... takže to Chrenkova HB Reavis prodala... (7:- +)
Jestli ledaskdo kritizoval uměřený a klutivovaný Ciglerův návrh pro Chrenka, tak jsem žádostiv, co tam vyšvihne projektant PéeSeN. To vypadá jako začátek průseru... (7:- | )
Já se tak těšil, že tam vznikne něco pěknýho... A ono PSN!
To už bych tam radši nechal příštích dvacet let prázdnou parcelu se stánkem PNS (pro něpamětníky: na budkách trafik bývala tato zkratka socialistické organizace pro distribuci tisku jménem "Poštovní novinová služba").
Je nějaká šance, že by PSN využila návrh od Cíglera? Některé Cíglerovi realizace moc nemusím (např. Florentinum), ale zrovna návrh pro tuto parcelu se mi celkem zamlouval.
vize
| 20.04.21 09:01
Opět nejde jinak než souhlasit se Šakalem, hlavně kvůli tomu, jak jasně vyjádřil, že návrh Jakuba Ciglera je uměřený a kultivovaný. Teď lze jen doufat, že jeho vize nezanikne, něco horšího než odpudivý Transgas snad nevznikne. ale možné je všechno... Patrik L.
Je o mně známo, jak si nevážím mrtvě narozeného českého brutalismu, když už mu v Evropě odzvonilo. Transgasu je mi upřímně líto, byl jednou z mála architektur 70. let, kterou jsem vnímal jako invenční a dobově aktuální, která reagovala na hitech a postmodernu, živá a barevná, s gestem a grácií, jak Hlavní nádraží nedaleko. Jedná se o významné místo, které by si zasloužilo obrazotvornou architekturu, která by nás vysvobodila z nudy neomodernismu. Ocenil bych druhý Tančící dům, oslavu svobody a demokracie 2022. Dlouho nebyla doba těhotná jak dnes.
Transgas byl, pane Víchu, v prvé řadě megalomanský vřed v historické části Prahy. Grácii, jak píšete, v té hrůze najít nešlo. A "dobová aktuálnost", možná, ale zařazení se do zástupu podobných socialistických hrůz nedělá ještě architekturu.
Tímto přístupem, popírajícím současnou architekturu jako celek, jsme na cestě do stále hlubší krize hodnot a úpadku. Architektura je krásný obor, ale vyžaduje péči a porozumění a dobrou vůli.
Architektura, která se exhibuje v krásné příjemné zástavbě dřívějších slohů, jako je například vedle Transgasu i Pakul, prošívaná deka na Národní třídě, trojpyj, Slezanka v Opavě, Prior na náměstí v Jihlavě, ubytovna Teplotechna na Ječné, budova banky ve Štefánikově ulici na Smíchově,..., tak to je ten úpadek, pane Víchu.
... tady se musím brutalismu zastat. Ono se totiž ukazuje, že když tenhle sloh ctí místní urbanismus, je to všechno jiné. A leckdy i vyloženě pěkné!
Zrovna Teplotechnu mám rád od dětství. Stojí si tam pěkně způsobně zařazená mezi sousední domy v bloku, nikde nepřečnívá, nikde se neprsí. Nikde ji nemusíte složit obcházet. Bývala v té šedé reálně socialistické Praze hezky barevná a vypadala tak trochu jako z dětské stavebnice.
Naproti tomu ten všudy po různu oslavovaný Intercontinental nebo právě Transgas prostě selhaly v tom nejzákladnějším – bezohledně si pro sebe vybagrovaly místo, které nakonec ani nedokázaly rozumně využít.
Takže za mě: Omnipol v Nekázance působí super! (Teda, než mu zkazili přestavbou fasádu.) Thermal v Karlových Varech volá o pomstu! (Tomu nepomůže ani přestavba.)
Teplotechna ale přeci není žádný brutalismus, rozlišujme prosím modernismus od postmodernismu, to je jak plést si secesi s modernou. I mezi Intercontinentalem a Transgasem je rozdíl generace a světonázoru. Jestli nejsme schopni tyto základní věci rozlišit, tak vůbec žádná architektura nikdy už nebude. A výsledkem je to Ciglerovo stylové amorfní pozlacené nic.
To jsem blázen. Ještě loni Teplotechnu uváděli ve Veletržáku v rámci výstavy nazvané "Nebourat! Podoby brutalismu v Praze".
Teda, já né že bych byl celej blázen do odbornejch kategorizací, ale tady mi to zařazení přijde celkem bezrozporný. S brutalismem to spojuje nejen materiálová volba (pohledový beton, smaltovaný plech) a uplatnění jasných barev, které odkazují k oboru průmyslových zařízení spíš než do oblasti stavebnictví. Ale taky osoby autorů a vazba toho díla na převážnou část jejich tvorby. (Když necháme stranou nejranější období, tak Machoninovi snad celý život nedělali nic jiného než brutalimus.)
Stejně tyhle debaty nejsou o jiném než o osobních preferencích. Transgas se líbil nebo nelíbil, kontrast (no je to trochu eufemismus) bych do toho netahal, je v Praze x horších případů. Že ten barák nefungoval, to je jiná, že to byl rigol přes který se nedalo řádně projít, to je také pravda. Naopak, ty hitecové věže mi vždycky připomínaly hvězdolet a zdálky jsem pohled na Transgas měl docela rád. Jinak, nemám pocit, že ta adorovaná zástavba z okolí je něčím úžasná (vynechám rozhlas), urbanisticky také nic moc-na relativně úzkou ulici jsou ty stavby moc vysoké, okolí mi připadá zatemněné, prostě jako místo pro život nic moc, ať už v brutalistickém kabátě či v secesním. K poznámce o vylitém dítěti brutalismu - to je podle mě politováníhodný omyl. Klasicismus je dávno de-mode a přesto jej v Británii umí i dnes, roubenky jsou 150 let pasé, staví se stále a tam, kde to vychází z místních tradic, je to super. Když ten barák bude dobrý, ať je to neo-brutal, gotika, klasik anebo třeba neo-mughalský sloh. K zamyšlení je fakt, že tohle párování progrese s konkrétním časovým úsekem vůbec není řešeno v zemích mimo Evropu. A také snad jen tady na západě se řeší terminologické války o cokoliv. A o tomhle architektura být nemá, jinak se z toho, slovy pana Vícha, opravdu nevyhrabeme.
... mně by smířlivý komentář pana lasify celkem uspokojil. Já tu nehodlám plédovat pro žádný sloh. A nakonec je pravda neoddiskutovatelná, že v posledku je hodnocení vždycky záležitost citová (neboli věc "osobních preferencí"). I když se to snažím u sebe hlídat a mírnit, ne vždy se to daří.
Jak stárnu, jsem, přestávám bejt náročnej, a nakonec mi stačí, když barák nepřekáží. Může bejt i hnusnej, protože se dá přestavět, může bejt i přestavbama zkaženej, protože se dá vylepšit. Ale nesmí bejt rozkravenej. Za rozkravenost v urbanismu považuju:
1) rozvrácení místních prostorových poměrů a zvyklostí záměrnými demolicemi za účelem stavby něčeho nového, co místu celou svou následnou existencí škodí; ztěžuje nebo znemožňuje pohodlné užívání okolních prostranství, ničí původní provozní vztahy, popřípadě je nahrazuje novými, složitými a nefunkčními, degraduje původní prostředí materiálně i sociálně, snižuje pobytové kvality, čímž odrazuje od užívání, funguje jako kriminogenní faktor…
2) nestřídmost v měřítku, která se nedá nikam schovat.
… Rozkravenost se totiž nedá nijak napravit.
Jak řikám, nejsem náročnej. A stále svoje nároky snižuju. Ovšem říct: „nemám pocit, že ta adorovaná zástavba z okolí je něčím úžasná,“ na margo situace Transgasu je pro mě opravdu hodně drsný. To je na úrovni toho, když nad protézou zmrzačeného mudrujete po způsobu: „Ona ta předchozí ruka nebyla taky nic moc!“
Jsme trochu odbočili k Teplotechně z let 1975-84 od Věry Machoninové:
www.a489.cz/pristavba-objektu-teplotechny
Mám ji rád, je to dům s okny, parterem, sedlovou střechovu, dokonce s trubkovým reliéfem v betonových břitech vystupujících do fasády. Víme, že architekti v průběhu času mění styl, našli bychom to zcela názorně u Corbusiera, který začal u secese, pokračoval přes purismus k funkcionalismu, po válce k brutalismu, aby v 60. letech skončil u hitech. Vždy o krok napřed se stal lídrem a iniciátorem diskuzí a inspirátorem nových tendencí. Podobně James Stirling začínal v 50. letech u brutalismu ze kterého se v 70. letech transformoval na postmodernismus blízký právě Transgasu. Změna stylu není žádná ostuda, naopak ukazuje na neulpívání a hledání krásy a kvality a reagující na životní styl a hodnoty. Zatímco brutalismus ctil rychlost, úspornost a jednoduchost a byl v tom dost rozcapeně bezohledný, postmodernismus už znovuobjevil kontexty a charaktery a portály, arkýře a střešní krajinu a kouzlo fasády, materiálovou pestrost a barevnost a smysl pro humor a scénografii. Výborný v tom byl Stirling, který rád žongloval se slovy brutalismus a art brut a vnášel do architektury insitní poezii inspirovanou zcela napříč historií. Vidím, že tato hravost se dnes znovu vrací, což je super.
Boj o termíny je důležitým argumentačním úsilím, bez kterého není kulturní kvas ani kvalita a kterým evroatlantická kultura předbíhá ostatní. Tvrdím, že dokud zas nebude u nás pěstována kritická stylová diskuze, nejen že nebudeme schopni ohodnotit současnou produkci, ale zároveň zůstane naše architektura provinčním bezvýznamným amorfním nic, jak je posledních 20 let u nás mnohdy smutnou realitou. Ztráta slov a gest a mimiky je průvodním znakem ztráty kognitivních funkcí, když člověk nevnímá, nemá ani o čem co říct.
Ad pan Vích: o Teplotechnu se nepřu, ikdyž tam vidím i prvky brutalismu i postmoderny (té mnohem víc, protože si ten barák hraje i s tvary i s barvami a kontext je tam ctěn, to je zřejmé). Ale s tím důrazem na terminologickou ortodoxii prostě souhlasit nemohu, protože každá doba si mnohé pojmenovává svými slovy. Dnes se obloučkový styl označuje jako větev art deca, dříve to tak nebylo, moderna se také označovala jako geometrická secese, dnes se proti tomu mnozí bouří. Ten vývoj termínů je prostě takový, stejně jako diskuze o nich, to beru. Nemám ale rád tu zarputilost, která je terminologickým debatám (a u nás, zdá se mi, více než jinde) vlastní. Jo a současnou produkci je těžké relevantně hodnotit už proto, že je současná. To snad všichni tu zkušenost máme, že s odstupem mnohé hodnotíme jinak, zvláště laici pak nahlédnou více souvislostí než při hodnocení aktuálním. A to nějak souvisí s tím, co psal šakal o mém postoji k Transgasu (no respektive jeho "kosmické" části). Ano, byl to agresivní vpád do historie, ale na rozdíl od vás, Pražanů, jsem já ten dům viděl poprvé, když byl již desetiletí stár, a proto mi tak agresivní nepřišel, už to tam prostě trochu vrostlo. (ty betonové části a hektary schodišť ne, to bylo špatně od začátku). To, že Transgas nakonec padl, dalo se čekat a z hlediska jeho ne-funkčnosti to sotva něčemu vadí. Více asi vadí to, že jeho demolice byla mnohými podporována jako jakási pozdní odveta vůči komunistickému režimu, se kterým je u nás mnohdy brutalismus spojován. Ideologii do baráků neradno tahat, nic dobrého a konsensuálního z toho nikdy nepovstane. No a to dle mě platí i pro tu historickou zástavbu okolo -fasády má krásné, ale jinak jde o koncept domů s půdorysem ve tvaru E, jen se na to během 100 let lepily různé fasády, koncept ale zůstal stejný. K tomu urbanismus tmavých ulic a tmavých dvorů. 15 let jsem v něčem takovém žil a díky tomu víc u architektury oceňuji také "uživatelský komfort". Ten já v okolí Transgasu vidím nevelký, proto mě ten zásah, kterým byl Transgasem způsoben, vadí méně než asi většině ostatních. Jo a v tom souhlasím myslím se Šakalem - nelépe to místo nechat 20 let v klidu a odpočinout. Pak zastavět něčím co je komfortní i esteticky na úrovni - anebo, dle mého, nezastavovat to vůbec a dát tam nějakou zeleň.
Diskuze a debaty a konfrontace názorů mají jednu důležitou věc a sice, že z různých perspektiv ohledávají předmět našeho zájmu. Když to srovnám se džbánkem, ten vypadá také z každé strany trochu jinak a teprve poskládáním všech pohledů se vizualizuje v našem společném názoru, kdy se třeba shodneme, že je modrý, vysoký a jestli je výjimečný svým elegantním tvarem. Dokud se tato výměna názorů a prolnutí pohledů neuskuteční, tak jakoby ani neexistoval. Podobné je to s postmodernismem, který reagoval na chyby brutalismu, či obecněji modernismu. Byla kolem toho od 60. let obrovská diskuze a generační spor. Zatímco Intercontinental byl jasný pozdní brutalismus, Transgas byl raná postmoderna. Intercontinental zjemňoval interiery intarzovanými komodami, čímž už byl kapku dekadentní, Transgas nebyl k okolí ještě tak ohleduplný, jako pozdější Teplotechna nebo ČKD na Můstku, ale už kolážoval barvy a materiály do dříve nepředstavitelných akordů. Není v tom nic zarputilého dělit se o zažívanou zkušenost včetně vyhodnocování, jestli to vnímáme dobře či špatně, čímž automaticky přecházíme do hodnotící a kritické fáze diskuze. Nebojme se toho, co nás šlechtí.
Diskuze je přitom nejzajímavější o současnosti, kterou zažíváme. Nejde o to kopírovat staré vzory, ale co žijeme teď a tady. Každá generace má svoji řeč a své priority a je na ně hrdá, je to součást její identity. "Nová doba" po roce 1989 po tzv. užvaněné postmoderně přinesla mlčící minimalismus a projektivní konceptualismus, který je často nazýván i neo a velmi pozdním modernismem. Krizí 2009 ale jsme už zase po dalších 20 letech naplno v nové generaci, která akcentuje sdílení hodnot a revitalizaci a péči o veřejný prostor včetně památek a ekologie a pestrého kulturního komunitního života a prosperity obcí, krajů a Země jako celku. Rád dobu od roku 2009 nazývám Bright Age, kdy se dostáváme k jasnozřivosti a odpovědnosti za trvale udržitelný rozvoj a velmi v tomto dnešní nastupující generaci fandím. Bylo by super, kdyby v tomto nově vnímavém stylu byla i výstavba na pozemku po Transgasu včetně stromů a trávníku, který nám v té výhni umí udělat radost a dobře. A ani bych moc na nic nečekal.
Apropo dotaz na IPR a na investora, bude soutěž?
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Jestli ledaskdo kritizoval uměřený a klutivovaný Ciglerův návrh pro Chrenka, tak jsem žádostiv, co tam vyšvihne projektant PéeSeN. To vypadá jako začátek průseru... (7:- | )
To už bych tam radši nechal příštích dvacet let prázdnou parcelu se stánkem PNS (pro něpamětníky: na budkách trafik bývala tato zkratka socialistické organizace pro distribuci tisku jménem "Poštovní novinová služba").
Zrovna Teplotechnu mám rád od dětství. Stojí si tam pěkně způsobně zařazená mezi sousední domy v bloku, nikde nepřečnívá, nikde se neprsí. Nikde ji nemusíte složit obcházet. Bývala v té šedé reálně socialistické Praze hezky barevná a vypadala tak trochu jako z dětské stavebnice.
Naproti tomu ten všudy po různu oslavovaný Intercontinental nebo právě Transgas prostě selhaly v tom nejzákladnějším – bezohledně si pro sebe vybagrovaly místo, které nakonec ani nedokázaly rozumně využít.
Takže za mě: Omnipol v Nekázance působí super! (Teda, než mu zkazili přestavbou fasádu.) Thermal v Karlových Varech volá o pomstu! (Tomu nepomůže ani přestavba.)
To jsem blázen. Ještě loni Teplotechnu uváděli ve Veletržáku v rámci výstavy nazvané "Nebourat! Podoby brutalismu v Praze".
Teda, já né že bych byl celej blázen do odbornejch kategorizací, ale tady mi to zařazení přijde celkem bezrozporný. S brutalismem to spojuje nejen materiálová volba (pohledový beton, smaltovaný plech) a uplatnění jasných barev, které odkazují k oboru průmyslových zařízení spíš než do oblasti stavebnictví. Ale taky osoby autorů a vazba toho díla na převážnou část jejich tvorby. (Když necháme stranou nejranější období, tak Machoninovi snad celý život nedělali nic jiného než brutalimus.)
Jak stárnu, jsem, přestávám bejt náročnej, a nakonec mi stačí, když barák nepřekáží. Může bejt i hnusnej, protože se dá přestavět, může bejt i přestavbama zkaženej, protože se dá vylepšit. Ale nesmí bejt rozkravenej. Za rozkravenost v urbanismu považuju:
1) rozvrácení místních prostorových poměrů a zvyklostí záměrnými demolicemi za účelem stavby něčeho nového, co místu celou svou následnou existencí škodí; ztěžuje nebo znemožňuje pohodlné užívání okolních prostranství, ničí původní provozní vztahy, popřípadě je nahrazuje novými, složitými a nefunkčními, degraduje původní prostředí materiálně i sociálně, snižuje pobytové kvality, čímž odrazuje od užívání, funguje jako kriminogenní faktor…
2) nestřídmost v měřítku, která se nedá nikam schovat.
… Rozkravenost se totiž nedá nijak napravit.
Jak řikám, nejsem náročnej. A stále svoje nároky snižuju. Ovšem říct: „nemám pocit, že ta adorovaná zástavba z okolí je něčím úžasná,“ na margo situace Transgasu je pro mě opravdu hodně drsný. To je na úrovni toho, když nad protézou zmrzačeného mudrujete po způsobu: „Ona ta předchozí ruka nebyla taky nic moc!“
www.a489.cz/pristavba-objektu-teplotechny
Mám ji rád, je to dům s okny, parterem, sedlovou střechovu, dokonce s trubkovým reliéfem v betonových břitech vystupujících do fasády. Víme, že architekti v průběhu času mění styl, našli bychom to zcela názorně u Corbusiera, který začal u secese, pokračoval přes purismus k funkcionalismu, po válce k brutalismu, aby v 60. letech skončil u hitech. Vždy o krok napřed se stal lídrem a iniciátorem diskuzí a inspirátorem nových tendencí. Podobně James Stirling začínal v 50. letech u brutalismu ze kterého se v 70. letech transformoval na postmodernismus blízký právě Transgasu. Změna stylu není žádná ostuda, naopak ukazuje na neulpívání a hledání krásy a kvality a reagující na životní styl a hodnoty. Zatímco brutalismus ctil rychlost, úspornost a jednoduchost a byl v tom dost rozcapeně bezohledný, postmodernismus už znovuobjevil kontexty a charaktery a portály, arkýře a střešní krajinu a kouzlo fasády, materiálovou pestrost a barevnost a smysl pro humor a scénografii. Výborný v tom byl Stirling, který rád žongloval se slovy brutalismus a art brut a vnášel do architektury insitní poezii inspirovanou zcela napříč historií. Vidím, že tato hravost se dnes znovu vrací, což je super.
Boj o termíny je důležitým argumentačním úsilím, bez kterého není kulturní kvas ani kvalita a kterým evroatlantická kultura předbíhá ostatní. Tvrdím, že dokud zas nebude u nás pěstována kritická stylová diskuze, nejen že nebudeme schopni ohodnotit současnou produkci, ale zároveň zůstane naše architektura provinčním bezvýznamným amorfním nic, jak je posledních 20 let u nás mnohdy smutnou realitou. Ztráta slov a gest a mimiky je průvodním znakem ztráty kognitivních funkcí, když člověk nevnímá, nemá ani o čem co říct.
Diskuze je přitom nejzajímavější o současnosti, kterou zažíváme. Nejde o to kopírovat staré vzory, ale co žijeme teď a tady. Každá generace má svoji řeč a své priority a je na ně hrdá, je to součást její identity. "Nová doba" po roce 1989 po tzv. užvaněné postmoderně přinesla mlčící minimalismus a projektivní konceptualismus, který je často nazýván i neo a velmi pozdním modernismem. Krizí 2009 ale jsme už zase po dalších 20 letech naplno v nové generaci, která akcentuje sdílení hodnot a revitalizaci a péči o veřejný prostor včetně památek a ekologie a pestrého kulturního komunitního života a prosperity obcí, krajů a Země jako celku. Rád dobu od roku 2009 nazývám Bright Age, kdy se dostáváme k jasnozřivosti a odpovědnosti za trvale udržitelný rozvoj a velmi v tomto dnešní nastupující generaci fandím. Bylo by super, kdyby v tomto nově vnímavém stylu byla i výstavba na pozemku po Transgasu včetně stromů a trávníku, který nám v té výhni umí udělat radost a dobře. A ani bych moc na nic nečekal.
Apropo dotaz na IPR a na investora, bude soutěž?