Ve věku 100 let zemřel známý režisér Otakar Vávra

Praha - Ve věku 100 let zemřel ve čtvrtek režisér Otakar Vávra. Informoval o tom dnes Český rozhlas - Radiožurnál. Před měsícem a půl podstoupil známý filmař operaci nohy v krčku, ze které se vzpamatovával v nemocnici na Homolce. Je autorem přes 80 scénářů a režíroval padesátku filmů. Natočil dodnes oblíbenou komedii Velbloud uchem jehly, Krakatit s výborným Karlem Högerem, ceněné je zpracování Hrubínovy slavné básně Romance pro křídlovku a k vrcholům jeho tvorby patří i Kladivo na Čarodějnice o čarodějnických procesech na Šumpersku v 17. století. Vytýkány jsou mu někdy snímky poplatné komunistické ideologii.
    Vávra, který své významné narozeniny oslavil koncem února v  pražském Mánesu a v červnu převzal za celoživotní přínos světové kinematografii Grand Prix mezinárodního festivalu ve Zlíně, si zlomil krček kosti stehenní při letním pobytu na chalupě. Vávrova životní partnerka, režisérka Jitka Němcová před dvěma týdny ČTK sdělila, že operace dopadla dobře. Podotkla nicméně, že "náročný zákrok v tak vysokém věku je vždy rizikový".
    Otakar Vávra se narodil 28. února 1911 v Hradci Králové. Jako mladík studoval v Brně a Praze architekturu. Z vysoké školy záhy zběhl k filmu. Svůj první film natočil Vávra už před osmdesáti lety, poslední jeho režií byl v roce 2006 videoklip k jedné z písní pro DVD k albu Michala Horáčka a Petra Hapky Strážce plamene. Po roce 1989 se režisérovi však nesplnil velký sen, když chtěl natočit příběh vraždy Jana Masaryka. Potřeboval na to 50 milionů korun, které nesehnal. Své vzpomínky shrnul v knize Paměti aneb Moje filmové století, kterou představil právě při příležitosti svého kulatého životního výročí.
    Netočil však jen poetickou Romanci pro křídlovku, existenciální Zlatou renetu či temné Kladivo na Čarodějnice ale i ideologicky zabarvené tendenční filmy. Právě to, že sbíral pocty za každého režimu, mu někteří vyčítají. Upozorňují na dvě trilogie - válečnou Dny zrady, Sokolovo a Osvobození Prahy a husitskou Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem, které tento držitel medaile Za zásluhy či Českého lva za dlouholetý přínos domácí kinematografii natočil.
    "Musel podléhat tlakům svého okolí; pokud bylo politicky vyhraněné, nemohlo se to neprojevit v jeho tvorbě," řekla o Vávrovi v  dokumentu nazvaném Stovku má člověk jednou za život kritička a publicistka Eva Zaoralová. Začátkem roku ho o něm natočila jeho životní partnerka Jitka Němcová.
    Za svého pedagogického působení na pražské FAMU, kde založil katedru režie, Vávra vychoval i generaci režisérů československé nové vlny. Když byl Jiří Menzel ve druhé polovině 60. let postaven před své první velké a nelehké úkoly - převést na plátno Hrabala a pak Vančuru ve snímcích Ostře sledované vlaky a Rozmarné léto, věděl jak na to právě díky Vávrovi. "Vděčím mu za všechno, co mě naučil - a je toho dost. A jsem to nejen já, ale i řada dalších, kteří své profesionální schopnosti získali právě díky němu," řekl ČTK letos v  březnu při křtu knih Otakar Vávra - 100 let režisér Jiří Menzel.
     Menzel o svém profesorovi kdysi napsal, že ovládá techniku, jak vyjít s každou vrchností. Měl-li by někdy někde stát nějaký český filmový památník, mělo by na něm podle něj být, že Otakar Vávra se zasloužil o český film. "Úcta k řemeslu, věcnost a vědomí souvislostí - to byly Vávrovy devizy," napsal Menzel. Ostatně Vávra byl vždy přesvědčen, že umění kompromisu patří k základním dovednostem režiséra. Chytrostí i kličkováním si poradil s mocipány, kouzlem osobnosti a rozhledem očaroval studenty.