České kulturní památky mnohdy památkami nejsou

Pochybnosti o "správném" zapsání kulturních památek, které článek cituje, jsou bohužel většinou účelové. Skutečnost je taková, že podle zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, se památkami staly kulturní statky, odpovídající vlastnostem, určeným § 2 tohoto zákona, a to ode dne účinnosti tohoto zákona tedy od 3.5.1958. Památkami byly přímo ze zákona, a chráněny také byly, bez ohledu na to, zda byly zapsány do státních seznamů či nikoliv (§ 7, odst. 1, tohoto zákona, resp. § 3, odst. 2, vyhlášky č. 116/1959 Ú.l., o evidenci kulturních památek. Státní seznamy se vedly z evidenčních důvodů, procedura schvalování zápisů, která nebyla rozhodováním o tom, zda věc je kulturní památkou - tou byla ze zákona, vyplývala z toho, že vedení seznamů bylo dle zákona v kompetenci orgánu (nejprve KNV a po přijetí zákona o národních výborech č.71/1960 Sb., ONV) a byla jím pověřena odborná organizace - tehdejší krajské organizace památkové péče. Pouze v pochybnostech (které by ovšem musely být vzneseny) měl o tom zda věc skutečně odpovídá § 2, rozhodnout KNV, až do tohoto rozhodnutí byla věc pokládána za kulturní památku. Ze skutečnosti, že evidence kulturních památek nebyla vždy dokonalá naprosto tedy nelze odvozovat, že nešlo o kulturní památky. Nedostatky evidence se staly problémem teprve od účinnsti současného zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, který převzal jako kulturní památky pouze ty, které již byly evidovány. Pro jednozančnou intrepretaci zápisu ve státním seznamu byl připraven, proveden a dokončen projekt obnovy identifikace nemovitých kulturních památek a probíhá projekt obnovy identifikace movitých kulturních památek. je proto zbytečné nadále zpochybňovat platnost památkové ochrany nad rámec výstupů z tohoto projektu, kdy nejednoznačné věci jsou podávány ministerstvu kultury k "doprohlášení", či zrušení prohlášení za kulturní památku.

Áno, je pravda, že v období 1958 až 31. 12. 1987 boli VŠETKY veci napĺňajúce znaky kultúrnej pamiatky podľa jej definície, pamiatkami zo zákona.

Do 31.12.1987 to stačily znaky kulturní památky, od 1.1. 1988 jsou památkami pouze ty zapsané do seznamu. Podle předchozích právních předpisů.

České ministerstvo kultury se mnohdy jako ministerstvo kultury vůbec nechová...

Jakoby moc hrabivých investorů, neosvícených developerů a vlivných spekulantů-majitelů památek nebyla už tak dost pob(o)uřující a pro mnohé cenné objekty osudová...

Dobrý den, díky za Váš osvětlující - a velmi jasný - komentář, ale pak mi dovolte otázku: Jak mám tedy rozumět vyjádření mluvčího MK ČR, že ... naprostá většina památek v seznamu je prohlášena řádně - /to znamená, že chyby jsou a ví se o nich/, jak rozumět starostovi památkářské obce ... "Podle mého názoru je špatně prohlášených památek mnohem více, než ministerstvo kultury uvádí. Bohužel je to pravděpodobně velká většina a ústřední orgán před tímto problémem dlouhá léta strkal hlavu do písku," - /na hlavu postavené Vaše vysvětlení i tvrzení MK/ a jak chápat nově navrhovaný zákon, kde se ... navrhuje během 15 let zapsat znovu všechny památky. Znamená to vést o přibližně 100.000 památkách správní řízení, což podle kritiků nelze stihnout. MK říká, že povede "zrychlená" řízení.. - /tedy MK popírá tvrzení svého mluvčího, potvrzuje slova starosty památkářů, vyvrací a na hlavu staví Vámi citovaný a velmi logicky znějící zákon 22/158 Sb/. Pořád se patrně směšuje, a bohužel tak činí řada "odborníků", evidence a statut nemovitosti. Jen by mě jako pravidelného přispěvatele do státní kasy zajímalo, kolik nás taková sranda stojí... .-(

Je-li v česku 40 000 !!! nemovitých památek, připadá na 250 občanů (včetně kojenců, vězňů a cikánů) jedna. Toť kulturní velmoc. Kam se hrabe takové Řecko, nebo Itálie ...........

K problému KNV - ONV: treba upresniť aj to, že pôsobnosť národných výborov sa určovala viacerými osobitnými zákonmi NZ, ČNR a SNR o národných výboroch, ktoré boli nepriamymi novelami iných zákonov, a prvá zásadná zmena v pôsobnosti nastala už v roku 1960 (vládne nariadenie č. 71/1960 Zb.) - s tým, že sa ustanovila generálna prvostupňová príslušnosť ONV vo veciach, ktoré mali a majú štátnosprávny charakter.
Samozrejme, dobou dané legislatívne usporiadanie nemôže byť dôvodom prípadných terajších spochybňovaní na báze "nekompetentných orgánov". Napokon, zákon ČNR č. 20/1987 Zb. obsahuje "znovuvyhlásenie" NKP a KP zapísaných v štátnych zoznamoch, k 1. 1. 1988.
Z obdobia 1958-1987 musíte hľadať uznesenia ONV v okresných archívoch; po 1. 1. 1988 dodnes máte mať rozhodnutia MK Č(S)R; od účinnosti nálezu ústavného súdu ČR vydávané v správnom konaní (čo sa však prakticky konalo aj pred nálezom z dôvodu charakteru a povahy veci).

Výklad Ministerstva kultury zmíněný v úvodu článku je na stránkách Krajského úřadu Pardubického kraje:
http://www.pardubickykraj.cz/document.asp?tot0=40&pgf0=20&th ema=3815&category=
(pod názvem Evidence KP).

Určitý problém je patrně v tom, že nynější zákon tak nějak z principu přiznává hodnotu jen těm památkám, které úřad zaregistruje. Přitom daná věc má příslušnou hodnotu již dříve, než k tomuto "aktu" došlo. Jaksi tak z toho mizí potřeba pěstovat si vztah ke kultivovanému prostředí, v němž organicky srůstá nové se starým. Proto také navrhovaná kulturní politika zdůrazňuje hledání takového vztahu k památkám, ve kterém bude "vydefinována" nějaká návratnost toho, že jim je umožněno "existovat". Rozumíte, taková, kterou na základě precizních číselných údajů v tabulkách bude možné použít jako podklad pro to, že vynaložené prostředky nebyly promarněny. Současně proto budeme svědky stále většího počtu různých "akčních" projektů kostýmovaných karnevalů a jiných rozverností, určených k předem naprogramovaným "zážitkům", ale i poučením (v těch "projektech" se tak zvláštním způsobem předpokládá, co lidem nejlépe nabídnout jako volnočasovou aktivitu..., ale zřejmě je to tak správně, to nedovedu posoudit). V tomto poněkud nepřehledném dění se bohužel projevuje dlouhodobě zamlčované poddimenzování řady důležitých činností oboru památkové péče (např. i v oblasti publikační a vzdělávací).

Jako člověk z branže - fuj to je výraz - víte o čem mluvíte. Současná, resp. plánovaná kulturní politika, snad ani není kulturní politikou, ale další honbou za penězi ať to stojí co to stojí. Vytěžit z památek jakési maximum je obludnost, absolutně popírající význam a hodnotu kulturního dědictví. No, my dva to asi nezměníme - já jen, že v tom marastíku už pár let šlapeme, teď se i hrubě brodíme a pomalu začneme i tonout.

Rozhodně nezastupuji nějaký převládající názor mezi památkáři. Dokonce je možné, že jsem úplná černá ovce. Tedy z mých výroků či vyslovovaných domněnek nevyvozujte nic ohledně institucí památkové péče a lidí v nich. Instituce mají své statutární zástupce, případně tiskové mluvčí. Jejich výroky vypovídají o postoji institucí a já taková stanoviska nijak nepopírám a své funkční konání jim přizpůsobuji. Tedy se jen domnívám, že situace není taková, že bych současně postrádal možnost nezávisle na tom pronést individuální názor, a to zejména pokud je odlišný. Mou snahou je vždy samostatný názor jako takový označit a nikdy nevyvolávat domněnku, že můj výlev jakkoliv charakterizuje postoj instituce k čemukoliv. Respektuji také vnitřní předpis o komunikaci pracovníků památkové péče s médii. Přesto mi bylo hloupé se nepodepsat ("občas" se mi zdá, že v tom jsem udělal chybu). Velmi citlivě je jistě nejen v památkové péči vnímána otázka loajality. Výměna názorů v obecné rovině snad není na škodu. Konkrétní rozhodování kompetentních odborných referentů by asi nemělo být kolegou veřejně "shazováno". Ovšem protikladem takové záludnosti je "držení basy" či "linie", které by mohlo i cíleně zakrývat některé nestandardní postupy apod. Snad tedy lze říci, že by nebylo správné diskusi z památkové péče vymýtit (odborným pracovníkům by přednostně měly pro výměnu názorů vyhovět existující standardní cesty interních řízení, jednání, připomínkování, konferencí apod.). Proto si jen vyhrazuji, aby mé výroky nebyly spojovány s postoji odborné památkové organizace (jsem si vědom, že by v takovém omylu mohlo pro mě být obsaženo i určité osobní nebezpečí). Oficiální stanoviska Vám sdělí statutární představitelé a jimi pověření pracovníci (obvykle se jedná např. o tiskové zprávy) - věřím, že jsou např. k představitelům médií vstřícní. Laskavě to důsledně odlišujte. Mohl bych Vám to ulehčit tím, že do budoucna zamlčím své jméno.