Praha - Již 90 let je budova číslo 12 na Vinohradské třídě v Praze místem, odkud do éteru vysílá původně Československý a nyní Český rozhlas. Budova byla slavnostně otevřena 10. prosince 1933 a rozhlas tak dostal opožděný dárek ke svým desátým narozeninám.
Přestěhováním skončilo putování rozhlasové techniky i provozního zázemí z místa na místo. Z prvního působiště - vypůjčeného vojenského stanu ve Kbelích - se lidé z rozhlasu před zimou ukryli do jednoho z kbelských domků a v roce 1924 se přestěhovali do pěti místností v právě dokončené Poštovní nákupně na Vinohradské třídě. Odtud začátkem roku 1925 přesídlili do vedlejší budovy Orbisu. V letech 1927 až 1933 sídlil rozhlas v Národním domě na Vinohradech, v jehož divadelním sále nalezl nejprve útočiště rozhlasový orchestr. Ale i toto řešení bylo provizorní.
Při hledání stabilního sídla padla volba na právě dokončenou budovu nad Národním muzeem. Šestipatrová funkcionalistická budova na Vinohradské 12 (tehdejší Fochově třídě) podle návrhu architekta Bohuslava Slámy byla postavena letech 1929 - 1932 původně pro Ředitelství pošt a telegrafů a obě instituce tu zpočátku sídlily společně. Jako celek přešla budova do majetku Československého rozhlasu kolem roku 1935.
Objekt byl vybudován se čtyřmi křídly ve tvaru mírně nepravidelného čtverce o straně zhruba 60 metrů na rohu Vinohradské třídy a Balbínovy ulice. Na konci války zničila část budovy německá bomba. Během let se historická budova neubránila některým nekoncepčním stavebním úpravám, které poškodily původní interiéry. Přesto zde zůstala řada autentických a hodnotných prvků. V suterénních prostorech pod Balbínovou ulicí je například fragment systému potrubní pošty, kterou rozhlasovým pracovníkům přicházely zejména zprávy ČTK.
První zásadní změnou prošla budova v letech 1947 až 1949, kdy byla rozšířena o přístavbu v proluce v Balbínově ulici. Autorem návrhu dostavby, stylově navazující na původní budovu, byl architekt Karel Tausenau.
V roce 2000 byl po dvou letech dostavěn nový studiový dům v Římské ulici propojený s hlavní budovou. Nová budova má tři podzemní a devět nadzemních podlaží. Je v ní 98 kanceláří, 36 moderních studií pro vysílání a programovou přípravu a vysílat se může šest rozhlasových programů současně.
V novém století se ČRo pustil také do rekonstrukce historického sídla, která se uskutečnila v několika vlnách. První etapa se konala v letech 2004 a 2005. Druhá, svým rozsahem významnější, byla zahájena v září 2007. Po zpřístupnění recepce a administrativní části historické budovy Českého rozhlasu v červenci 2009 se dostala stavba kvůli dlouhodobě neřešeným problémům do patové situace. Rekonstrukci prodloužily práce, se kterými nepočítala zadávací dokumentace, a také spory s dodavatelem. Dokončena byla s téměř dvouletým zpožděním až v dubnu 2011.