Nová publikace Martina Strakoše o kulturních domech na Ostravsku

Nejnovější publikace Martina Strakoše „Kulturní domy na Ostravsku v kontextu architektury a umění 20. století. Základní kameny společnosti“ se zabývá vývojem specifického typu budov kulturního zaměření a vybranými příklady těchto staveb nejen na území Ostravska. Navazuje na autorův titul „Nová Ostrava a její satelity. Kapitoly z dějin architektury 30–50. let 20. století“ vydaný v roce 2010 rovněž ostravským pracovištěm Národního památkového ústavu.

Práce „Kulturní domy na Ostravsku v kontextu architektury a umění 20. století. Základní kameny společnosti“ se zaměřuje na genezi kulturního domu jako konkrétního architektonického typu. Zmiňuje vývoj od národních domů a divadel k moderním polyfunkčním kulturním stavbám. Uvádí i dobovou domácí reflexi projektů kulturních staveb v rámci Československa (Masarykův kulturní dům v Mělníku) i příklady z ostatních evropských zemí (Slovensko, Polsko, Sovětský svaz, Velká Británie).

Následuje oddíl zaměřený na vývoj kulturních staveb na Ostravsku, včetně odkazů na nerealizované návrhy kulturních domů z období těsně před a těsně po 2. světové válce. Poté se výklad zaměřuje na projekty a realizace kulturních domů v malých obcích a pro důlní podniky na Ostravsku, v nichž se odrazily ideje funkcionalismu i nastupujícího socialistického realismu a bruselského stylu.

Důležitý blok tvoří kapitoly pojednávající o kulturních domech nových satelitních měst a sídlišť Ostravska, které byly realizovány především ve 2. polovině 50. let. Vně a dispozičně se jedná o příklady moderního klasicismu, v interiérech se ohlašuje pozdní modernismus v podobě bruselského stylu nebo jistého minimalismu forem. Nejvýznamnější památkou tohoto typu je Dům kultury pracujících Ostravy (nyní Dům kultury města Ostravy) z let 1954 –1961 od architekta Jaroslava Fragnera. Dalšími prezentovanými kulturními domy jsou Kulturní dům Poklad v Ostravě-Porubě, Kulturní dům Akord v Ostravě-Zábřehu, Kulturní dům Petra Bezruče v Havířově, Kulturní dům města Karviné, Kulturní dům v Hlučíně nebo Těšínské divadlo v Českém Těšíně.

Závěr knihy je věnován konkrétním příkladům architektonické kultury včetně památkové ochrany kulturních domů. Zmíněn je vztah památkově chráněného objektu a nové architektonické vrstvy ve formě dominance nového nebo v důrazu na rovnocenný dialog mezi novou architekturou a památkou.