K úmrtí Ivana Rullera
Ve věku 91 let zemřel brněnský architekt Ivan Ruller (*17.11.1926 Brno – †25.3.2018 Brno), který se právem řadil mezi nejvýznamnější osobnosti druhé poloviny 20. století. Za svoji sedmdesátiletou profesní dráhu vytvořil více než pět set projektů, z toho asi sto osmdesát realizovaných a dvacet sedm vyznamenaných. Jeho stavby výrazně proměnily poválečnou tvář Brna. Jeho rukopis nese například administrativní budova Ingstav na Vídeňské ulici, sportovní hala Rondo na břehu Svratky nebo Janáčkovo divadlo v městském parku na Kolišti.
Životní příběh Ivana Rullera naplno odráží vzestupy a pády Československé republiky v uplynulém století. Shodou okolností se narodil 17. listopadu, přičemž toto datum se hned dvakrát dramaticky zapsalo do života: nejprve negativně s příchodem nacistů v roce 1939 a posléze mnohem příznivěji v roce 1989 s pádem komunistického režimu. Zatímco první datum mu ukončilo bezstarostné dětství, tak s příchodem sametové revoluce nastala nejen obroda brněnské architektonické scény, ale také Fakulty architektury VUT, kam byl Ivan Ruller po třech desetiletích odloučení zvolen prvním polistopadovým děkanem, který pomohl architektům navrátit jejich profesní prestiž.
Ivan Ruller se narodil v rodině stavitele Čeňka Rullera, který byl společně s Františkem Uherkou iniciátorem výstavby slavné kolonie Nový dům pořádané u příležitosti Výstavy soudobé kultury 1928 v Brně. Vyrůstal na Kalvodově ulici v Masarykově čtvrti a od útlého mládí se pohyboval mezi osobnostmi a stavbami, kterého ho jasně vedly k vysněné profesi. Vystudoval u Bohuslava Fuchse, následně pracoval u Bedřicha Rozehnala a byl také asistentem Miloslava Kopřivy. Jeho výchova byla založena na zásadách brněnského funkcionalismu a na úctě k jeho tvůrcům. Ivan Ruller na tuto tradici navazoval a snažil se je uvést v obecnou známost. Vždy naplno říkal, co si myslel. V bouřlivé době pražského jara 1968 byl mluvčím své generace, za což mu byla v období normalizace v letech 1970-89 znemožněna projekční činnost, kdy nesměl publikovat ani vyučovat. Přes veškeré životní nástrahy si nenechal vzít optimismus a šel vždy příkladem. Houževnatost, které se naučil při sportu se mu mnohokrát vyplatila v jeho profesi a pomohla dotáhnout komplikované projekty do zdárného konce. Za celou dobu nepodlehl politickému nátlaku. Velká část jeho profesního života je spojená s brněnskou Fakultou architektury, kde zpočátku 50. let působil jako asistent, aby následně v 90. letech školu řídil z pozice děkana. Od roku 1990 také vedl vlastní architektonickou kancelář umožňující mu opět svobodně tvořit. V roce 1992 stál společně s Vladimírem Preclíkem u založení Fakulty výtvarných umění, která se stala první výtvarnou vysokou školou na Moravě. V roce 1995 získal Cenu města Brna za celoživotní architektonické dílo. V roce 2003 mu prezident Václav Klaus udělil medaili II. stupně Za zásluhy o stát v oblasti umění a o rok později získal cenu Obce architektů za celoživotní dílo. Do devadesáti let se aktivně podílel na výchově budoucí architektů a na jaře minulého roku jeho tým zvítězil v mezinárodní soutěži na ztvárnění nábřeží Svratky.
Ivan Ruller byl hrdým Brňanem, jemuž bytostně záleželo na osudu metropole. Aktivně promlouval do debat o urbanismu a budoucím směřování města, které pro něj bylo celoživotní láskou.
Na závěr si dovolím připojit vlastní drobnou vzpomínku na profesora Rullera, kdy jsem ho každý pátek potkával ve fakultní knihovně, jak si i v pokročilém věku na víkend půjčuje domů plnou tašku odborných publikací, aby mohl dál studovat a získávat lepší obraz o aktuálním architektonickém dění. Jeho neukojitelná touha po vědění a celoživotní vášeň pro architekturu zůstává pro mnohé vzorem.
Životní příběh Ivana Rullera naplno odráží vzestupy a pády Československé republiky v uplynulém století. Shodou okolností se narodil 17. listopadu, přičemž toto datum se hned dvakrát dramaticky zapsalo do života: nejprve negativně s příchodem nacistů v roce 1939 a posléze mnohem příznivěji v roce 1989 s pádem komunistického režimu. Zatímco první datum mu ukončilo bezstarostné dětství, tak s příchodem sametové revoluce nastala nejen obroda brněnské architektonické scény, ale také Fakulty architektury VUT, kam byl Ivan Ruller po třech desetiletích odloučení zvolen prvním polistopadovým děkanem, který pomohl architektům navrátit jejich profesní prestiž.
Ivan Ruller se narodil v rodině stavitele Čeňka Rullera, který byl společně s Františkem Uherkou iniciátorem výstavby slavné kolonie Nový dům pořádané u příležitosti Výstavy soudobé kultury 1928 v Brně. Vyrůstal na Kalvodově ulici v Masarykově čtvrti a od útlého mládí se pohyboval mezi osobnostmi a stavbami, kterého ho jasně vedly k vysněné profesi. Vystudoval u Bohuslava Fuchse, následně pracoval u Bedřicha Rozehnala a byl také asistentem Miloslava Kopřivy. Jeho výchova byla založena na zásadách brněnského funkcionalismu a na úctě k jeho tvůrcům. Ivan Ruller na tuto tradici navazoval a snažil se je uvést v obecnou známost. Vždy naplno říkal, co si myslel. V bouřlivé době pražského jara 1968 byl mluvčím své generace, za což mu byla v období normalizace v letech 1970-89 znemožněna projekční činnost, kdy nesměl publikovat ani vyučovat. Přes veškeré životní nástrahy si nenechal vzít optimismus a šel vždy příkladem. Houževnatost, které se naučil při sportu se mu mnohokrát vyplatila v jeho profesi a pomohla dotáhnout komplikované projekty do zdárného konce. Za celou dobu nepodlehl politickému nátlaku. Velká část jeho profesního života je spojená s brněnskou Fakultou architektury, kde zpočátku 50. let působil jako asistent, aby následně v 90. letech školu řídil z pozice děkana. Od roku 1990 také vedl vlastní architektonickou kancelář umožňující mu opět svobodně tvořit. V roce 1992 stál společně s Vladimírem Preclíkem u založení Fakulty výtvarných umění, která se stala první výtvarnou vysokou školou na Moravě. V roce 1995 získal Cenu města Brna za celoživotní architektonické dílo. V roce 2003 mu prezident Václav Klaus udělil medaili II. stupně Za zásluhy o stát v oblasti umění a o rok později získal cenu Obce architektů za celoživotní dílo. Do devadesáti let se aktivně podílel na výchově budoucí architektů a na jaře minulého roku jeho tým zvítězil v mezinárodní soutěži na ztvárnění nábřeží Svratky.
Ivan Ruller byl hrdým Brňanem, jemuž bytostně záleželo na osudu metropole. Aktivně promlouval do debat o urbanismu a budoucím směřování města, které pro něj bylo celoživotní láskou.
Na závěr si dovolím připojit vlastní drobnou vzpomínku na profesora Rullera, kdy jsem ho každý pátek potkával ve fakultní knihovně, jak si i v pokročilém věku na víkend půjčuje domů plnou tašku odborných publikací, aby mohl dál studovat a získávat lepší obraz o aktuálním architektonickém dění. Jeho neukojitelná touha po vědění a celoživotní vášeň pro architekturu zůstává pro mnohé vzorem.
0 komentářů
přidat komentář
