Dům v proluce Standardní proluka na jednom z původních pražských předměstí z 19. století, svažitý terén. Program: bydlení a pronajímatelné plochy v suterénu. Standard a forma bydlení nejsou předem specifikovány, mají být předmětem zkoumání. Situaci jsem četl následujícím způsobem: proluka je prostor, kde světlo přichází ze dvou protějších stran. Mou snahou bylo vytvořit interiér, kde tento fakt bude stále čitelný, kde bude možné vnímat, že se nacházíme na rozhraní mezi dvěma velkými prázdnými prostory. Z toho vyplývá i dělení půdorysu na pruhy kolmé na uliční čáru. Plné pruhy (servisní místnosti, chodby) se střídají s prázdnými - obytnými prostory. Z tohoto půdorysu vznikají při vytažení do třetí dimenze úzké hmoty s volnými meziprostory. Jak v takové struktuře strukturovat byty? Dělení prázdných meziprostorů příčkami rovnoběžnými s fasádou by odstranilo „průhlednost bytu“. Nabízí se tedy organizace bytu na výšku, jednotlivé místnosti by byly platformami odstupňovanými o výšku půl patra. V rámci jednotlivých bytů by mezi „věžemi“ měly být taženy pouze vodorovné, či nakloněné desky (plošiny místností a schodiště). V domě jsou dva základní typy bytů: menší v prostoru mezi dvěma věžemi a větší, ve dvou prázdných meziprostorech. Oba byty fungují jako prolézačky: obytné prostory jsou úzké, mají více vchodů, ale nejsou koncipovány jako průchozí. Jsou obsluhovány z více stran, vazby mezi místnostmi -dveře a schodiště- jsou zdvojeny. Byty obsahují prostory různého charakteru. Nejsou rozděleny pouze na striktně definované obytné místnosti a servis. Kromě těchto dvou skupin jsou tu ještě zákoutí v koncových polohách plných věží, použitelná jako pracovny, knihovny, či hostinské pokoje. Po konzultaci s oponentem jsem další možná využití tohoto prostorového uspořádání domu. Tak vznikla knihovna v proluce - plné věže s knihovními regály jsou propojeny schodišti a plošinami s čtenářskými studijními místy.
Instalace diplomek architektů na výstavě diplomantů AVU Úkolem bylo vytvořit zatemněný přístřešek pro promítání a také překlenout rozpor mezi drobným měřítkem exponátů - modelů rozlehlostí sálu. Hledal jsem způsob, jak se napojit na stávající uspořádání sálu. Na delších stěnách jsou proti sobě ve dvou středních polích niky. Do nik ve středech delších stěn dvorany jsem umístil násoskovité jehlanové přístřešky. V jednom jsou umístěny modely, v druhém probíhá projekce.