Východočeské muzeum připravuje výstavu o architektu Josefu Gočárovi
Pardubice – Východočeské muzeum v Pardubicích při- pravuje na duben výstavu o architektu Josefu Gočárovi, který byl profesně i soukromě spjatý s pardubickým regionem. Expozice představí také jeho švagra a podnikatele Josefa Binka. ČTK to řekla architektova pravnučka Marie Fiřtová, která se na výstavě podílela.
Gočár žil v letech 1880 až 1945. Je jedním z nejosobitějších tvůrců české moderní architektury, známý je kubistickými a funkcionalistickými díly. Jeho rodištěm byl Semín na Pardubicku, byl synem sládka semínského pivovaru.
"Ve své válečné korespondenci vzpomínal, co je jeho domov, že jedině Semín u Pardubic. Pak žil v Bohdanči, z Pardubic pocházela jeho žena. Když jezdil na rodinné vý- lety, pak to byly Pardubice," řekla Fiřtová, která je povo- láním kunsthistorička a která zkoumala rodinné archivy.
Výstava se zaměří na vztah stavitele a stavebníka, ale také na rodinné sepětí obou mužů. Josef Gočár, Josef Binko i jeho bratr si vzali za ženy Terezii, Marii a Antonii Chladovy, dcery nájemce zámeckého pivovaru v Pardubicích.
Podle Fiřtové Josef Binko rozpoznal Gočárův mimořádný talent a objednal si u něj návrh rodinné vily. Červená vila v Krucemburku na Havlíčkobrodsku byla Gočárovou první samostatnou prací. Kombinoval v ní prvky moravské lidové chalupy a anglického venkovského sídla. "Josef Binko byl erudovaný, kultivovaný, světaznalý, uvědomoval si kvalit, které mladý Gočár má," řekla Fiřtová.
Kromě rodinných vazeb se spolu architekt a podnikatel, který vlastnil koželužnu, potkávali pracovně. Josef Binko se za první světové války staral o Gočárovy Pražské umělecké dílny a potkali se znovu za první republiky při stavbě koželužské školy v Hradci Králové.
Výstava představí i drobné předměty z rodinné pozůsta- losti, Gočárovy brýle, jeho dětské boty, paraple Marie Gočárové, ale hlavně deníkové zápisy Gočárovy ženy.
"Byla literárně velmi zdatná. Popisuje také pozadí staveb Josefa Gočára z ženského pohledu. V dochované korespon- denci z první světové války krásně rozkryly svoje osobnosti, Gočár v ní nebyl jen slovutný architekt, ale člověk z masa a kostí, kterého něco trápí a sdílí to se svojí ženou," uvedla Fiřtová.
Expozice ukáže také materiál kůže a koželužství, které mělo v rodině Josefa Binka tradici od 17. století. Díky kapitálu se rodina mohla věnovat mecenáštví a umění. Výstava začne 26. dubna a skončí 31. srpna. Je součástí cyklu, který hledá vztah průmyslu a umění v první polovině 20. století. Prolínají se v něm životní příběhy umělců a jejich pod- porovatelů, což často byli bohatí průmyslníci.
Gočár žil v letech 1880 až 1945. Je jedním z nejosobitějších tvůrců české moderní architektury, známý je kubistickými a funkcionalistickými díly. Jeho rodištěm byl Semín na Pardubicku, byl synem sládka semínského pivovaru.
"Ve své válečné korespondenci vzpomínal, co je jeho domov, že jedině Semín u Pardubic. Pak žil v Bohdanči, z Pardubic pocházela jeho žena. Když jezdil na rodinné vý- lety, pak to byly Pardubice," řekla Fiřtová, která je povo- láním kunsthistorička a která zkoumala rodinné archivy.
Výstava se zaměří na vztah stavitele a stavebníka, ale také na rodinné sepětí obou mužů. Josef Gočár, Josef Binko i jeho bratr si vzali za ženy Terezii, Marii a Antonii Chladovy, dcery nájemce zámeckého pivovaru v Pardubicích.
Podle Fiřtové Josef Binko rozpoznal Gočárův mimořádný talent a objednal si u něj návrh rodinné vily. Červená vila v Krucemburku na Havlíčkobrodsku byla Gočárovou první samostatnou prací. Kombinoval v ní prvky moravské lidové chalupy a anglického venkovského sídla. "Josef Binko byl erudovaný, kultivovaný, světaznalý, uvědomoval si kvalit, které mladý Gočár má," řekla Fiřtová.
Kromě rodinných vazeb se spolu architekt a podnikatel, který vlastnil koželužnu, potkávali pracovně. Josef Binko se za první světové války staral o Gočárovy Pražské umělecké dílny a potkali se znovu za první republiky při stavbě koželužské školy v Hradci Králové.
Výstava představí i drobné předměty z rodinné pozůsta- losti, Gočárovy brýle, jeho dětské boty, paraple Marie Gočárové, ale hlavně deníkové zápisy Gočárovy ženy.
"Byla literárně velmi zdatná. Popisuje také pozadí staveb Josefa Gočára z ženského pohledu. V dochované korespon- denci z první světové války krásně rozkryly svoje osobnosti, Gočár v ní nebyl jen slovutný architekt, ale člověk z masa a kostí, kterého něco trápí a sdílí to se svojí ženou," uvedla Fiřtová.
Expozice ukáže také materiál kůže a koželužství, které mělo v rodině Josefa Binka tradici od 17. století. Díky kapitálu se rodina mohla věnovat mecenáštví a umění. Výstava začne 26. dubna a skončí 31. srpna. Je součástí cyklu, který hledá vztah průmyslu a umění v první polovině 20. století. Prolínají se v něm životní příběhy umělců a jejich pod- porovatelů, což často byli bohatí průmyslníci.
0 komentářů
přidat komentář
