Autorka pomníku dětským obětem v Lidicích konečné dílo neviděla

Lidice (Kladensko) - Tisíce lidí při dnešním pietním aktu k 65. výročí vypálení Lidic prošly v prostorách Památníku Lidice kolem sousoší dvaaosmdesáti lidických dětí od sochařky Marie Uchytilové. Podle vojenského historika Eduarda Stehlíka autorka o jeho vytvoření přemýšlela už od roku 1945, ale nápad využít skutečné tváře dětí, které zavraždili nacisté plynem ve vyhlazovacím táboře v polském Cheľmnu nad Nerrem, v ní uzrál o Dušičkách v roce 1969. Konečné dílo nikdy neviděla.
    "Vzala tím na sebe obrovský úkol, protože vytvořit tolik kvalitních soch obvykle sochaři nestihnou ani za celý svůj život," řekl dnes ČTK Stehlík.
    Uchytilová se realizace svého díla nedočkala. Prvních 30 soch bylo v Lidicích instalováno v roce 1995, poslední byly odhaleny 10. června 2000, třicet let po zahájení práce a 11 let po smrti autorky.
    "Smutné je, že sochařka Uchytilová musela do konce života čelil pochybnostem o své práci a závisti mnoha kolegů z oboru," uvedl Stehlík s tím, že se dokonce objevila fáma, že se zbláznila, má už tři stovky soch lidických dětí a nemůže s jejich tvorbou přestat.
    Podle Stehlíka jí sochaři a medailisté nemohli odpustit, že v 50. letech vyhrála veřejnou soutěž na podobu československé jednokorunové mince. Mladá žena sázející v pokleku lípu zdobila nejpoužívanější tuzemské platidlo téměř 30 let.
    Tuto sobotu byl v  Památníku Lidice poprvé uveden snímek Živé sochy mrtvých dětí Tamary Wölfelové, Jany Patkové a Vlaďky Svobodové Potůčkové. V patnáctiminutovém filmu o Pomníku dětským obětem války, který je největším pomníkem svého druhu na světě, zaznívá osobní zpověď Uchytilové, která přípravě a práci na bronzovém sousoší věnovala 40 let svého života.
    Uchytilová (1924 až 1989) se svým manželem Jiřím V. Hamplem modelovala podle dochovaných fotografií postupně až do své smrti každé z  82 zabitých dětí. Po její smrti sháněl peníze manžel a odléval do bronzu jednotlivé sochy. V polovině 90. let přišel nebývale velký dar z dánského města Albertslund, který znamenal zlom v realizaci.
    Lidice přepadli nacisté 10. června 1942. V obci s 503 obyvateli bylo tohoto dne jako odveta za atentát na Reinharda Heydricha zastřeleno 173 mužů starších 15 let, přestože tehdy byla plnoletost v 21 letech. Ženy byly na doživotí internovány v koncentračním táboře v Ravensbrücku, kde jich nepřežilo 53. Dalších 26 lidických obyvatel bylo popraveno na střelnici v Kobylisích.
    v Lidicích žilo 105 dětí, zavražděných jich pravděpodobně bylo 88. Kromě několika vybraných na poněmčení a batolat do jednoho roku, zavraždili nacisté plynem 82 dětí ve vyhlazovacím táboře v polském Cheľmnu nad Nerrem. Jeden chlapec zemřel jako batole v  kojeneckém ústavu. Podle Stehlíka se po tragédii narodilo šest dětí, z nichž čtyři po násilném odtržení od matek za dosud nevyjasněných okolností přišly o  život. Dalšího chlapečka narozeného v říjnu 1942 v Ravensbrücku zabili nacisté ihned po narození.
    Po ukončení války se zpět do vlasti vrátilo 143 lidických žen a 17 dětí. Mezi nimi i budoucí lidický starosta Václav Zelenka, kterému v době vypálení obce byly čtyři roky. Do tehdejšího Československa se vrátil jako poslední ze zavlečených dětí v květnu 1947.