Podivná adorace sochaře Kotrby

Brno až neuvěřitelně myslí na sochaře a pořádá jednu sochařskou soutěž za druhou.
Vytklo si za cíl, že vyšperkuje město za každou cenu a vymýšlí za tímto účelem přesvědčivá témata. Deset význačných osobností, které se otřely o Brno, je prvním velkým počinem. Mozart od Kurta Gebauera už stojí na sloupku tam, kde má, u Reduty.
Edisonovy žárovky už kluci svařují pod dohledem Tomáše Medka.
Soutěž na kašnu radní odsouhlasili a snad v ní poplavou ryby anebo krokodýl, čemuž se pokusím jako třetí náhradník odborné části komise všemožně zabránit (je zvláštní, že v  komisích nebyl zatím žádný sochař).
A aby to stálo za to, náměstí ctností načne sochař Kotrba, který zcela přesvědčivě tuto soutěž spravedlnosti vyhrál. S Edisonem to bylo jen těsně vedle, ale tentokrát se již trefil.
Tato soutěž byla nastavena zvlášť pozoruhodně a mezi vyzvanými, privilegovanými byli kromě mne ještě tři architektonická studia, Stefan Milkov a Jarda Róna.
Racionálnější křídlo mělo převahu a vypadalo to tak, že by Brno mohlo navázat na střídmou a čistou architektonickou úpravu náměstí Svobody. Architektonická koncepce "ctností" pro Moravské náměstí od architekta Hrůši byla ve svém celku přesvědčivá, ale snad to bylo právě jen tím celkem, kterým jsem si tuto plochu sám celil.
Jisté pochybnosti o celistvosti myšlení nad sochařským záměrem pro Moravské náměstí pro mne vyvstaly po snad televizní krátké zprávě, kdy architekt Hrůša na dotaz týkající se tématu odpověděl tak, že Kuks je mu příkladem a že ctností je třeba, ale opomněl to podstatné, to co činí Kuks Kuksem, je jasný koncept architektonický i sochařský, protože právě sochařská výzdoba je dílem skvělého sochaře Matyáše Bernarda Brauna a právě v tom je její neoddiskutovatelná síla.
Kladu si otázku, v čem bude proklamovaná síla ctností na Moravském náměstí v Brně, která již na samotném začátku rozbíjí tuto nosnou ideu. A co teprve, až zde budou vztyčeny ony všem srozumitelné a možná i realisticky reálné v bronzu zvěčněné sochy spravedlností, odvah, statečností, udatností, pravd, lásek, pokor a neomaleností, každá jiná….
Rozhodnutí poroty bylo zveřejněno dle harmonogramu a rovnou v televizi, protože tak to má být. Hned nato anebo ještě dřív se však ozvali Róna s Milkovem, kterým se nepozdával vítěz nebo jeho návrh, protože podobně jako Kaplický, tak i Kotrba údajně nedodržel podmínky soutěže.
Bohužel nevím, jak to bylo, ale doufal jsem, že se to vyjeví na výstavě návrhů v prostorách Urban centra na Staré radnici.
Návrhy zde byly opravdu vystaveny a vše bylo jako kdyby v pořádku. Marně jsem hledal závady na oceněných návrzích ale i požadované panely A1 se zákresy návrhů do fotografií od ostatních soutěžících s textem vysvětlujícím záměr autora, popis konstrukce, materiálů a finanční náročnost.
Tak jsem si na něm dal záležet.
Všechny plochy byly zaplněny fotografiemi, texty a úvahami sochaře Kotrby.
Protože jsem spěchal na autobus, zvládl jsem jen prohlídku vystavených modelů, které, jak se zdá, již nikdo nedělá pořádně. Vysvětlující zákresy do fotografií jsem nenašel. Prostor byl vytěsněn životopisem, fotografiemi a různými báchorkami ze života sochaře Kotrby. Z jednoho panelu jsem si zapamatoval pouze "již před dvaceti léty", a protože jsem si chtěl koupil v antikvariátu "Na plechárně", vyběhl jsem do ulic zaplněných sochami, mírně zkoprnělý, abych to stihl.
V autobuse jsem pak přemýšlel o podivné instalaci návrhů, o podivné oslavě jedné z mnoha zahradních plastik sochaře Kotrby, o tom, co proti němu mají Milkov s Rónou, o budoucnosti Brna a o mém velkém štěstí, že zde mohu učit studenty rozumět umění a mít za to prachy, které mně stačí k životu.