Jen pro upřesnění pro ty, kteří nevědí. Velmi zjednodušeně.
Spolek výtvarných umělců Mánes si budovu postavil v roce 1930, v roce 1956 mu ji stát ukradl. Dne 3.3.1956 totiž Ústřední národní výbor hl.m.Prahy rozpustil dopisem Spolek výtvarných umělců Mánes proti jeho vůli a likvidátorem zrušeného spolku ustanovil český fond výtvarných umělců (ČFVU). V dokumentu ÚNV je jako důvod uvedeno, že „další činnost S.V.U.Mánes je po zřízení Českého fondu výtvarných umění nadbytečná a jeho další trvání by brzdilo výstavbu socialismu u nás“.
V roce 1990 dvaadvacet žijících původních členů spolku (mimo jiné Jan Bauch, Václav Hilský, Josef Istler, Josef Liesler, Jiří Novotný, Antonín Tenzer) obnovilo svoji činnost, vstoupilo do svých stanov a požádalo ČFVU o navrácení budovy. Když se tak, přes proklamovanou ochotu postupně ovšem slábnoucí, pro různé výmluvy nestalo, obrátil se S.V.U. Mánes na soud žalobou o určení vlastníka. Po mnoha stáních na všech instancích, byl vynesen rozsudek s tímto absurdním odůvodněním: „Ústřední národní výbor hl.m.Prahy byl v roce 1956 oprávněn Spolek rozpustit, pokud došel k přesvědčení, že existence Spolku výstavbě socialismu nepomáhá. Nebylo doloženo, že by výtvarný spolek Mánes výstavbě socialismu pomáhal a rozhodnutí o rozpuštění spolku nebylo v rozporu s tehdejšími právními předpisy“. S.V.U. Mánes se nakonec odvolal k Ústavnímu soudu který celé soudní kolečko uzavřel a v listopadu 2004 vydal rozhodnutí z něhož vyjímám:„Ústavní soud nezpochybňuje, že ve vztahu k původnímu vlastníku předmětných nemovitostí se aplikací příslušných předpisů, v jejichž důsledku došlo k rozpuštění spolku a přechodu vlastnického práva stala křivda.“
Tolik tedy ve stručnosti o soudních sporech o budovu.
Ještě bych rád připojil otázku, jak je možné, že nadace, dnes znovu transformovaná do Nadace českého výtvarného umění nemá prostředky na rekonstrukci budovy? Co se stalo s ostatním majetkem ČFVU? Majetek Nadace je vlastně majetkem většiny výtvarných umělců, kteří byli před rokem 1989 členy Českého fondu výtvarných umění a z každého prodaného díla či realizované zakázky odváděli do pokladny ČFVU příslušnou daň. Kromě budovy došlo rovněž k zabavení veškerého majetku spolků ne jen S.V.U. Mánes. ČFVU v té době vlastnil ještě různé exkluzivní nemovitosti a pozemky v Karlových Varech, Hradci Králové, Praze, Železné Rudě, Starých Splavech, Vyžlovce a Doksech u Máchova Jezera. Většina z nich sloužila před rokem 1989 pro rekreační a tvůrčí umělecké pobyty výtvarníků. Proč nejsou tyto nemovitosti nabízeny jako zástava bankám. Pravděpodobně už byly prodány. Vědí o tom výtvarníci?
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Spolek výtvarných umělců Mánes si budovu postavil v roce 1930, v roce 1956 mu ji stát ukradl. Dne 3.3.1956 totiž Ústřední národní výbor hl.m.Prahy rozpustil dopisem Spolek výtvarných umělců Mánes proti jeho vůli a likvidátorem zrušeného spolku ustanovil český fond výtvarných umělců (ČFVU). V dokumentu ÚNV je jako důvod uvedeno, že „další činnost S.V.U.Mánes je po zřízení Českého fondu výtvarných umění nadbytečná a jeho další trvání by brzdilo výstavbu socialismu u nás“.
V roce 1990 dvaadvacet žijících původních členů spolku (mimo jiné Jan Bauch, Václav Hilský, Josef Istler, Josef Liesler, Jiří Novotný, Antonín Tenzer) obnovilo svoji činnost, vstoupilo do svých stanov a požádalo ČFVU o navrácení budovy. Když se tak, přes proklamovanou ochotu postupně ovšem slábnoucí, pro různé výmluvy nestalo, obrátil se S.V.U. Mánes na soud žalobou o určení vlastníka. Po mnoha stáních na všech instancích, byl vynesen rozsudek s tímto absurdním odůvodněním: „Ústřední národní výbor hl.m.Prahy byl v roce 1956 oprávněn Spolek rozpustit, pokud došel k přesvědčení, že existence Spolku výstavbě socialismu nepomáhá. Nebylo doloženo, že by výtvarný spolek Mánes výstavbě socialismu pomáhal a rozhodnutí o rozpuštění spolku nebylo v rozporu s tehdejšími právními předpisy“. S.V.U. Mánes se nakonec odvolal k Ústavnímu soudu který celé soudní kolečko uzavřel a v listopadu 2004 vydal rozhodnutí z něhož vyjímám:„Ústavní soud nezpochybňuje, že ve vztahu k původnímu vlastníku předmětných nemovitostí se aplikací příslušných předpisů, v jejichž důsledku došlo k rozpuštění spolku a přechodu vlastnického práva stala křivda.“
Tolik tedy ve stručnosti o soudních sporech o budovu.
Ještě bych rád připojil otázku, jak je možné, že nadace, dnes znovu transformovaná do Nadace českého výtvarného umění nemá prostředky na rekonstrukci budovy? Co se stalo s ostatním majetkem ČFVU? Majetek Nadace je vlastně majetkem většiny výtvarných umělců, kteří byli před rokem 1989 členy Českého fondu výtvarných umění a z každého prodaného díla či realizované zakázky odváděli do pokladny ČFVU příslušnou daň. Kromě budovy došlo rovněž k zabavení veškerého majetku spolků ne jen S.V.U. Mánes. ČFVU v té době vlastnil ještě různé exkluzivní nemovitosti a pozemky v Karlových Varech, Hradci Králové, Praze, Železné Rudě, Starých Splavech, Vyžlovce a Doksech u Máchova Jezera. Většina z nich sloužila před rokem 1989 pro rekreační a tvůrčí umělecké pobyty výtvarníků. Proč nejsou tyto nemovitosti nabízeny jako zástava bankám. Pravděpodobně už byly prodány. Vědí o tom výtvarníci?