Praha - Jedním z nejvýznamnějších architektů české secese byl stavitel, malíř, návrhář nábytku, spisovatel, památkář a mecenáš Josef Fanta, který se narodil 7. prosince 1856 v Sudoměřicích u Tábora. K jeho nejznámějším stavbám patří pražské Hlavní nádraží, Mohyla míru na místě bitvy u Slavkova, dům Zpěváckého spolku Hlahol na pražském Masarykově nábřeží či budova ministerstva průmyslu a obchodu v Praze Na Františku. Fanta též spolupracoval s dalšími významnými architekty, mimo jiné s Josefem Zítkem a později Josefem Schulzem na stavbě Národního divadla v Praze, se Schulzem též na stavbě Rudolfina a Národního muzea. Pomáhal Antonínu Wiehlovi při realizaci slavného Wiehlova domu na Václavském náměstí, podílel se na stavbě Hlávkových domů ve Vodičkově ulici v Praze a Hlávkovy koleje v pražské Jenštejnské ulici. V letech 1909 až 1922 působil Fanta jako profesor na ČVUT, v roce 1918 byl zvolen členem České akademie věd a umění. Během stipendijní pobytu v Itálii vytvořil Fanta řadu kreseb, byl též autorem několika publikací, například díla O svérázu krojovém a bytovém. Věnoval se i ochraně a rekonstrukci historických památek, například děkanského kostela v Klatovech, kostela svatého Václava na Zderaze či starobylého pražského pivovarnického domu U Vejvodů. Josef Fanta zemřel 20. června 1954 v Praze.