Procesuální kartografie ostrova Štvanice - výsledky workshopu
Budoucnost, potenciál a možnosti využití
Kruh a prestižní Fakulta architektury na ETH v Curychu v tomto roce zakončují program ojedinělé spolupráce na poli architektury „Švýcarsko-české inspirace“. V rámci společných aktivit zde studenti Školy architektury AVU pod vedením krajinného architekta profesora na ETH Zurich Gűnthera Vogta zpracovávali vize možné budoucnosti ostrova Štvanice v kontextu celého městského území Prahy. Týdenní workshop byl zakončen setkáním odborníků a studentů na Škole architektury AVU v sobotu 25. 4. za účasti zástupkyně městské části Praha 7 radní pro rozvoj, architektky a historičky Lenky Burgerové, krajinného architekta a delegáta Institutu plánovaní a rozvoje hl. m. Prahy Štěpána Špouly, profesora Akademie výtvarných umění Emila Přikryla, zástupce ETH Zurich Željka Medveda, profesora na ETH Zurich Gűnthera Vogta a jeho odborného asistenta Davida Rademachera.
Během intenzivního workshopu vzniklo 12 různorodých konceptů rozvoje, rehabilitace a využití ostrova Štvanice, který v očích řady Pražanů leží ladem. Mezi návrhy se objevila vize jezera a zároveň přírodního koupaliště zalévajícího většinu plochy ostrova. Další koncept pracoval s lesoparkem propojeným s pravým břehem Vltavy několika sklopnými mosty, lávkami a obslužnými moly. Inspirativní byl také návrh využívající přirozené modelace ostrova Štvanice řekou a využívání přirozené síly povodňových vod či pouze velmi jemných intervencí. Ze znovuobjevené tradice pražských trhů vycházela vize městské biofarmy a veřejnými zahradami na ploše ostrova. Po celou dobu se diskutovalo, co je vlastně veřejný prostor a jaký je jeho význam. Slovy profesora Vogta je veřejný prostor přístupný komukoliv a to 24h denně, s volnými zdroji pitné vody a funguje bez systému vnější kontroly (kamery).
Historik umění a architektury Richard Biegel studentům kriticky poukázal v komentované procházce na nešťastné zastavování městských ploch velkými objemy budov, které vytváří nepropustnou nábřežní barieru táhnoucí se od Anežského kláštera až do Karlína. Ignorace existence řeky a jejího přirozeného spojení s městských životem zapříčiňuje ztrátu přirozené sounáležitosti města a řeky. Jedním z nejpalčivějším místem je pak právě Ostrov Štvanice. V plánování města byla krajinářská architektura dlouho opomíjena, krajinářští architekti se až na výjimky soustředili již jen na detail parků a okolí budov bez vazeb na širší krajinné souvislosti a bez využití existujících kvalit krajiny a jejich přírodních prvků. Řeka je přírodním prvkem, který proniká do města. Chová se určitým způsobem, kterému je potřeba porozumět. Tvar břehů, vegetace, rychlost, směr proudu řeky, jeho proměny v průběhu roku, charakteristické zbarvení je výsledkem tohoto chování. Workshop ukázal, že je potřeba se na tyto věci ptát, na to jaký mají nebo mohou mít vztah k životu obyvatel měst a jaké příležitosti přinášejí.
Z workshopu se připravuje výstava na radnici MČ Praha 7 a vznikají informační noviny, které budou volně k dispozici tamtéž.
Günther Vogt je významný krajinářský architekt, který se zamýšlí na tím jak vrátit krajinu do měst a kde je hranice mezi městem a krajinou. Vrací se zpět ke kořenům, víc než na design se soustředí na vztah k místu. Provádí výzkum v terénu, jehož nedostatek v kontextu evropské krajinné architektury kritizuje. Pracuje s modely, aby ukázal prostorovou perspektivu budoucích uživatelů. Vogt Landscape Architects si získali celosvětové renomé realizacemi mezi než patří úprava prostranství před Tate Modern v Londýně. Největších projektem je Novartis Campus Park v Basileji, geomorfologická a vegetační interpretace krajiny údolí horního Rýna. Studio spolupracuje s předními světovými architekty jako duo Herzog & de Meuron či David Chipperfield.
Günther Vogt (*1957, Balzers), profesor krajinné architektury na ETH v Curychu, v roce 2012 byl vyznamenán – jako první krajinný architekt – cenou Meret Oppenheim, určenou švýcarským umělcům.
Více na informací >
Během intenzivního workshopu vzniklo 12 různorodých konceptů rozvoje, rehabilitace a využití ostrova Štvanice, který v očích řady Pražanů leží ladem. Mezi návrhy se objevila vize jezera a zároveň přírodního koupaliště zalévajícího většinu plochy ostrova. Další koncept pracoval s lesoparkem propojeným s pravým břehem Vltavy několika sklopnými mosty, lávkami a obslužnými moly. Inspirativní byl také návrh využívající přirozené modelace ostrova Štvanice řekou a využívání přirozené síly povodňových vod či pouze velmi jemných intervencí. Ze znovuobjevené tradice pražských trhů vycházela vize městské biofarmy a veřejnými zahradami na ploše ostrova. Po celou dobu se diskutovalo, co je vlastně veřejný prostor a jaký je jeho význam. Slovy profesora Vogta je veřejný prostor přístupný komukoliv a to 24h denně, s volnými zdroji pitné vody a funguje bez systému vnější kontroly (kamery).
Historik umění a architektury Richard Biegel studentům kriticky poukázal v komentované procházce na nešťastné zastavování městských ploch velkými objemy budov, které vytváří nepropustnou nábřežní barieru táhnoucí se od Anežského kláštera až do Karlína. Ignorace existence řeky a jejího přirozeného spojení s městských životem zapříčiňuje ztrátu přirozené sounáležitosti města a řeky. Jedním z nejpalčivějším místem je pak právě Ostrov Štvanice. V plánování města byla krajinářská architektura dlouho opomíjena, krajinářští architekti se až na výjimky soustředili již jen na detail parků a okolí budov bez vazeb na širší krajinné souvislosti a bez využití existujících kvalit krajiny a jejich přírodních prvků. Řeka je přírodním prvkem, který proniká do města. Chová se určitým způsobem, kterému je potřeba porozumět. Tvar břehů, vegetace, rychlost, směr proudu řeky, jeho proměny v průběhu roku, charakteristické zbarvení je výsledkem tohoto chování. Workshop ukázal, že je potřeba se na tyto věci ptát, na to jaký mají nebo mohou mít vztah k životu obyvatel měst a jaké příležitosti přinášejí.
Z workshopu se připravuje výstava na radnici MČ Praha 7 a vznikají informační noviny, které budou volně k dispozici tamtéž.
Günther Vogt je významný krajinářský architekt, který se zamýšlí na tím jak vrátit krajinu do měst a kde je hranice mezi městem a krajinou. Vrací se zpět ke kořenům, víc než na design se soustředí na vztah k místu. Provádí výzkum v terénu, jehož nedostatek v kontextu evropské krajinné architektury kritizuje. Pracuje s modely, aby ukázal prostorovou perspektivu budoucích uživatelů. Vogt Landscape Architects si získali celosvětové renomé realizacemi mezi než patří úprava prostranství před Tate Modern v Londýně. Největších projektem je Novartis Campus Park v Basileji, geomorfologická a vegetační interpretace krajiny údolí horního Rýna. Studio spolupracuje s předními světovými architekty jako duo Herzog & de Meuron či David Chipperfield.
Günther Vogt (*1957, Balzers), profesor krajinné architektury na ETH v Curychu, v roce 2012 byl vyznamenán – jako první krajinný architekt – cenou Meret Oppenheim, určenou švýcarským umělcům.
Více na informací >
0 komentářů
přidat komentář
