Spisovatelé chtějí zachovat Masarykovo nádraží, dali by tam umění

Praha - Obec spisovatelů žádá pražského primátora Pavla Béma (ODS), aby město nerušilo Masarykovo nádraží. Městská rada v srpnu schválila změnu územního plánu, která dovoluje v prostoru nádraží stavět. Od té doby se o osud nádraží z hlediska dopravního, ale i architektonického, mnozí obávají.
    Spisovatelé primátorovi navrhují, aby v případě, že nádraží přestane sloužit dopravě, mělo kulturní využití. Mohla by tam podle nich být umístěna sbírka Jiřího Karáska ze Lvovic. O svém nápadu informovala obec primátora otevřeným dopisem, který zaslala i ČTK.
    Záměr pražských radních vyvolal bouři, i když se o velkém zájmu developerů o pozemky v centru města hovoří léta. Podle radních brání současná podoba nádraží rozvoji města. Praha by proto ráda současné kolejiště přeměnila v park obklopený novou zástavbou.
    Trvá ale na tom, že pokud by se nádraží rušilo, tak nikoli bez náhrady. Lidé ze středních Čech se ale bojí, že by jejich vlaky po zrušení Masarykova nádraží končily na periferii, a ne v centru.
    Masarykovo nádraží je nejvytíženější stanicí pražských železničních spojů, je také nejstarším nádražím v Praze, první vlak na ně přijel 20. srpna 1845. Empírová architektura nádraží s prvky novorenesance a klasicismu se více méně dochovala v nezměněné podobě. Jde tedy o výjimečnou historickou, technickou i kulturní památku z počátků železniční dopravy v českých zemích.
    Záměr změnit účel prostoru nádraží pobouřil i Obec spisovatelů. Uvádí, že sice není kompetentní posoudit, jak toto rozhodnutí ovlivní pražskou dopravu, ale je přesvědčena, že zrušení nádraží by bylo nenahraditelnou škodou kulturní.
    Pokud by se nádraží rušilo, navrhuje Obec spisovatelů místo uniformního obchodního centra přebudovat celý komplex na galerii a jako příklad uvádí pařížské muzeum d'Orsay, které vzniklo ze zrušeného nádraží a patří mezi nejvýznamnější pařížské galerie. Podle spisovatelů by v prostorech pražského nádraží mohla být stálá expozice sbírky Jiřího Karáska ze Lvovic (1871 až 1951).
    Dekadentní spisovatel a sběratel shromáždil 38.000 uměleckých děl, knihovnu o 48.000 svazků a přes 20.000 archivních dokladů. Sběratelské činnosti věnoval půl století a téměř všechny své peníze. Chtěl vybudovat moderní instituci pro studium výtvarného umění a literatury.
    Sbírku věnoval sokolům, kteří ji zpřístupnili na několik desítek let v Tyršově domě. Od roku 1954 je součástí Památníku národního písemnictví. Pro knihy se našlo místo v letohrádku Hvězda, ale výtvarná díla stálou expozici nemají. Veřejnosti byla představena před sedmi lety na výstavě Sen o říši krásy v Obecním domě.
    Zda by mohla být sbírka vystavena v industriálních prostorech případně bývalého nádraží, není zřejmé. Stěžejní část kolekce výtvarných děl totiž tvoří grafické listy a další práce na papíře staré i několik staletí, na které se vztahují přísné podmínky vystavování.