Milý pane profesore, to s dovolením protestuji, zatímco metro bez trub nejde, trouby bez metra klidně. Podívejte např. co má ČKD na Můstku na střeše, trouby, žádné metro. Jestli mne paměť neplete, když byla ještě v přízemí tohoto postmoderního domu od manželů Šrámkových kavárna, tak se tam sedělo na polstrovaných žlutých troubách. Trouby jsou víc, trouby jsou styl. Veroniko, žít obří roury znamená žít postmoderně, cítíš ten postmoderně ironický dvojsmysl?
Každá doba má své neopakovatelné kouzlo
Život s troubou byl v 70. a 80. letech postmoderní maxima.
V 90. a 00. letech v periodě neomoderní "nové" architektury dvouznačnou troubu nahradila od symbolů oproštěná krabice. Zatímco trouba architekturu otevírala k asociativnímu chápání a inspirovala k dialogu (každá jitrnice má dva konce), krabice se úskalí nejasnosti rozhovoru vyhnula, neboť otázky po smyslu chápala jako nesmyslné. Jenže tím nešťastně vylila s vaničkou i dítě a ztratila vizi.
Dnes v 10. letech 21. století v periodě revitalizace, kdy se stylové kyvadlo houpe zpět k obraznosti, víme, že architektura bez vertikály nemá smysl. Život v troubě nebo v krabici? raději v domě, pod střechou, s kamny a komínem a stromem před okny. Slunéčkovému archetypu neutečeš. Děti a Nejhodnější medvídci to ví.
Já postmodernu v praxi nedělal, vyšel jsem ze školy, když jí právě odzvonilo.
Dost možná žádný modernismus, postmodernismus a neomodernismus ani nikdy nebyl, nezačal a neskončil, natož aby se něčím navzájem lišily nebo měly nějaké vzájemné souvislosti.
nemohu se vyjadřovat, zda trouba či netrouba, jelikož jsem architekturu
zdárně nedostudoval, leč během mého dlení na čvut byl mým kamarádem pepek david
naposled jsme se náhodou setkali... asi v mníšku... zcela náhodou...
před padesáti lety, před půlnocí... v čase, kdy se narodila má dcera
proto to mám zafixované
pepek mi něco říkal o své zlomené páteři a o okně v jeho mysli -
že asi byl podparou...
rád bych nyní zjistil prostřednictvím jeho familie něco dalšího o něm -
snad se mi ozve jeho žena či dcera... jsem sentimentální (určitě jsem)
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
je to nádhera, ale zažít bych to nechtěla
Každá doba má své neopakovatelné kouzlo
V 90. a 00. letech v periodě neomoderní "nové" architektury dvouznačnou troubu nahradila od symbolů oproštěná krabice. Zatímco trouba architekturu otevírala k asociativnímu chápání a inspirovala k dialogu (každá jitrnice má dva konce), krabice se úskalí nejasnosti rozhovoru vyhnula, neboť otázky po smyslu chápala jako nesmyslné. Jenže tím nešťastně vylila s vaničkou i dítě a ztratila vizi.
Dnes v 10. letech 21. století v periodě revitalizace, kdy se stylové kyvadlo houpe zpět k obraznosti, víme, že architektura bez vertikály nemá smysl. Život v troubě nebo v krabici? raději v domě, pod střechou, s kamny a komínem a stromem před okny. Slunéčkovému archetypu neutečeš. Děti a Nejhodnější medvídci to ví.
Dost možná žádný modernismus, postmodernismus a neomodernismus ani nikdy nebyl, nezačal a neskončil, natož aby se něčím navzájem lišily nebo měly nějaké vzájemné souvislosti.
zdárně nedostudoval, leč během mého dlení na čvut byl mým kamarádem pepek david
naposled jsme se náhodou setkali... asi v mníšku... zcela náhodou...
před padesáti lety, před půlnocí... v čase, kdy se narodila má dcera
proto to mám zafixované
pepek mi něco říkal o své zlomené páteři a o okně v jeho mysli -
že asi byl podparou...
rád bych nyní zjistil prostřednictvím jeho familie něco dalšího o něm -
snad se mi ozve jeho žena či dcera... jsem sentimentální