Velikonoční přání
Národní knihovna České republiky vyjadřuje ve své tiskové zprávě ze dne 27.11.2015 (http://www.nkp.cz/soubory/ostatni/tz_nk_hsh.pdf) lítost nad skutečností, že došlo k soudnímu sporu, v jehož vyvolání spatřuje porušení závazku soutěžících architektů respektovat členy poroty jako jediné arbitry soutěže. Zapomíná ovšem na podstatný fakt. „Soutěžní podmínky jsou závaznou nabídkou smlouvy, která se momentem odevzdání soutěžních návrhů stává platnou pro všechny strany“ – soutěžící i vyhlašovatele, který díl své činnosti přenáší na porotu. Tím, kdo nepochopil svou roli, své závazky a dopad svých rozhodnutí na proces soutěže byla porota jako celek. Sérií chybných úkonů se dostala mimo rámec vlastních soutěžních podmínek, respektive je flagrantně nerespektovala. Dva zástupci vyhlašovatele, a spolu s nimi šéf soutěžní komise UIA v porotě, tak nezabránili jednostrannému porušení smlouvy mezi soutěžícími a vyhlašovatelem, které z důvodu svého angažmá nemůže posuzovat UIA, tím méně porota, ale jedině nezávislý soud. Pravomocný rozsudek odvolacího soudu, doručený stranám sporu dne 26.2.2016, hodnotí Národní knihovnu ČR jako plně odpovědnou za protiprávní jednání, kterým společnosti HXH architekti, s.r.o. způsobila škodu.
Je-li náš požadavek na dodržování smluv a rovných podmínek pro všechny chápán panem ředitelem Kroupou, dle citované tiskové zprávy, jako přetrvávající zarputilá malost, pak se k ní hrdě a s radostí hlásíme. Světově uznávané autority (architektury) s jejich mistrovstvím, zkušenostmi i rozumem, které nejsou schopny respektovat vlastní pravidla, nechť si civilizovaný svět ponechá pro sebe.
Jestli je něco problémem naší současné společnosti, je to celé století přetrvávající stigma být něčím víc, než je skutečnost – vykládat skutečnost jinak, lépe pro nás všechny. Heroizace našich dějin, demokratické Československo, zrada spojenců v Mnichově, Sovětský svaz – přítel na věčné časy, „Nejsme jako oni!“, volná ruka trhu, „Evropě to osladíme!“, Lazio – Sparta 0:3. Každé heslo čteme tak, aby vypadalo ještě lépe, případně hůře, než jak samo o sobě zní. Vytváříme upravenou deformovanou realitu, podbarvenou iluzivním kontextem, které sami věříme, a od okolí očekáváme stejnou naivitu. Proč? Nevím. Střet s pravou realitou, vycházející ze souvislostí a kontinuity času, je potom pro nás rána pod pás, za kterou si nemůžeme sami, ale obviňujeme z ní okolí.
Stejnou chybu dělal někdejší ředitel Národní knihovny Ježek, stejnou dělá dnes jeho nástupce Kroupa. Čte si soutěžní podmínky po svém a snižuje význam soudních rozhodnutí pro společnost. Pro všechny Ježky, Kroupy, Jiřičné, Lukeše a další uvádím celý odstavec 19.2. soutěžních podmínek: V případě sporu, který nesouvisí s procesem vyhodnocování nebo udělování cen, bude záležitost řešena rozhodčím řízením, schváleným ze strany UIA, a to bez uchýlení se k právním orgánům pořádající země. Náš protest však od prvopočátku směřuje k procesu vyhodnocování, kdy v rámci hodnocení 1. kola porota z iniciace pana Ježka změnila podmínky. Věcná příslušnost soudu je potom zřejmá. Samotný soud v rozsudku uvádí: „Odvolací soud zdůrazňuje, že není, stejně jako soud I. stupně, arbitrem v oblasti architektonických návrhů, to soudu nepřísluší, nicméně soud je povinen dbát dodržování pravidel soutěžních podmínek a vyvodit případně odpovědnost z jejich porušení.“
Bývalý ředitel Národní knihovny Ježek (dnešní ředitel Obecního domu v Praze) se v televizním interview 21.4.2015 (http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/1522060-kaplickeho-knihovna-nemela-vyhrat-soud-zopakoval-odskodneni) zbavuje odpovědnosti a pro případ pravomocného rozhodnutí soudu navrhuje k úhradě škody získat prostředky od ateliéru Future Systems vrácením první ceny, případně od UIA, která by podle něj měla nést za pochybení odpovědnost. Současný ředitel Kroupa vidí spor o 50.000 euro jako trapný. V trapnosti celé causy se ředitelé shodují. Ani jeden z těchto vrcholných manažerů státních a městských institucí netuší, že největší trapností je neschopnost nést odpovědnost za své vlastní konání, v tom jsou možná nechtěnými reprezentanty postkomunistické inteligence, která si ještě neměla sílu přiznat, kolik komunismu v sobě má.
Před pár dny Národní knihovna ČR uhradila soudem stanovenou částku, a tak by se mohlo zdát, že věc končí. Nekončí, vím to. Příležitosti podat dovolání k Nejvyššímu soudu, se v případě, kdy to neplatím ze svého, těžko odolává. Zůstáváme tedy připraveni a tlačíme káru dál. Oběma pánům ředitelům bych v období Velikonočních svátků chtěl popřát vše dobré a podělit se o zkušenost jednoho emigranta z Británie, který nás po podání prvního protestu na průběh soutěže nevybíravě pozurážel, ale nakonec, přestože vnitřně nesouhlasil, uvědomil si respekt k hierarchii hodnot, uznal správnost našeho postupu, našel sílu a omluvil se.
Tomáš Hradečný
HXH architekti, s.r.o.
22.3.2016
Je-li náš požadavek na dodržování smluv a rovných podmínek pro všechny chápán panem ředitelem Kroupou, dle citované tiskové zprávy, jako přetrvávající zarputilá malost, pak se k ní hrdě a s radostí hlásíme. Světově uznávané autority (architektury) s jejich mistrovstvím, zkušenostmi i rozumem, které nejsou schopny respektovat vlastní pravidla, nechť si civilizovaný svět ponechá pro sebe.
Jestli je něco problémem naší současné společnosti, je to celé století přetrvávající stigma být něčím víc, než je skutečnost – vykládat skutečnost jinak, lépe pro nás všechny. Heroizace našich dějin, demokratické Československo, zrada spojenců v Mnichově, Sovětský svaz – přítel na věčné časy, „Nejsme jako oni!“, volná ruka trhu, „Evropě to osladíme!“, Lazio – Sparta 0:3. Každé heslo čteme tak, aby vypadalo ještě lépe, případně hůře, než jak samo o sobě zní. Vytváříme upravenou deformovanou realitu, podbarvenou iluzivním kontextem, které sami věříme, a od okolí očekáváme stejnou naivitu. Proč? Nevím. Střet s pravou realitou, vycházející ze souvislostí a kontinuity času, je potom pro nás rána pod pás, za kterou si nemůžeme sami, ale obviňujeme z ní okolí.
Stejnou chybu dělal někdejší ředitel Národní knihovny Ježek, stejnou dělá dnes jeho nástupce Kroupa. Čte si soutěžní podmínky po svém a snižuje význam soudních rozhodnutí pro společnost. Pro všechny Ježky, Kroupy, Jiřičné, Lukeše a další uvádím celý odstavec 19.2. soutěžních podmínek: V případě sporu, který nesouvisí s procesem vyhodnocování nebo udělování cen, bude záležitost řešena rozhodčím řízením, schváleným ze strany UIA, a to bez uchýlení se k právním orgánům pořádající země. Náš protest však od prvopočátku směřuje k procesu vyhodnocování, kdy v rámci hodnocení 1. kola porota z iniciace pana Ježka změnila podmínky. Věcná příslušnost soudu je potom zřejmá. Samotný soud v rozsudku uvádí: „Odvolací soud zdůrazňuje, že není, stejně jako soud I. stupně, arbitrem v oblasti architektonických návrhů, to soudu nepřísluší, nicméně soud je povinen dbát dodržování pravidel soutěžních podmínek a vyvodit případně odpovědnost z jejich porušení.“
Bývalý ředitel Národní knihovny Ježek (dnešní ředitel Obecního domu v Praze) se v televizním interview 21.4.2015 (http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/1522060-kaplickeho-knihovna-nemela-vyhrat-soud-zopakoval-odskodneni) zbavuje odpovědnosti a pro případ pravomocného rozhodnutí soudu navrhuje k úhradě škody získat prostředky od ateliéru Future Systems vrácením první ceny, případně od UIA, která by podle něj měla nést za pochybení odpovědnost. Současný ředitel Kroupa vidí spor o 50.000 euro jako trapný. V trapnosti celé causy se ředitelé shodují. Ani jeden z těchto vrcholných manažerů státních a městských institucí netuší, že největší trapností je neschopnost nést odpovědnost za své vlastní konání, v tom jsou možná nechtěnými reprezentanty postkomunistické inteligence, která si ještě neměla sílu přiznat, kolik komunismu v sobě má.
Před pár dny Národní knihovna ČR uhradila soudem stanovenou částku, a tak by se mohlo zdát, že věc končí. Nekončí, vím to. Příležitosti podat dovolání k Nejvyššímu soudu, se v případě, kdy to neplatím ze svého, těžko odolává. Zůstáváme tedy připraveni a tlačíme káru dál. Oběma pánům ředitelům bych v období Velikonočních svátků chtěl popřát vše dobré a podělit se o zkušenost jednoho emigranta z Británie, který nás po podání prvního protestu na průběh soutěže nevybíravě pozurážel, ale nakonec, přestože vnitřně nesouhlasil, uvědomil si respekt k hierarchii hodnot, uznal správnost našeho postupu, našel sílu a omluvil se.
Tomáš Hradečný
HXH architekti, s.r.o.
22.3.2016
0 komentářů
přidat komentář
