Patrik Líbal : Devastace vilové architektury v Praze
Přestože to není na první pohled patrné, tak nejvíce ohrožená není v Praze ani tak historická zástavba, i když dochází k některým excesům, ale vilová architektura. Dokonce chátrají nebo byly zdemolovány některé z hlediska vývoje architektury prvořadé objekty.
Nejděsivějším příkladem je pravděpodobně nedávná zkáza tzv. Montované vily na Babě z roku 1947 čp. 6, Matějská 24, v Dejvicích, navržená Jiřím Štursou. Tento mnohokrát publikovaný dům, stojící nedaleko funkcionalistické kolonie Baba, zmizel téměř bez povšimnutí odborné veřejnosti. Šlo o experimentální ocelovou konstrukci, kterou vyrobily Vítkovické železárny. Jelikož hrál tento objekt zásadní roli v dějinách nejen moderní české architektury, měl být zachován za každou cenu.
Vinu cítí i autor tohoto příspěvku neboť byl na možnost demolice upozorněn jedním milovníkem architektury z osady Baba, ale nebral tuto hrozbu kvůli významu objektu vážně. Problematická se zdá též role Klubu za starou Prahu, resp. přesněji části jeho vedení, jelikož se věnuje hlavně mediálně zajímavým kauzám, ale problematice zkázy vilové architektury minimálně.
Nedávno byla zbourána také vila čp. 1620, Vostrovská 17, v Dejvicích, navržená Františkem Roithem, žákem Otto Wagnera na vídeňské akademii.
Katastrofální je přestavba vily Reinerových čp. 672, Nad Olšinami 4, ve Strašnicích od Jaromíra Krejcara, postavená v letech 1926 až 1927. Grete Reinerová patřila k německy mluvící pražské inteligenci, přeložila jako první Švejka do němčiny. Touto „rekonstrukcí“, ztratila většinu autenticity, jelikož došlo k zrušení terasy, výměně oken a naprosto nevyhovujícímu nátěru. Ještě děsivějším se zdá fakt, že dům patří Hlavnímu městu Praha.
Ve výše zmíněné osadě Baba došlo v období tzv. reálného socialismu k mnoha necitlivým přestavbám, ale bohužel některé vily zničilo až nedávné období. Naopak zde nalezneme i lepší případy. Rekonstrukce Paličkovy vily od Ladislava Lábuse a Norberta Schmidta patří k nejlepším počinům, ale i obnovy dalších domů z nedávné doby působí spíše jako rehabilitace původního výrazu než jeho zničení.
Nejde však jen o funkcionalistické, resp. meziválečné stavby, dlouhodobě chátrá i Schubertova vila v Liboci čp. 276, navržená Zdenko Schubertem von Soldern (1871). Tato vila s věží a lodžií, patřící k prvořadým příkladům italizující architektury u nás, má dnes již zcela zničené interiéry. Stále by však šla zachránit podstata této památky (chráněné od roku 1958!!!), stojící nedaleko Obory Hvězda.
Toto jsou jen nejkřiklavější příklady, spojené navíc s osobou významného architekta nebo stavebníka, ale ohrožených vil, i nadprůměrné úrovně, je nejen v Praze daleko více a je nutno proti jejich další zkáze bojovat.
Nejděsivějším příkladem je pravděpodobně nedávná zkáza tzv. Montované vily na Babě z roku 1947 čp. 6, Matějská 24, v Dejvicích, navržená Jiřím Štursou. Tento mnohokrát publikovaný dům, stojící nedaleko funkcionalistické kolonie Baba, zmizel téměř bez povšimnutí odborné veřejnosti. Šlo o experimentální ocelovou konstrukci, kterou vyrobily Vítkovické železárny. Jelikož hrál tento objekt zásadní roli v dějinách nejen moderní české architektury, měl být zachován za každou cenu.
Vinu cítí i autor tohoto příspěvku neboť byl na možnost demolice upozorněn jedním milovníkem architektury z osady Baba, ale nebral tuto hrozbu kvůli významu objektu vážně. Problematická se zdá též role Klubu za starou Prahu, resp. přesněji části jeho vedení, jelikož se věnuje hlavně mediálně zajímavým kauzám, ale problematice zkázy vilové architektury minimálně.
Nedávno byla zbourána také vila čp. 1620, Vostrovská 17, v Dejvicích, navržená Františkem Roithem, žákem Otto Wagnera na vídeňské akademii.
Katastrofální je přestavba vily Reinerových čp. 672, Nad Olšinami 4, ve Strašnicích od Jaromíra Krejcara, postavená v letech 1926 až 1927. Grete Reinerová patřila k německy mluvící pražské inteligenci, přeložila jako první Švejka do němčiny. Touto „rekonstrukcí“, ztratila většinu autenticity, jelikož došlo k zrušení terasy, výměně oken a naprosto nevyhovujícímu nátěru. Ještě děsivějším se zdá fakt, že dům patří Hlavnímu městu Praha.
Ve výše zmíněné osadě Baba došlo v období tzv. reálného socialismu k mnoha necitlivým přestavbám, ale bohužel některé vily zničilo až nedávné období. Naopak zde nalezneme i lepší případy. Rekonstrukce Paličkovy vily od Ladislava Lábuse a Norberta Schmidta patří k nejlepším počinům, ale i obnovy dalších domů z nedávné doby působí spíše jako rehabilitace původního výrazu než jeho zničení.
Nejde však jen o funkcionalistické, resp. meziválečné stavby, dlouhodobě chátrá i Schubertova vila v Liboci čp. 276, navržená Zdenko Schubertem von Soldern (1871). Tato vila s věží a lodžií, patřící k prvořadým příkladům italizující architektury u nás, má dnes již zcela zničené interiéry. Stále by však šla zachránit podstata této památky (chráněné od roku 1958!!!), stojící nedaleko Obory Hvězda.
Toto jsou jen nejkřiklavější příklady, spojené navíc s osobou významného architekta nebo stavebníka, ale ohrožených vil, i nadprůměrné úrovně, je nejen v Praze daleko více a je nutno proti jejich další zkáze bojovat.
Patrik Líbal
0 komentářů
přidat komentář
