V Boskovicích by mohla vyrůst stavba od Smiljana Radiće
Novou budovu v centru jihomoravského městečka Boskovice navrhuje světoznámý architekt Smiljan Radić. Chilský architekt se definitivně zařadil mezi světové hvězdy architektury vedle jmen jako Zaha Hadid, Norman Foster, Frank Gehry nebo Sou Fujimoto, když v roce 2014 vytvořil pro galerii Serpentine čtrnáctý pavilon. Uprostřed londýnských Kensingtonských zahrad před pěti lety přistála obří fazole inspirovaná pohádkou Oscara Wilda a vyvolala nadšení. Radić je znám svým neotřelým přístupem k architektuře, který má blízko k sochařské práci. Pozornost si vysloužil na 12. bienále architektury v roce 2011. Se svými návrhy uspěl i na mnoha soutěžích, například návrhem telekomunikační věže v Santiagu (2014) či budovou regionálního divadla ve městě Concepción, která své dveře prvním návštěvníkům otevřela před rokem. Smiljan Radić přiletěl do Česka na pozvání Zdeňka Fránka a jeho nadace 11. dubna 2019. Kromě Boskovic navštívil i Prahu, kde měl v Centru architektury a městského plánování dvouhodinovou přednášku.
Smiljana Radiće přivedl do Boskovic jejich městský architekt Zdeněk Fránek. „Představitelům města jsem slíbil, že se o Boskovicích bude mluvit, že Boskovice získají jakýsi pel světovosti, zaslouží si to,“ vysvětluje Zdeněk Fránek, proč známého architekta oslovil. Je přesvědčen, že byť i jedna významná stavba může zafungovat jako magnet v místě lokálního významu. „Funguje to tak. V Krumbachu v Rakousku udělal Smiljan obyčejnou zastávku autobusu a Krumbach se stal slavný. Když vesnicí lyžaři projíždí na hory, hledají jeho zastávku a fotí se u ní,“ vysvětluje městský architekt. Zdeňek Fránek zároveň založil pro propagaci kvalitní architektury, které se obecně českým městům nedostává, nadaci. Boskovice by mohly být prvním městem, kterým by chtěl v tomto ohledu pomoci.
Chilský architekt navrhl v bývalém boskovickém židovském ghettu zalomený objekt, který se dá naplnit různými funkcemi. Nahoře by mohlo být bydlení, v prvním patře by měly být klubovny a městská vybavenost, dole potom garáže z poloviny zapuštěné do země. „Čím víc se na Radićův návrh dívám, tím víc se mi líbí a víc ho chápu. Působí velmi přirozeně, protože je zapuštěný do země. Myslím, že by to mohla být i zajímavá investice, stavba je úsporná, nemuselo by to být drahé,“ dodává Fránek. O investorovi budovy totiž ještě není definitivně rozhodnuto, mohlo by jít o společnou investici soukromého investora s městem.
„Já nad tím vlastně moc nepřemýšlím. Prostě jsem se sám sebe zeptal, jestli tu zakázku chci vzít. A chtěl jsem,“ odpovídá Radić na otázku, co jej přimělo přijet tvořit do Boskovic. Roli sehrálo patrně místo, kde má nová moderní budova vyrůst. „Pro mě je zásadní hlavně nic nepoškodit. Nebýt agresivní, vstoupit do toho místa klidně. Z pohledu mé kultury je hodně hotové, usazené. Hned vidíte, kde jsou vaše hranice zadání. U nás ty hranice většinou vidět nejsou, nevíte, co se s místem stane za deset let, protože krajina i město se hodně mění. A pak je tu hodně cítit čas – a to je moc dobře, protože máte kolem sebe hranice a nápady, ze kterých můžete vycházet, které v začátcích projektu pomáhají v rozhodování. Jiný architekt by možná chtěl víc volnosti, ale já to mám opačně: na pevném zadání, na jasných pravidlech se dá postavit pořádný projekt,“ říká Radić.
Ve čtvrtek večer se Smiljan Radić setkal v Centru architektury a městského plánování s veřejností. Jeho přednášku si přišlo poslechnout téměř 200 lidí. „Přítomnost Smijlana Radiće přináší naději, že by mohla v Čechách vyrůst stavba světové kvality a významu,“ uvedl Ondřej Boháč, ředitel IPR Praha.
Smiljana Radiće přivedl do Boskovic jejich městský architekt Zdeněk Fránek. „Představitelům města jsem slíbil, že se o Boskovicích bude mluvit, že Boskovice získají jakýsi pel světovosti, zaslouží si to,“ vysvětluje Zdeněk Fránek, proč známého architekta oslovil. Je přesvědčen, že byť i jedna významná stavba může zafungovat jako magnet v místě lokálního významu. „Funguje to tak. V Krumbachu v Rakousku udělal Smiljan obyčejnou zastávku autobusu a Krumbach se stal slavný. Když vesnicí lyžaři projíždí na hory, hledají jeho zastávku a fotí se u ní,“ vysvětluje městský architekt. Zdeňek Fránek zároveň založil pro propagaci kvalitní architektury, které se obecně českým městům nedostává, nadaci. Boskovice by mohly být prvním městem, kterým by chtěl v tomto ohledu pomoci.
Chilský architekt navrhl v bývalém boskovickém židovském ghettu zalomený objekt, který se dá naplnit různými funkcemi. Nahoře by mohlo být bydlení, v prvním patře by měly být klubovny a městská vybavenost, dole potom garáže z poloviny zapuštěné do země. „Čím víc se na Radićův návrh dívám, tím víc se mi líbí a víc ho chápu. Působí velmi přirozeně, protože je zapuštěný do země. Myslím, že by to mohla být i zajímavá investice, stavba je úsporná, nemuselo by to být drahé,“ dodává Fránek. O investorovi budovy totiž ještě není definitivně rozhodnuto, mohlo by jít o společnou investici soukromého investora s městem.
„Já nad tím vlastně moc nepřemýšlím. Prostě jsem se sám sebe zeptal, jestli tu zakázku chci vzít. A chtěl jsem,“ odpovídá Radić na otázku, co jej přimělo přijet tvořit do Boskovic. Roli sehrálo patrně místo, kde má nová moderní budova vyrůst. „Pro mě je zásadní hlavně nic nepoškodit. Nebýt agresivní, vstoupit do toho místa klidně. Z pohledu mé kultury je hodně hotové, usazené. Hned vidíte, kde jsou vaše hranice zadání. U nás ty hranice většinou vidět nejsou, nevíte, co se s místem stane za deset let, protože krajina i město se hodně mění. A pak je tu hodně cítit čas – a to je moc dobře, protože máte kolem sebe hranice a nápady, ze kterých můžete vycházet, které v začátcích projektu pomáhají v rozhodování. Jiný architekt by možná chtěl víc volnosti, ale já to mám opačně: na pevném zadání, na jasných pravidlech se dá postavit pořádný projekt,“ říká Radić.
Ve čtvrtek večer se Smiljan Radić setkal v Centru architektury a městského plánování s veřejností. Jeho přednášku si přišlo poslechnout téměř 200 lidí. „Přítomnost Smijlana Radiće přináší naději, že by mohla v Čechách vyrůst stavba světové kvality a významu,“ uvedl Ondřej Boháč, ředitel IPR Praha.
0 komentářů
přidat komentář
