Zimák na Štvanici je nemovitá kulturní památka, tak ať je tam zimák dál. Jak je možné, že veřejnost nemůže takovou věc nijak zabrzdit. To ruský jméno na mne působí jak rudý hadr.
Než začnete napadat někoho podle jména, což je samo o sobě ubohé, zjistěte si, odkud ta dáma pochází. Bělehrad v Rusku vážně nikdy nebyl, její manžel, po kterém má příjmení je Chorvat. Má snad skutečnost, že odněkud pochází něco společného s její kompetentností? Když je někdo z Ostravy a má polské jméno, je to také problém?
Robertova hláška je hodna uplivnití si. Že nejde o ruské jméno je patrné na první pohled. A člověk nemusí být lingvista. A kdyby bylo, tak co...? Než jsem se vzpamatoval z té rány, kterou mi Robert svým příspěvkem uštědřil, zareagoval Daniel, takže to už rozvádět nemusím. Takže Roberte, proč jsi nám chtěl vyjevit, že krom toho, že jsi xenofob, jsi také blb?
a tam si boř, nebo tvoř. V principu jsem pro to, aby o zbourání, nebo zachování stadionu na Štvanici rozhodovali Češi s tím, že já jsem pro zachování unikátní památky.
Stačilo by nemísit hrušky s jablky. Nejsou v principu ty vytrvale xenofobní plky pro vyjádření názoru "nebourat" kapku nadbytečné? Takto v Robertových příspěvcích dominuje ono "Čechy Čechům!" Jenže zatím platí, že na bourání netřeba Ivanů. Vystačíte si na něj, Vy čistokrevní Češi, sami!
Některé myšlenky jsou pro mě jaksi nepochopitelné. Ta paní tady vystudovala, podniká, pracuje, vypracovala se v politické straně, tak nechápu co řešíte. Navíc představa že ona o čemkoliv sama rozhodne, je úplně mimo. Ale není to fuk? Kdo je vlastně Čech a kdo ne? Podle čeho se to pozná? Současná ČR je státem mladým, stejně tak jako je mladé i celé současné světové uspořádání. A třeba Vietnamec, který se tu narodí a sám sebe považuje za Čecha, ten může do něčeho mluvit, nebo ne? A nemělo by jít především o schopnosti? Navíc nejtrapnější je hodnocení podle jména, Aleksandra by klidně mohla být Češka a prostě si vzít cizince, nebo Čecha, který má cizokrajné příjmení, ale žije tu již několik generací. Mimochodem mám také ne zrovna běžné české příjmení. Můžu se tedy k něčemu vyjadřovat a něco dělat?
Mimochodem: Odešel jsem v roce 68, hned po okupaci. Přesto proti Rusům, jako takovým, nic nemám. Spíše naopak:
Jednou jedouce neobydlenou pustinou, v daleké zemi, můj benzinový oř najednou zdechl. Naštěstí, ještě ten den jel kolem a zastavil místní drsňák. I když měl ve svém autě téměř celou dílnu, zjistil že autoelektriku tam v lese nezvládne a tak mne odtáhl, opačným směrem své jízdy, do více než dvě hodiny vzdálené garáže a byvše domorodec, přemluvil místního mechanika se vrátit (v sobotu odpoledne) do práce. Když jsem mu chtěl zaplatit za jeho pomoc, odmítl:
"Až potkáte někoho jiného také v nesnázích, tak mu také pomozte. To bude moji odměnou" řekl. Ten člověk byl Rus.
...To jste halt narazil na toho, který před svými dobrosrdečnými bratry a soudruhy utekl za moře...
Nic...nechme toho...
Ale když už si tu tak povídáme o nesmyslech, tak sem dám odkaz na povídání, které se k tomuhle témátku moc pěkně hodí. Nostalgické vzpomínky na veřejné bruslení na Štvanici a na hudbu, která ho obvykle doprovázela, snad nemohou způsobit - alespoň doufám - třetí světovou válku:
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Mimochodem: Odešel jsem v roce 68, hned po okupaci. Přesto proti Rusům, jako takovým, nic nemám. Spíše naopak:
Jednou jedouce neobydlenou pustinou, v daleké zemi, můj benzinový oř najednou zdechl. Naštěstí, ještě ten den jel kolem a zastavil místní drsňák. I když měl ve svém autě téměř celou dílnu, zjistil že autoelektriku tam v lese nezvládne a tak mne odtáhl, opačným směrem své jízdy, do více než dvě hodiny vzdálené garáže a byvše domorodec, přemluvil místního mechanika se vrátit (v sobotu odpoledne) do práce. Když jsem mu chtěl zaplatit za jeho pomoc, odmítl:
"Až potkáte někoho jiného také v nesnázích, tak mu také pomozte. To bude moji odměnou" řekl. Ten člověk byl Rus.
Nic...nechme toho...
Ale když už si tu tak povídáme o nesmyslech, tak sem dám odkaz na povídání, které se k tomuhle témátku moc pěkně hodí. Nostalgické vzpomínky na veřejné bruslení na Štvanici a na hudbu, která ho obvykle doprovázela, snad nemohou způsobit - alespoň doufám - třetí světovou válku:
http://wess.blog.cz/1004/pisnicky-z-verejneho-brusleni
...Příjemné čtení a poslech!
(7:- ))