediska. Vystudovala mediální vědu na Univerzitě Karlově, absolvovala pracovní a studijní pobyty v Amsterdamu, Newcastlu a Berlíně.

Lenka Kužvartová je historička architektury a doktorandka na Ústavu pro dějiny umění na Univerzitě Karlově v Praze. Dlouhodobě se zabývá kolektivním bydlením a společensky angažovanou rolí architekta. Autorsky se spolupodílela na výstavním projektu Bydlet spolu: České kolektivní domy, v jehož rámci proběhly v letech 2017–2018 výstavy v Muzeu umění v Olomouci, Oblastní galerii v Liberci a v Alšově jihočeské galerii – Galerie Mariánská v Českých Budějovicích. Pro tento projekt a návaznou publikaci Bydlet spolu: Kolektivní domy v českých zemích a Evropě ve 20. století prováděla výzkum tzv. domů hotelového typu. V rámci své disertační práce zkoumá činnost brazilských a portugalských radikálních architektů.

Barbora Vacková je socioložka a pedagožka působící na Katedře mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií a na Katedře občanské výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Zabývá se především urbánní sociologií a sociologií bydlení. Je autorkou či spoluautorkou řady odborných článků a několika knih, mj. Baťovský domek: Mizející prvky zlínské architektury (2017), Sami doma: Bydlení, práce a vztahy lidí žijících v jednočlenných domácnostech (2014), Třetí město (2011) a Prostor, moc a utopie: Ideální město a jeho společnost (2010).

Diskusi spolupořádá Fakulta architektury ČVUT v Praze.