“Podívej, horizontála jaksi postihuje naši pozici ve světě jsoucím, v onom hmatatelném světě, který nás bezprostředně obklopuje. Ovšem vertikála postihuje právě ty možnosti, které máme jaksi v té sféře duchovní že. Podívej se nahoru. Dívej. Dívej se nahoru a přemýšlej.” (úvodní slovu z filmu Divoké včely)
Nejen v Praze a v ostaních městech ale jednoduše na celém území České republiky se najde řada míst, jež ztratila svůj původní smysl, nikdo je nevyužívá, a přesto jsou formálně vyňatá z veřejného prostoru. Zhusta se na ně nesmí chodit nebo lézt, často jsou za plotem, ostatnatým drátem, nebo pod dohledem ostrahy a některá z nich se nesmí ani fotit.
Na starém ocelovém a nevyužívaném osvětlovacím sloupu nad kolejištěm nákladové části nádraží Praha - Libeň jsme postavili čajový dům. Jedná se o jednoduchý objekt, který přetrvá na svém místě jen omezenou dobu. Dřevěnou konstrukci kotví k platformě sloupu ocelová lana. Použité dřevo pochází ze zbořeného zimního stadionu na Štvanici.
Jedná se o pozvánku k navštívení. Čajový dům je určený pro ty, kdo si poradí s výškou a zvládnou fyzicky náročný výstup na vrchol sloupu. Výhled, který se všem odvážlivcům naskyte, za námahu určitě stojí!
Zajímavé je uplatnění drobného objektu v původně neutěšených průhledech na ose východ-západ. Čajový dům korunuje dominantní sloup a celé místo získává živý detail. V pohledech ve směru sever-jih se celá hmota domu projevuje jemněji či se zcela ztrácí.