UMPRUM udělila čestný doktorát prof. Emilu Přikrylovi

Zdroj
Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Vložil
Tisková zpráva
14.05.2018 18:55
Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze udělila po osmi letech čestné doktoráty. Titul doctor honoris causa získaly osobnosti různých oborů, jejichž práce významně ovlivnila společenské povědomí a zároveň se dotýká oborů, které s UMPRUM blízce souvisejí. Laureáty jsou Kurt Gebauer, Charlotta Kotíková, Emil Přikryl, Helena Třeštíková, Rostislav Vaněk a Jana Zielinski.

Diplomy byly předány v pátek 11. května v prostorách nově zrekonstruovaného Uměleckoprůmyslového musea.
Ceremoniál udílení čestných doktorátů UMPRUM je šestým v pořadí od roku 2000. V minulosti tento titul dostali Stanislav Libenský (2001), Josef Svoboda (2002), Adriena Šimotová a Jan Kaplický (2007), Damjan Prelovšek (2008) a Jitka Válová (2010).
V roce 2018 byl tento titul udělen hned šesti osobnostem. "Jsou to lidé, kteří se výrazně zasloužili o celospolečenskou rezonanci jednotlivých oborů, kterými se UMPRUM přímo zabývá, nebo z nich čerpá. Jsou to osobnosti, jejichž činnost má odezvu nejen v českém, ale i mezinárodním prostoru", říká k volbě laureátů rektor UMPRUM, prof. ak. arch. Jindřich Smetana.


Emil Přikryl – architekt a učitel architektury – bez adjektiv! – snad jen dovětkem: „…od pánaboha“

Když jsem začal studovat na UMPRUM, Emil Přikryl právě dokončil dům Věry Chytilové, který se vzápětí stal pojmem. Dlouho před tím, než jsme se jako neznalí studenti architektury naučili k domu přiřadit i jméno autora. Posléze však došlo k tomu, že zásadním pojmem pro architektonickou komunitu se stalo jméno Emil Přikryl, za kterým sice nestojí nepřeberná řada realizací, ale ty co jsou, představují obvykle trefu do černého, mají společný jmenovatel - nespornou kvalitu a nezaměnitelný rukopis. Proto nepovažuji za podstatné zde podávat výčet jeho tvorby a vítám, že i předchozí obrazový medailon vystačil s jedinou reprezentativní připomínkou, jakou je konverze pivovaru v Lounech na Galerii Benedikta Rejta, která jako archetyp mluví za všechny ostatní. A taky jak by ne?

Jeden příklad za všechny: Když jsem se s Emilem poznal osobně – to už bylo za jeho působení na Akademii – tak v průběhu několika let jsem si nemohl nepovšimnout, že na jeho kreslícím prkně je postupně rozkreslováno stále totéž okno! Po celou tu dobu se na prkně odehrávala jakási až spirituální meditace nad správným vycítěním jediného kruhového okna, s různými variantami ostění.

A tak je to se všemi komponenty Emilova architektonického myšlení, z kterého lze vycítit hloubku hledání odpovědi na základní otázky: co?, proč?, kde?, jak?, kvůli čemu? Emilovi je z vyšší moci dáno, že odpovědi jsou naprosto přesné. V tom je Emil Přikryl v českém kontextu jedinečný a skutečně neopakovatelný.

Je tu ještě jeden příklad, který ukazuje, že podstatu myšlení architektura nepředstavují jen úvahy o domech a oknech. Já osobně vždy rád zdůrazňuji, že umění i architektura jsou do značné míry sociální disciplíny, překračující hranici humanitního poznání. Z tohoto pohledu je pro mě příznačný návrh pomníku Jana Ámose Komenského, který si s Emilem Přikrylem MŠMT před osmi lety domluvilo.

Dávno je všeobecně známou věcí, že Emil Přikryl má obdivuhodný cit pro veřejný prostor a to samé se týká Emilova chápání pomníku obecně. V představách tehdejšího ministra však šlo vlastně jen o sokl pod známou sochu od Jana Štursy, s umístěním na prvním nádvoří ministerstva. K překvapení všech však Emil postavil sochu učitele národů na bronzový dvoukolák – s primitivními celoplošně vyplněnými koly jak z dávné minulosti, povadlými nekonečným putováním. Komenský stojí před námi s povislými rameny, na zadní hraně vozíku, je ale odevzdaně obrácen zády k pomyslnému směru jízdy. Oj vozíku je vzepřena proti přepadnutí zašpičatělou podpěrou, která působí jako kolík na přivázání kozy, aby zůstala na chvíli na místě, než se přemístí jinam.

Takto pojatý je osud nejslavnějšího českého běžence – věčného exulanta i na nádvoří českého ministerstva školství – ale zatím jen a pouze v představě Emila Přikryla. Takový je hluboce a jedinečně přemýšlející Emil Přikryl. A konec konců, takové je ministerstvo školství, nechápavé i po osminásobné výměně ministrů, po osmi letech od doby objednání. Doufám však, že i jeho vnímání pomníku se změní!

Společně s AVU uděláme vše pro to, aby zde Komenský už zakotvil natrvalo. A bude to jeden z nejlepších pomníků, který Evropa má.

Vysoká škola uměleckoprůmyslová si váží příležitosti udělit profesoru AVU čestný doktorát.

Laudatio přednesl prof. Jindřich Smetana
0 komentářů
přidat komentář