Tančící dům se za deset let stal jedním ze symbolů Prahy

Praha - Když byl před více než třinácti lety představen veřejnosti projekt na zástavbu proluky na pražském Rašínově nábřeží, vyvolala netypická moderní budova rozsáhlou diskusi. Odpůrci stavby argumentovali především tím, že se do historické Prahy nehodí a naruší městské panorama, zastánci oceňovali odvážnou moderní architekturu, která Praze chybí a jež má šanci stát se turistickou atrakcí a novým symbolem města.
Deset let, které 20. června uplynou od oficiálního zahájení zkušebního provozu Tančícího domu, jak byla novostavba záhy překřtěna, dalo zapravdu spíše zastáncům projektu. Dům získal řadu ocenění, je vyhledávanou turistickou atrakcí, jeho foto nechybí v průvodcích ani v publikacích o architektuře.
V místech, kde v letech 1993 až 1996 vznikla budova Tančícího domu, stával objekt, který byl zničen při americkém náletu 14. února 1945. O zástavbě proluky bylo rozhodnuto již v roce 1963, zásadní krok se uskutečnil až v roce 1992, kdy pozemek zakoupila nizozemská pojišťovna Nationale Nederlanden. K realizaci byl vybrán projekt českého architekta chorvatského původu Vlada Miluniče, který si ke spolupráci přizval renomovaného kanadsko-amerického architekta a designéra Franka O. Gehryho.
Myšlenku zastavět parcelu oprášil počátkem 90. let právě Milunić spolu s prezidentem Václavem Havlem, který bydlel v sousedním domě. Původní idea počítala se vznikem domu s knihovnou, divadlem a kavárnou, který by navázal na kulturní linii od Rudolfina přes Národní divadlo k Mánesu. Pro tento nekomerční projekt se však nepodařilo sehnat investora. Nationale Nederlanden si dala jako podmínky komerční využití objektu a spoluúčast některého z předních světových architektů.
Milunić nejprve uvažoval o Francouzi Jeanu Nouvelovi (později podle jeho projektu vznikl Zlatý Anděl v Praze na Smíchově), úspěšný byl až u Franka Gehryho. Jak později Milunić poznamenal, hokejový fanda Gehry tehdy řekl, že pro zemi, jež dala Americe Jaromíra Jágra, udělá cokoli. Gehry je nyní znám hlavně díky stavbě Guggenheimova muzea ve španělském Bilbau, která ale byla dokončena až rok po Tančícím domě. Údajně právě na pražské stavbě si Gehry ověřil možnosti vyžití 3D počítačového modelování, které potom úspěšně využil i v Bilbau a dalších projektech.
Základní kámen Nationale Nederlanden Building, jak se budova oficiálně jmenuje, byl položen 3. září 1994. Stavba je založena na železobetonové desce podporované soustavou vrtaných pilot. Na železobetonové konstrukci je připevněno 99 originálních fasádních panelů. Neoficiální jméno daly stavbě dvě věže připomínající postavy tanečníků Ginger Rogersové a Freda Astaira. Na vrcholu věže symbolizující postavu muže je kopule s konstrukcí z trubek potažená nerezovou síťovinou - hlava medúzy.
Dům má devět podlaží s vertikálním dělením na dvě části. Díky tvaru budovy je každé patro jiné. To je příčinou i určité nepraktičnosti - nesymetrické místnosti se těžko zařizují, šikmé stěny se na člověka "kácejí". Dům také vystupuje z uliční čáry, čímž překáží chodcům.
V budově je využitelná plocha 2965 metrů čtverečních kancelářských prostor na šesti podlažích, restaurace o ploše 679 metrů čtverečních v nejvyšším patře a konferenční středisko (400 metrů čtverečních) v přízemí a suterénu. Část interiéru navrhla známá architektka Eva Jiřičná.
Tančící dům získal v roce 1997 nejvyšší ocenění v kategorii designu v prestižní anketě amerického časopisu Time. V domácí anketě časopisu Architekt se dostal mezi pět nejvýznamnějších českých staveb 90. let. Česká národní banka jej vybrala jako příklad současné budovy na jednu z deseti mincí, které vydala v rámci cyklu Deset století architektury.

---

U příležitosti jubilea nabízí archiweb všem zájemcům o budovu Tančícího domu výbornou monografii

TANČÍCÍ DŮM / Frank Gehry, Vlado Milunić

za zvýhodněnou cenu 550 Kč

> objednávejte zde