Kongresové centrum Praha se tyčí již 40 let nad Nuselským údolím

Praha – Na přelomu 70. a 80. let minulého století vyrostla na hraně Nuselského údolí mohutná bílá budova. Tehdejší Palác kultury (od roku 1995 přejmenovaný na Kongresové centrum Praha; KCP) otevřel 2. dubna 1981 komunistický prezident Gustáv Husák. Jako první akci jen pár dní po slav- nostním přestřihnutí pásky přivítal XVI. sjezd vládnoucí komunistické strany, která tehdy slavila 60. výročí založení. KCP, které vlastní od roku 2014 většinově stát, prošlo v minulých letech několika rekonstrukcemi. V září 2000 se zde konalo 55. zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky a o dva roky později summit Severoatlantické aliance.

"Praha dostává... kulturní stánek takové krásy a velikosti, jakých je jen málo v Evropě i na celém světě," řekl při otevření šéf pražských komunistů Antonín Kapek. Dobový tisk zase psal o "symbolu socialistické Prahy". Pražané brali taková prohlášení s rezervou a budova dostala nelichotivou přezdívku "Lidojem", v lepším případě se jí říkalo "Pakul". Na druhou stranu neváhalo 110.000 zvědavců v půli dubna 1981 čekat hodinové fronty, aby si mohli novinku pražského panoramatu prohlédnout i zevnitř.

Z architektonického hlediska je dnešní Kongresové centrum podle odborníku kopií obdobné stavby, která vyrostla v polovině 60. let v západoněmeckém Hamburku. To připustil také jeden z autorů paláce Jaroslav Trávníček, který před lety řekl, že se s kolegy vědomě drželi osvědčených postupů. "Bůhvíjaký výplod architektury to není, ale ať mi nikdo neříká, že je to špatná koncepce," bránil Trávníček své dílo.

Návrh z Vojenského projektového ústavu (VPÚ), podle kterého se stavělo, přitom původně komise nevybrala. Přednost zprvu dostala práce Projektového ústavu hlavního města Prahy. "Jenže naše vítězství se nepředpokládalo, a tak se uspořádala další kola," vzpomínal architekt Jan Bočan. "Abychom nevyhráli, musel nakonec odstoupit předseda poroty," řekl architekt, který byl podepsán například pod projekty ambasád v Londýně a Stockholmu.

Důvody pro ovlivnění tehdejší soutěže je možné hledat nejspíše v politice. "Vojáci byli pro stranu přijatelnější. Automaticky se předpokládalo, že tvůrci Paláce kultury dostanou cenu Klementa Gottwalda, a my jsme ani nebyli ve straně. Bez toho to tenkrát nešlo...," povzdechl si také Bočan. Zároveň ale dodal, že vynucené pokračování soutěže mělo i přes předem očekávatelný výsledek také pozitivní dopady, protože přimělo autory z VPÚ ke zlepšení jejich návrhu.

Budova, o jejíž výstavbě rozhodla vláda v únoru 1975, začala na okraji Nuselského údolí vyrůstat v roce 1976 – hotová byla tedy za pět let. Sjezdy komunistické strany, pro které byl hlavně určen, ale nakonec Palác kultury hostil jen dva a po roce 1989 se složitě hledalo jeho další uplatnění. Několik let v části Kongresového centra sídlila televize Prima, v přízemí byla dokonce prodejna automobilů a v hlavním sále se hrál muzikál Dracula.

Výrazným impulzem se pro budovu nakonec stalo zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, které hostila v září 2000 a před nímž prošla modernizací. O dva roky později pak v prostorách určených pro komunistické vládce Československa jednali také nejvyšší představitelé Severoatlantické aliance. Přestavba z konce 90. let přišla na tři miliardy korun, poté následovaly další rekonstrukce. Součástí KPC je nyní například i hotel Holiday Inn PCC.

Většinovým vlastníkem KCP je od roku 2014 stát prostřednictvím ministerstva financí, menšinovým hlavní město Praha s podílem 45,65 procenta.

KCP pravidelně hostí nejrůznější kongresy, v jeho sálech se pořádají i kulturní představení. Zrekonstruovaný Kongresový sál se dokonce může rovnat nejlepším koncertním síním světa. Z důvodu pandemie a vládních opatření ale muselo centrum od loňského března řadu akcí zrušit.