Umění dělá člověka lepším, říká Meda Mládková

Praha - Její jméno je pojmem. Vyzařuje neuvěřitelnou sílu, vnitřní energii a vitalitu. Na pohled subtilní dáma Meda Mládková věnovala celý život kultuře a podpoře umělců z bývalého Československa, kterým totalitní režim nepřál. Během života shromáždila s manželem rozsáhlou sbírku moderního umění, v Praze pro ni vybojovala budovu a založila muzeum. Rovněž velká milovnice zvířat tvrdě pracuje i v úctyhodných 95 letech, které oslaví v pondělí.
    "Nejsem galeristkou. Jsem jen soukromou osobou, která má ráda kumšt a která sbírá obrazy těch, jež má ráda, kterým věří a kterým jsem chtěla pomáhat," říká o sobě.
    V Čechách znají madam Medu jako zarputilou bojovnici za moderní přestavbu Sovových mlýnů v Praze na Kampě a mecenášku českých umělců. Je na sebe přísná, až tvrdá a nic si neodpustí. A stejné požadavky klade i na své okolí.
    Vztah k Františku Kupkovi, možná nejznámějšímu českému malíři ve světě, si Meda vytvořila osobně roku 1956 v Paříži, kde studovala kunsthistorii a dostal se jí do rukou jeden obraz od něj. Vydala se Kupku, žijícího v Paříži, navštívit, a v jeho ateliéru poprvé v životě prožila opravdové vzrušení z umění. A z dosahu jeho děl se již nevzdálila.
    Život do svých rukou uchopila slečna Meda údajně již v mládí, když se vzepřela otcově vůli a prosadila si studium v Paříži. Narodila se 8. září 1919 v Zákupech v severních Čechách, její otec byl ředitelem místního pivovaru.
    Když za války zavřeli školy, nastoupila Meda jako písařka u otcova kamaráda, který byl ředitelem Škody v Hradci Králové. A po válce odjela studovat ekonomii do Švýcarska.
    V roce 1948 se rozhodla, že se už domů nevrátí a v Paříži si založila nakladatelství Editions Sokolova. Vydala mimo jiné statě Ferdinanda Peroutky a knihu o Toyen s texty básníků Andrého Bretona, Jindřicha Heislera a Benjamina Péreta.
    Tato práce ji přivedla k setkání s budoucím manželem Janem Mládkem, který jako mladý ekonom v Paříži přispíval na činnost nakladatelství, ale jen málo, a tak jej slečna Meda osobně navštívila a požádala o větší příspěvky. Nebránil se. "Trvalo mi tři roky, než jsem ho přesvědčila, že jsem pro něj nejlepší žena," prozradila v talkshow Jana Krause.
    Provdala se za něj a s Mládkem, který většinu života pracoval v Mezinárodním měnovém fondu, kde řídil oddělení pro transformaci ekonomik v Africe, procestovala celý svět: "Když jsme byli spolu, nejvíc mě bavilo si s ním povídat, diskutovat."
    V 60. letech se jela podívat do rodné země. Objevila moderní umění za železnou oponou a rozhodla se těmto umělcům pomoci - přesvědčila Fordovu nadaci, aby pro ně založili šestiměsíční stipendium. Řadu obrazů těchto malířů i sama koupila.
    Po smrti manžela v roce 1989 Mládková na jeho přání celou kolekci věnovala Praze. Po revoluci pro ni vybrala zchátralou budovu Sovových mlýnů na pražské Kampě a založila Nadaci Medy a Jana Mládkových. Význam daru ale postupně přehlušil vleklý spor s úřady o konečnou podobu budovy.
    Jádrem sporu se stala skleněná krychle, kterou si madam Meda přála umístit na věž schodiště. Artefakt převyšoval střechu budovy a podle památkářů měnil podobu malostranského panoramatu. Někdejší ředitel Národní galerie Milan Knížák prý Mládkové napsal, že si své obrazy může "naložit do amerického octa".
    Nakonec Mládkové pomohl tehdejší ministr kultury Pavel Dostál. Muzeum bylo otevřeno na podzim roku 2003.
    Nadace také již léta usiluje o pronájem Werichovy vily na pražské Kampě, kde slavný herec žil od roku 1945 do své smrti v roce 1980. "Kdyby politici chtěli, mohl dům už několik let žít," prohlašuje Mládková, unavená byrokracií zdejších úřadů.
    "Myslím, že umění je důležité, protože člověka povznáší a dělá lepším," tvrdí madam Meda, která kromě něj chová i velkou lásku ke zvířatům. Ve svém domku ve Washingtonu má několik koček a občas říká, že ji zvířata zajímají mnohem víc než umění.