Je to nekonečný příběh, ministerstvo konečně chce vypsat soutěž na SEFO podle zákona a je tu petice. Šépkův návrh nedodržuje charakter a měřítko, nebyl vybrán v soutěži a budí nevoli ve společnosti, je to špatně.
Návrh je třeba vysoutěžit, město se na něj má těšit a být na něj hrdé, je to celkem jednoduché. Říkám jako architekt a spoluautor rekonstrukce sousedního MUO z 90. let od Michala Sborwitze a Café 87. Neschopnost respektu, objektivity a dohody je strašná věc.
Chceme-li po (nejen) veřejných investorech standardní vyhlašování soutěží, musíme být důslední. A nebrat to podle toho, zda se nám existující projekt líbí nebo zda jej nakreslil spřátelený, resp. zasloužilý kolega.
Aby chystaná soutěž vyrovnala startovní podmínky s již odevzdaným návrhem z roku 2009, kterým budou nové návrhy přirozeně poměřovány, bylo by vhodné vyzvat ještě minimálně další tři týmy a dát jim dostatečné skicovné, aby měly čas se projektu věnovat. Jen tak se ověří, zda lze dojít k něčemu hodnotnějšímu než k modlitbě za zemřelého. Oslava zrození či poznání by mohla být veselejší verzí Středoevropského fóra.
Muzeum umění Olomouc je rekonstruované postupně po etapách od roku 1991 do dnes. Já se projektu MUO účastnil v letech 1992-4 jako spoluautor Michala Sborwitze, který se k práci dostal na doporučení Vladimíra Šlapety řediteli Pavlu Zatloukalovi. Se Sborwitzem jsem spolupracoval jako čerstvý absolvent po škole na doporučení Aleny Šrámkové, u které jsem diplomoval, resp. po krátké práci u Ladislava Lábuse a Josefa Pleskota. Konkrétně jsem se podílel na koncepci 2.-4. podlaží, tj. Trojlodí a podkroví, včetně detailního návrhu kavárny a schodiště do věže s vyhlídkou. Od roku 1995 jsem se prací neúčastnil, přesto vývoj se zájmem sleduji.
Pavel Zatloukal se při rekonstrukci Arcidiecézního muzea v roce 1998 nově obrátil na ateliér HŠH a po rozpadu HŠH v roce 2009 zadal studii SEFO Janu Šépkovi. To se neobešlo bez konfliktu s Českou komorou architektů, když odmítl vypsat veřejnou architektonickou soutěž, jak vyžaduje ČKA. Argumentoval tím, že mu to Zákon o zadávání veřejných zakázek neumožňuje, že dle ZVZ je odměnou vítězi vlastní realizace. Ostatní zúčastnění, kteří stráví měsíce na práci na soutěžním návrhu, mají smůlu. Kdyby jeho argumentace byla pravdivá, tak jsou chybná všechna výběrová řízení na projekty, která probíhají formou architektonické soutěže.
Po rozkolu s ČKA z logiky, že projekt SEFO přirozeně navazuje na rekonstrukci MUO, byl označen spoluautorem Šépkova návrhu SEFO Sborwitz, který se stal rázem právně garantem kontinuity přerodu olomouckého muzea umění na Středoevropské fórum. Skutečnost, že Sborwitz není uváděn při prezentaci SEFO jako spoluautor, je, že jím de facto není. Jeho práce je ohraničená pozemkem stávajícího MUO, které adaptuje na napojení na sousední objekt SEFO společnou vstupní halou a propojením v horních podlažích. Nekontinuita přerodu se projevuje na vzhledu celého souboru budov, kde část je palác s křídly a nádvořím a nová část se formálně vrací k parcelaci měšťanských domů. Na místo paláce s vnitřním nádvořím nebo průchozí zahradou pro veřejnost je navržen stísněný slepenec pěti "měšťanských domů" a jednoho "půlpaláce" s labyrintem dvorků.
Můžeme to vnímat symbolicky, že dnešní doba ulpívá povrchně na romantice středověkých domečků, ze kterých však zůstávají jen abstraktní skořápky betonových sarkofágů. Můžeme to vnímat umělecky jako pietní vzpomínku na zemřelé a všechny tragédie marnosti lidského snažení ve středoevropském prostoru postiženém náboženskými válkami, holocaustem, okupacemi, totalitou, jako projev vykřičení deprese, jak to vyjadřuje socha Kaddish od Aleše Veselého považovaná v roce 1969 za poctu Janu Palachovi, kdy k ní lidé kladli kytky a zapalovali svíčky.
Můžeme ale naopak přerod MUO na středoevropské SEFO vnímat jako příležitost na upgrade lokálního kulturního povědomí, na obrodu životních sil, ne jako poctu smrti a utrpení, ale už a konečně! jako oslavu života a poznání, že sdílený prostor může být zdrojem radosti a svobody vyššího řádu. Toto společné rozhodnutí k otevřenosti je důležité a nikdo ho za nás neudělá.
Olomoučané dali v minulých letech už dostatečně najevo, že SEFO
nechtějí. V žádné podobě.
Nepomohlo proti odporu ani účelové ohýbání regulačního plánu
městské památkové rezervace.
ad Šépka - autor slepence pěti "měšťanských domů" a jednoho "půlpaláce" s labyrintem dvorků
Šépka opakovaně olomoucké radnici hrozil soudem za jejich strašlivý zločin, že si chtějí dělat s jejich Horním náměstím, to co si žádají občané
Olomouce. Nakonec souzení s ostudou zanechal.
http://chodimolomouci.cz/o/podnety/715/klouzave-desticky-na- dlazbe-horni-namesti
co je to za "kvalitu",návrh, který nesnese srovnání v soutěži!!!
Opravdu ty šedé betonové bunkry v centru města Olomouce, v městské památkové rezervaci, hned naproti kostela panny Marie sněžné nechceme!
Veřejný prostor města má být plný krásných ušlechtilých staveb, které budou pozitivně přijímány občany i po staletích.!
Je hezké, když se parta co spolu kamarádí na fakultě, v komoře, v IPRu a i ve Frágnerce, navzájem podporuje. Jen nechápu proč je v nadpisu slovo "odborníci". Pan architekt Šépka v těhle kšeftech umí chodit, stačí si vzpomenout na jeho bednění v Českých Budějovicích. S veškerou pokorou, které jsem schopen, si dovolím upozornit, že jestli se z tisku dozvím, že tu zakázku dostal pan architekt Šépka bez soutěže, obrátím se na Policii ČR a NKÚ.
Hlas odborné veřejnosti je jistě v každé společnosti velice důležitý (a někteří ze signatářů výzvy to sami v minulosti mnohokrát dokázali), jejich hlas má ale přece zaznívat vždy pouze na obranu principiálních řešení a dodržování pravidel (v tomto případě pořádání regulérních architektonických soutěží), když se je politická nebo úřední moc snaží obejít. To, že je tomu v tomto případě naopak vyvolává zvláštní otázky a podepsaní účastníci si možná ani neuvědomují, že se tím bohužel i pro další podobné případy a podobné výzva znevěrohodňují. Je to pro mě zklamání.
pro ty, co o celé kauze nic nevědí: v roce 2010 zvítězila kancelář di5 společně s mojí kanceláří v obchodní veřejné soutěži a byla podepsána smlouva na další stupně projektové dokumentace, včetně autorského dozoru, která je platná. Dodržovat pravidla by tedy mělo ministerstvo, které mometnálně vymýšlí naprosto nestandardní postup, jen díky tomu, že se panu ministrovi návrh nelíbí.
Vas navrh se mi libi, obzvlaste ve vzkriseni puvodni goticke parcelace a pojednani vnitrnich prostor. Ale ty nikdy nenavstivi drtiva cast verejnosti (mistnich volicu), A tem, jdouce po ulici, se v tvar vyvali zadek (obrazne) budovy. S moji zkusenosti 14 let formalniho studia a dalsich let uceni architektury chapu hledani novych tvaru (i kdyz stale vice shledavam, ze neni nic noveho pod sluncem, napr. pred lety jsem studentum v Sydney ukazal navrh z jedne souteze ve vychodnich Cechach, ze zacatku minuleho stoleti a vsichni vypukli v smich, nebot tam rozeznali motiv Utzonovych “plachet” na jejich opera house, navrzenych o 50 Let pozdeji, na druhem konci sveta).
Utzon nakonec navrhl naprossty samorost (vzdyt nema nejen okna, ale take ne zadne vnejsi steny ci samostatnou strechu, ale stoji sam o sobe, obklopen vodou a ne na ulicni care v pamatkovem prostredi. Navic jeho stavba byla cele placena pro ten ucel vytvorenou loterii a tak ani te (znacne) casti mistnich, ktere dodnes to misto neoslovuje, skutecnost vzrustu puvodniho rozpoctu, ze 7 na 104 milionu, se nijak (hlavne pooiticky !) nedptkla.
Vy jste mel, pred 10 Lety, z pekla stesti, ze bylo zapotrebi ihned neco navrhnout, aby z “evropy” “neco kaplo” (vzdy jde o penize). Bohuzel nekaplo, penize pujdou ze statni kapsy a tak nyni neni kam spechat a tak, v souladu se zakony o zadavani verejnych zakazek pan ministr ma jedinecnou moznost. Jak jednat “zakonite” tak I se zavdecit “ulici’, ktera (narozdil od nekolika “intosu”, jeste k tomu “prespolnich”) jej bude v budoucmu moci volit.
Muj vubec prvni advokat, jiz davno zesnuly JUDr. Sudek mne hned zpocatku nasi spoluprace varoval: "Zadna strana ve skutecnosti u soudu nevyhraje. Vzdy vyhraji jenom advokati a to na obou stranach !."
Vážený pane Lusciniole, Nevím odkud berete svá odsuzující stanoviska Australanů k opeře. Pokud máte ověřené statistiky o čemž pochybuji, rád se omluvím. Vaše prohlášení o tom, že mnoho obyvatel operu odmítá je s odpuštěním blábol.
Pane Vladimire, nevim, jestli jeste stale bydlite vedle Bondi Beach, ci jste se vratil, ale bohuzel blabolite asi Vy. Nevim jak casto jste se potkaval s "dinky die" domorodci. Ja na tom projektu pracoval v jeho zaverecnych letech a nikdy jsem na SOH nedal dopustit, ale i nyni, temer pul stoleti po jejim dokonceni, se obcas setkam treba nekde ve Walgett nebo Cooma, ale i ve “westies” (na zapad od City) v hospode s mistnima "oldtimers" a i kdyz se tam bavi o pro ne mnohem dulezitejsich vecech (footy, ponies, kriket. atd.) tak Operu nemusi, kdyz na ni zavedu rec. To, ze na ni nedobrovolne neplatili je vzdy potesi.
U nas nakonec je take "prazska kavarna" a pak i volici pana presidenta.
a propos. Odkud berete Vy ma "odsuzující stanoviska" ? To, ze pisi, ze neco nekoho neoslovuje jeste nic neodsuzuje. Vasi nabizenou omluvu rad prijmu.
Vidím, že naprosto detailně zkoumáte australské milieu. Kochám se Vašimi informačně dietními statistikami a chci věřit, že kulturní Mekka jako Walgett bude nevyčerpatelným zdrojem poučení. Pokud by omluva byla na místě tak až svléknete svůj digitální převlek.
Vazeny, nevim cim se zde kochate, statistiky zadne nenabizim, nebot jsou lzi, pak velke lzi a nakonec statistiky. Kulturni Mekky take nemusim, pro mne je kultura vsude, kde jsou ci byli kulturni lide.
Nejsem snob a tak muzeme jeste hloubeji do divociny, treba Grawin, ale tam je jen jedna hospoda a kavarna siroko daleko (stovky kilometru) veskera zadna. To bychom museli zpet na Bondi.
Zaverem. Striptyz pro Vas udelat nemohu, nebot pisi pod svym prijmenim s titulem od nejstarsi australske university.
Nevím, odkud berete informaci, že Olomoučané dali najevo, že SEFO nechtějí v žádné podobě. Pokud vím, opak je pravdou - veřejnost odmítá pouze prezentovanou podobu, jejímž autorem je architekt Šépka.
O jaké "účelové ohýbání regulačního plánu" prosím šlo? Máte na mysli změnu, která proběhla zcela standardním prostupem?
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Návrh je třeba vysoutěžit, město se na něj má těšit a být na něj hrdé, je to celkem jednoduché. Říkám jako architekt a spoluautor rekonstrukce sousedního MUO z 90. let od Michala Sborwitze a Café 87. Neschopnost respektu, objektivity a dohody je strašná věc.
Pavel Zatloukal se při rekonstrukci Arcidiecézního muzea v roce 1998 nově obrátil na ateliér HŠH a po rozpadu HŠH v roce 2009 zadal studii SEFO Janu Šépkovi. To se neobešlo bez konfliktu s Českou komorou architektů, když odmítl vypsat veřejnou architektonickou soutěž, jak vyžaduje ČKA. Argumentoval tím, že mu to Zákon o zadávání veřejných zakázek neumožňuje, že dle ZVZ je odměnou vítězi vlastní realizace. Ostatní zúčastnění, kteří stráví měsíce na práci na soutěžním návrhu, mají smůlu. Kdyby jeho argumentace byla pravdivá, tak jsou chybná všechna výběrová řízení na projekty, která probíhají formou architektonické soutěže.
Po rozkolu s ČKA z logiky, že projekt SEFO přirozeně navazuje na rekonstrukci MUO, byl označen spoluautorem Šépkova návrhu SEFO Sborwitz, který se stal rázem právně garantem kontinuity přerodu olomouckého muzea umění na Středoevropské fórum. Skutečnost, že Sborwitz není uváděn při prezentaci SEFO jako spoluautor, je, že jím de facto není. Jeho práce je ohraničená pozemkem stávajícího MUO, které adaptuje na napojení na sousední objekt SEFO společnou vstupní halou a propojením v horních podlažích. Nekontinuita přerodu se projevuje na vzhledu celého souboru budov, kde část je palác s křídly a nádvořím a nová část se formálně vrací k parcelaci měšťanských domů. Na místo paláce s vnitřním nádvořím nebo průchozí zahradou pro veřejnost je navržen stísněný slepenec pěti "měšťanských domů" a jednoho "půlpaláce" s labyrintem dvorků.
Můžeme to vnímat symbolicky, že dnešní doba ulpívá povrchně na romantice středověkých domečků, ze kterých však zůstávají jen abstraktní skořápky betonových sarkofágů. Můžeme to vnímat umělecky jako pietní vzpomínku na zemřelé a všechny tragédie marnosti lidského snažení ve středoevropském prostoru postiženém náboženskými válkami, holocaustem, okupacemi, totalitou, jako projev vykřičení deprese, jak to vyjadřuje socha Kaddish od Aleše Veselého považovaná v roce 1969 za poctu Janu Palachovi, kdy k ní lidé kladli kytky a zapalovali svíčky.
Můžeme ale naopak přerod MUO na středoevropské SEFO vnímat jako příležitost na upgrade lokálního kulturního povědomí, na obrodu životních sil, ne jako poctu smrti a utrpení, ale už a konečně! jako oslavu života a poznání, že sdílený prostor může být zdrojem radosti a svobody vyššího řádu. Toto společné rozhodnutí k otevřenosti je důležité a nikdo ho za nás neudělá.
nechtějí. V žádné podobě.
Nepomohlo proti odporu ani účelové ohýbání regulačního plánu
městské památkové rezervace.
Olomouce. Nakonec souzení s ostudou zanechal.
http://chodimolomouci.cz/o/podnety/715/klouzave-desticky-na- dlazbe-horni-namesti
Veřejný prostor města má být plný krásných ušlechtilých staveb, které budou pozitivně přijímány občany i po staletích.!
Utzon nakonec navrhl naprossty samorost (vzdyt nema nejen okna, ale take ne zadne vnejsi steny ci samostatnou strechu, ale stoji sam o sobe, obklopen vodou a ne na ulicni care v pamatkovem prostredi. Navic jeho stavba byla cele placena pro ten ucel vytvorenou loterii a tak ani te (znacne) casti mistnich, ktere dodnes to misto neoslovuje, skutecnost vzrustu puvodniho rozpoctu, ze 7 na 104 milionu, se nijak (hlavne pooiticky !) nedptkla.
Vy jste mel, pred 10 Lety, z pekla stesti, ze bylo zapotrebi ihned neco navrhnout, aby z “evropy” “neco kaplo” (vzdy jde o penize). Bohuzel nekaplo, penize pujdou ze statni kapsy a tak nyni neni kam spechat a tak, v souladu se zakony o zadavani verejnych zakazek pan ministr ma jedinecnou moznost. Jak jednat “zakonite” tak I se zavdecit “ulici’, ktera (narozdil od nekolika “intosu”, jeste k tomu “prespolnich”) jej bude v budoucmu moci volit.
U nas nakonec je take "prazska kavarna" a pak i volici pana presidenta.
a propos. Odkud berete Vy ma "odsuzující stanoviska" ? To, ze pisi, ze neco nekoho neoslovuje jeste nic neodsuzuje. Vasi nabizenou omluvu rad prijmu.
Nejsem snob a tak muzeme jeste hloubeji do divociny, treba Grawin, ale tam je jen jedna hospoda a kavarna siroko daleko (stovky kilometru) veskera zadna. To bychom museli zpet na Bondi.
Zaverem. Striptyz pro Vas udelat nemohu, nebot pisi pod svym prijmenim s titulem od nejstarsi australske university.
O jaké "účelové ohýbání regulačního plánu" prosím šlo? Máte na mysli změnu, která proběhla zcela standardním prostupem?