... Jsem zvědav! (7:- +)
Z dálky i z blízka to vypadá jako krytý pásový dopravník někde v lomu. Za parapetem skryté "knížákovsky" pojaté zábradelní madlo z kanelované trubky, která vypadá jak natřená zlatěnkou na pohřební dekorace, to asi nezachrání. Materiálové i barva jsou jednoznačným návodem ke sprejerskému řádění. Do pátku by kolem toho měli hodit s brokovnicí, aby to nějakej debílek "nepotagoval" už před otevřením...
Tak snad alespoň ta funkce bude dobrá.
... Tak ještě se to neotevřelo. je 13:56, a furt nic. (7:- | )
Ve sdělovacích prostředcích původně avizovaná dvanáctá hodina neplatí. U hrazení visí papír formátu A3 se sdělením, že pro veřejnost je lávka otevřená až od 14:00. Jen skrze zábrany procházejí lidi s foťákama (evidentně reportéři), takže „někde vzadu“ – snad na ostrově – už asi běží nějaká slavnost. Ovšem lidi na břehu mají smůlu. Je pravda, že jsou prázdniny a navíc všední den. Ale i tak bych před branou Tržnice čekal alespoň nějaký náznak lidové veselice.
Kamarád k tomu přináší svůj lidový postřeh: "Tak ošklivá lávka si snad ani žádnou velkou slavnost nezaslouží ... Nebo jinak: mnohem víc se hodí k těm příšerám na karlínském břehu než k architektuře na holešovickém."
A jako by se tím trefil do do obecnějšího názoru. Na průčelí své hospody, která stojí hned naproti lávce u hlavního vstupu do Tržnice, totiž jeden z místních živnostníků vyvěsil transparent: "Na ten lepší břeh Vltavy konečně suchou nohou!"
Lávka je nádherná. Už se nemohu dočkat až se po ní projdu. Všichni z mého okolí z umělecké branže jsou s jejím vzhledem spokojeni, ne li přímo nadšeni.
V odpoledních hodinách okolo páté už se v Praze definitivně vyčasilo a lidi běželi mírně prosluněným odpolednem vyzkoušet, „co to dělá“. Svátečně naladění zvědavci, cyklisti, koloběžkáři, pejskaři. Trocha chaosu, hodně vzájemného vyhýbání, zakopávání a zamotávání vodítek. Zkrátka šrumec! Ostrov Štvanice, v posledních dnech i tak dost zalidněný, teď připomínal tábor lidu. Ono se to sice nejspíš usadí, až ódium novosti vyvane. Ale koupání a rybaření už tam nebude jak dřív. Daní za pohodlnou dostupnost je přelidněnost.
To zábradelní madlo tvořené zlatě obarvenou trubkou s kanelurami dostalo ještě zvláštní ozdůbky, které to nakonec přeci jen trochu zvedly. Na třech svých koncích – na holešovickém, na karlínském břehu a na rampě z ostrova – má zábradlí vždy nasazenou dvojici hlav jednoho druhu zvířete. Na každém konci je jiná dvojice příslušná nějaké místní historii. Schválně si tipněte, jaká zvířata to jsou!
U paty rampy na ostrově je socha, o které je možno mluvit jen s velkým sebeovládáním. (Někde si to na netu najděte.) Porovnat takové pojetí „výtvarna v architektuře“ s praxí ještě ne tak dávnou vyvolává chmury. A porovnání téhož s dobovými zvyklostmi jen o sto let staršími vyvolává nervové záchvaty. Myslím, že tentokrát Praha silně atakuje brněnskou tradici podivných veřejných plastik!
Pro mě je lávka především blesková spojnice mezi oběma břehy v místě, kde se mi to pro krátkou všednodenní rekreaci dost hodí. Takže OK! Ať si je to, jaké chce. Karlínský hipsteři budou po lávce drandit na sdílenejch koloběžkách. Až tam někdo přijde k úrazu, tak to zakážou (a následně nebudou zákaz vymáhat). Načež čas poběží dál jak řeka pod mostem…
... Kolem páté odpolední už transparent ironický vůči karlínským na té holešovické hospodě nevisel. Naštvaně jsem to komentoval v lokálu a personál mi sdělil, že ho "sundala městská část". Počítám, že to bylo doprovozeno nabídkou, která - jak známo - se neodmítá. Tak jsme si té srandy moc neužili (7:- +)
... to bohužel není. Připomíná to spíš školní práci na téma vysokopevnostního betonu. A i údajné přednosti tohoto materiálu jako by se ztratily někde v překladu, kdy zvlášť v pohledu z holešovického nábřeží to celé vypadá jako úplně banální, čistě účelová dopravní stavba. Elegance se nekoná, plavné křivky nejsou tak úplně křivkami a v kontextu blízkého Negrelliho viaduktu i Hlávkova mostu (pocházejících z doby, kdy se ještě projektanti nebáli navrhovat stavby s nějakým architektonickým výrazem a tvaroslovím) to celé působí až poněkud tristně. Profilované historizující zábradlí je hezké, ale svým jemným detailem je k té těžkopádně se převalující betonové mase právě až moc kontrastní. Jsem moc rád, že lávka z Holešovic do Karlína je tu, že je pěkně široká a pohodlná, a že určitě nějakou dobu vydrží v solidním technickém stavu (i když "mramorově" bílá asi moc dlouho nezůstane). Vždycky, když tudy půjdu se asi ale budu ptát, proč to vlastně nešlo vyřešit nějakým podobně decentním a přitom funkčním způsobem jako nová Trojská lávka. Bylo by to opravdu o tolik dražší?
já skutečně nechápu co tím šakal sleduje, krytý pásový dopravník v lomu to určitě není, je to skvělá jednoduchá, elegantní architektura, díky tvůrcům a jejich imaginaci, kterou slepý, zavilý šakal nevidí, ale většina jiných snad ano, jen tak dál, nevím, co za tím dál je, ale výsledek je bezva, radujme se...a chodˇme pěšo...
Hodnocení jsme si nechal po osobní návštěvě. Spojení dvou rozvíjejících se čtvrtí je samozřejmě největším přínosem a estetická stránka je důležitou nadstavbou. Lávka vypadá opravdu dobře, do místa skvěle zapadne, zábradlí je skvělé. Dobře upraveno je i okolí, práce ale ještě probíhají.
Z mého pohledu tedy výborná práce architektů, lávka je nenápadná, přitom ale sebevědomá.
Tak se pomalu astronomický podzim nachyluje ke svému konci: jednak je okolo páté tma jako v pytli a pak taky v Praze už nasněžilo (spíš tedy namrzlo). Zajímavé je to ze dvou hledisek: z hlediska osvětlení téhle veřejné stavby a z hlediska zabezpečení chodců před vlivy počasí.
Jednak je pozoruhodné, jak moc se architektům podařilo vyřešit u lávky nebezpečí vzniku světelného smogu. Udělali to tak důkladně, že když jdete po břehu, na třicet metrů nepoznáte, že tam nějaká lávka vůbec je. V tmavém, bezměsíčném večeru musíte o lávce vědět a doslova ji očima vylovit z temnot, abyste ji našli. To mi přijde jako trochu nešikovné. Na karlínském břehu chodcům pomůže povinné nasvícení té části parapetu, kde bylo nutno zviditelnit zavěšené plavební značky. Ale jinak je lávka večer v podstatě neviditelná. U takové veřejné stavby to trochu zarazí. Nevím, jestli by bývala taková chyba zvýraznit třeba jen vstupy na lávku pomocí osvětlených pylonů…
No… a k tomu počasí… Dneska jsem šel přes lávku a její mostovka je velmi důkladně posypaná proti uklouznutí. Což je dobře – nevím, jak by se teď po ní šlo, nebýt téhle péče. Vyklenutí způsobuje, že sklon mostovky je docela strmý. A rampa na ostrov by byla bez posypu nejspíš úplně neschůdná. Krémově bělavý povrch je tedy posypán závoji drobné černé škváry, takže to vypadá jako "lávka s mákem". To mi nijak nevadí; člověk s tím počítá. Jenom mě zaráží, že v dnešní „vzdělanostní společnosti“, uprostřed řvoucího pokroku a dotírajících proudů technických inovací nemá ta lávka řešení zakomponováno jaksi sama v sobě. Mám dojem, že odporový kabel v nášlapné vrstvě by si s tímhle problémem poradil zcela elegantně. Vzhledem ke způsobu fungování je to bezúdržbové a temperovat povrch v našich zeměpisných šířkách na teplotu nějakých 5 stupňů celsia by bylo zapotřebí jen pár dnů v roce, a tedy s vynaložením minimálních prostředků.
Tak to jen tolik, co člověka napadá při venčení…
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Z dálky i z blízka to vypadá jako krytý pásový dopravník někde v lomu. Za parapetem skryté "knížákovsky" pojaté zábradelní madlo z kanelované trubky, která vypadá jak natřená zlatěnkou na pohřební dekorace, to asi nezachrání. Materiálové i barva jsou jednoznačným návodem ke sprejerskému řádění. Do pátku by kolem toho měli hodit s brokovnicí, aby to nějakej debílek "nepotagoval" už před otevřením...
Tak snad alespoň ta funkce bude dobrá.
Ve sdělovacích prostředcích původně avizovaná dvanáctá hodina neplatí. U hrazení visí papír formátu A3 se sdělením, že pro veřejnost je lávka otevřená až od 14:00. Jen skrze zábrany procházejí lidi s foťákama (evidentně reportéři), takže „někde vzadu“ – snad na ostrově – už asi běží nějaká slavnost. Ovšem lidi na břehu mají smůlu. Je pravda, že jsou prázdniny a navíc všední den. Ale i tak bych před branou Tržnice čekal alespoň nějaký náznak lidové veselice.
Kamarád k tomu přináší svůj lidový postřeh: "Tak ošklivá lávka si snad ani žádnou velkou slavnost nezaslouží ... Nebo jinak: mnohem víc se hodí k těm příšerám na karlínském břehu než k architektuře na holešovickém."
A jako by se tím trefil do do obecnějšího názoru. Na průčelí své hospody, která stojí hned naproti lávce u hlavního vstupu do Tržnice, totiž jeden z místních živnostníků vyvěsil transparent: "Na ten lepší břeh Vltavy konečně suchou nohou!"
To zábradelní madlo tvořené zlatě obarvenou trubkou s kanelurami dostalo ještě zvláštní ozdůbky, které to nakonec přeci jen trochu zvedly. Na třech svých koncích – na holešovickém, na karlínském břehu a na rampě z ostrova – má zábradlí vždy nasazenou dvojici hlav jednoho druhu zvířete. Na každém konci je jiná dvojice příslušná nějaké místní historii. Schválně si tipněte, jaká zvířata to jsou!
U paty rampy na ostrově je socha, o které je možno mluvit jen s velkým sebeovládáním. (Někde si to na netu najděte.) Porovnat takové pojetí „výtvarna v architektuře“ s praxí ještě ne tak dávnou vyvolává chmury. A porovnání téhož s dobovými zvyklostmi jen o sto let staršími vyvolává nervové záchvaty. Myslím, že tentokrát Praha silně atakuje brněnskou tradici podivných veřejných plastik!
Pro mě je lávka především blesková spojnice mezi oběma břehy v místě, kde se mi to pro krátkou všednodenní rekreaci dost hodí. Takže OK! Ať si je to, jaké chce. Karlínský hipsteři budou po lávce drandit na sdílenejch koloběžkách. Až tam někdo přijde k úrazu, tak to zakážou (a následně nebudou zákaz vymáhat). Načež čas poběží dál jak řeka pod mostem…
... Ještě že ho mám vyfocený! (7:- D)
Z mého pohledu tedy výborná práce architektů, lávka je nenápadná, přitom ale sebevědomá.
Jednak je pozoruhodné, jak moc se architektům podařilo vyřešit u lávky nebezpečí vzniku světelného smogu. Udělali to tak důkladně, že když jdete po břehu, na třicet metrů nepoznáte, že tam nějaká lávka vůbec je. V tmavém, bezměsíčném večeru musíte o lávce vědět a doslova ji očima vylovit z temnot, abyste ji našli. To mi přijde jako trochu nešikovné. Na karlínském břehu chodcům pomůže povinné nasvícení té části parapetu, kde bylo nutno zviditelnit zavěšené plavební značky. Ale jinak je lávka večer v podstatě neviditelná. U takové veřejné stavby to trochu zarazí. Nevím, jestli by bývala taková chyba zvýraznit třeba jen vstupy na lávku pomocí osvětlených pylonů…
No… a k tomu počasí… Dneska jsem šel přes lávku a její mostovka je velmi důkladně posypaná proti uklouznutí. Což je dobře – nevím, jak by se teď po ní šlo, nebýt téhle péče. Vyklenutí způsobuje, že sklon mostovky je docela strmý. A rampa na ostrov by byla bez posypu nejspíš úplně neschůdná. Krémově bělavý povrch je tedy posypán závoji drobné černé škváry, takže to vypadá jako "lávka s mákem". To mi nijak nevadí; člověk s tím počítá. Jenom mě zaráží, že v dnešní „vzdělanostní společnosti“, uprostřed řvoucího pokroku a dotírajících proudů technických inovací nemá ta lávka řešení zakomponováno jaksi sama v sobě. Mám dojem, že odporový kabel v nášlapné vrstvě by si s tímhle problémem poradil zcela elegantně. Vzhledem ke způsobu fungování je to bezúdržbové a temperovat povrch v našich zeměpisných šířkách na teplotu nějakých 5 stupňů celsia by bylo zapotřebí jen pár dnů v roce, a tedy s vynaložením minimálních prostředků.
Tak to jen tolik, co člověka napadá při venčení…