Praha - Milan Knížák po 12 letech opouští post generálního ředitele Národní galerie. Známý český výtvarník za sebou zanechává instituci s vyrovnanými rozpočty, rozsáhlou sbírkou Českého moderního a současného umění, ale především i řadu kontroverzních kroků a nedořešených sporů s českou uměleckou obcí. Trnem v oku mu je nejen současné vedení ministerstva kultury, ale zejména pak jeho nástupce, ekonom Vladimír Rösel. "Bohužel se mi za ty roky nepodařilo vybudovat silný tým, ze kterého by vzešel můj adekvátní nástupce," odpověděl ČTK Knížák na otázku, v čem během svého působení v čele NG pochybil. Kontroverzní český výtvarník, sochař, malíř a hudebník se do čela NG postavil v červenci roku 1999. Nyní se se svým postem loučí. Necítí ale žádnou nostalgii, úlevu či lítost. Jen se těší na nové umělecké projekty, na které ve své funkci neměl dostatek času. Otěže vedení významné umělecké instituce ovšem nepředal podle svých představ. "Považoval bych za normální, kdybych získal záruky, že nové vedení Národní galerie bude to, co se v ní povedlo dobrého, ochraňovat a rozvíjet a teprve nad to přicházet s novými impulsy. Zatím to vypadá, že je to přesně naopak. O další osud NG mám velké obavy," uvedl Knížák. Svému nástupci prý stihl jen písemně zodpovědět několik dotazů a předvést trvalou instalaci ve Veletržním paláci. Poté mu byla nařízena dovolená. Kvůli napjaté atmosféře upustil i od záměru uspořádat rozloučení se zaměstnanci NG a svými spolupracovníky. Sám Rösel ale namítá, že on nebyl tím, kdo by předání úřadu komplikoval. "Myslím, že pan Knížák zcela nepochopil svou roli. Jako odcházející zaměstnanec měl povinnost předat mi, jak se říká, čistý stůl. Odmítl ale například doplnit předávací protokol a dovolenou jsem mu nařídil, protože týdny předtím nechodil do práce," řekl ČTK Rösel. "Bylo od začátku jasné, že (Vladimír Rösel) světu umění nerozumí a bude se nutně spoléhat na odborníky, které si ovšem nebude umět vybrat. Jeho ředitelským činům nerozumím a považuji je za diletantsky zpupné. Nerespektuje zavedené systémy, ruší připravené projekty a přivádí do galerie absolutní diletanty, kteří nemají s uměním nic společného. Znehodnocuje již vynaloženou práci celých týmů a samozřejmě i vynaložené finanční prostředky," uvedl dále Knížák. "Do NG jsem si přivedl jen jednoho nového člověka, který nemá na starosti ani sbírkovou ani výstavní činnost. Jinak všichni mí spolupracovníci tu působili i za bývalého ředitele," reagoval Rösel a dodal, že více komentovat útoky na svou osobu ze strany Milana Knížáka je zbytečné. I přes stávající neshody s novým vedením galerie se bývalý ředitel na své působení v čele NG dívá pozitivně. Hrdý je na rozsáhlou sbírku Českého moderního a současného umění ve Veletržním paláci, na to, že získal nové donátory z řad umělců i galeristů a že do NG přilákal nové sponzory. V neposlední řadě si cení i práce edičního oddělení, jehož publikace pravidelně získávají titul Nejkrásnější kniha roku. On sám NG považuje za paměť české kulturní historie, jež by měla být jedním z pilířů existence národa. "Ve vládě - a především na ministerstvu kultury - by ale museli sedět kulturní lidé, kteří by věci rozuměli a kterým by nešlo o budování politické kariéry. Byli by schopni se bít za věc kultury a umění. Ale takové lidi tam už dlouho nemáme," komentuje Knížák současnou politickou scénu. Smířlivěji nehodnotí ani tuzemskou uměleckou obec či novináře. "V prestižní publikaci 500 uměleckých děl 20. století jsou uvedeni jen tři Češi: Kupka, Kolář a Knížák. Mezi 1000 nejdůležitějšími hudebními kompozicemi 20. století je moje Broken Music. Je trapné, že to musím o sobě říkat já, ale česká umělecká veřejnost a česká média tyto skutečnosti nikdy neuvádějí. Být výjimečným je v Čechách zločinem," dodal Knížák. Knížák se narodil 19. dubna 1940 v Plzni. Od 60. let patřil k průkopníkům happeningů a konceptuálního umění ve východní Evropě a věnoval se malbě, designu, módě, architektuře, literatuře i hudbě. Po změně režimu se v roce 1990 stal rektorem Akademie výtvarných umění (do roku 1997), kde posléze absolvoval i doktorandské studium.