Dvoukolejnost památkové péče je cesta rychlíkem do pekla. Kdo je na druhé koleji, NPÚ, MK nebo sbor expertů magistrátních památkářů kolektivně hlasující pro bourání a stavění v rezervaci ostatním navzdory?
Maršmeloun je další kostlivec ze skříně proslulého Kněžínkova "sboru expertů" pod vedením arch. Malinského z roku 2012. Město vlastní asi 3/4 pozemků na kterých se ten development provádí. Je to podobný korupční mechanismus jako s kauzou v Opletalce, tady se díky bohu nebourá, jen staví.
Dané místo je obecně k zastavění vhodné, proti tomu nic. Vzhledem k tomu, že jde o obecní pozemek, měla k tomu proběhnout veřejná architektonická soutěž, která umožní ve veřejné diskuzi zvážit a ověřit varianty a vybrat nejvhodnější návrh. Tím, že se dělala obecní investice skrytě, tak vyvolává pochybnosti a odůvodněné. Jak vidět na reakcích, návrh nezapadá do charakteru památkové rezervace, působí komicky, uměle a nepřirozeně. Dlouhá léta se mluví o regulačním plánu, který by předešel všem těmto nedorozuměním a projednal a nastavil pravidla stavění. V Německu a Rakousku je mají standardně, jen u nás si města zjednodušují život a nechávají regulaci na investorech a ti se pak trápí a diví, že se jim nedaří získat veřejnost, když se s ní nebaví.
Proč se má v r. 2015 realizovat projekt z divokých 90. let, který podle mě zastaral podobně jako řada (většina) staveb vyrostlých z nadšení porevoluční éry. Nebo je to skutečně kvalitní nadčasová architektura? Navíc sama úvaha o této stavbě v kontextu Starého Města mi dle vizualizací přijde naprosto šílená.
Tancící dum, chobotnice, rejnok, lední medved ... jak úzasné, veselé a vzrusující! Musí proboha dobrá architektura neco "pripomínat"? Pripomíná neco Kyseluv Bata, Bensovy Dopravní podniky, Novotného Mánes, nebo Tyluv a Fuchsuv Veletrzní palác? Zná nekdo jednu jedinou vilu na Babe, která neco "pripomíná"? Jediné, co nám tyto stavby mozná "pripomínají" je velikost minulosti ve srovnání se soucasnou kulturní devastací. Kdyz uz nicíme zivotní prostredí chemií a exhalacemi, tak proc ne "architekturou"?
Poněkud nesourodý výčet na prvním řádku a vlastně i soubor zmíněných prvorepublikových staveb mě trošku nadzvedl. Skutečně je hranice mezi dobrou a úpadkovou architekturou totožná s hranicí mezi funkcionalismem a ne-funkcionalismem? Je samotný fakt , že budova něco připomíná (nebo má připomínat) nebo se něčím inspirovala, závadný?
Ztráta paměti je celkem velký zdravotní problém. Otázka zní jinak: co, proč a komu připomínat? Obličeje připomínají bubáky, lední medvěd zimu, chobotnice a rejnok moře, bílý funkcionalismus parníky a muslimskou architekturu a Tančící dům radost ze svobody. Až architektura nebude nic připomínat, bude konec světa...
Mily kolego, jsem rád, ze jsme se tu zase nasli - uz jste mi tak nejak chybel. Samozrejme pripomíná Mánes parník. Ale bohudík ne tím, ze by mel treba na strese falesny komín a rumpál s kotvou. Uz jen kulaté okno (které má v klasické lodní architekture tesnicí funkci) muze byt (jako "funkcionalistická" aplikace na omítce) dost velky problém. Samozrejme nám kazdá velká architektura neco pripomíná a je to tak dobre. Pokládejte to klidne za stareckou senilitu, kdyz tbudu trvat na tom, ze architektura je vyvázenou slouceninou funkce, konstrukce a formy. Tam, kde forma zaujímá apriorní polohu se zacíná jednat o socharinu nebo (buh nedopust!) design. To, ze mi treba budova ministerstva musí pripomínat holku, kterou jsem pred sto lety líbal ve Stromovce, je mym potomkum sumafuk. A pokud jde o onec sveta, tak ten dostáváme po kapkách uz od roku 1914.
Mirko, také zdravím, to jsem také rád, zrovna včera jsem si tu průkopnicky stýskal, že se debaty o smyslu architektury u nás, nevím proč, nevedou.
Funkcionalistické stavby připomínají parník i palubami s trubkovým zábradlím a utrženým podvozkem, ani ve 30. letech se původ citovaných významů moc neskrýval. Nesjspíš se i shodneme, že jde jak vždycky o míru. Já jsem na "moderní architekturu" dávno zanevřel, že formu/krásu buď vůbec neřeší a když, tak kontrastně ke všemu okolo, což se mi protiví. Krásný tvar je pro mne ten, který přirozeně zapadá do prostředí a nese zároveň inspirativní informaci o životě. V tom vidím klíčový rozdíl mezi Tančícím domem a Maršmelounem, ale i v rámci funkcionamismu mezi Mánesem a Veletržním palácem, který svou formální arogancí založil smrtící vzor pro všechny pozdější obytné a administrativní zóny, které hubí město. Tolik ke kontextu. A samotné sdělení/informace, ideový obsah - v tom jsou modernisté, pardon, idioti, to je na samostatnou kapitolu.
Starým městem, kde mám to potěšení bydlet, mne často zaujme nenápadný činžák z meziválečného období, který si na nic nehraje. S"jednoduchými" prostředky stavitel doplnil místo.
Kdysi dávno architektura povstávala ze země stylem nádech - výdech...Nadechla se socha, neboť ta je zdrojem prostoru, a vydechla prostor, vlastně architekturu.
Dneska, díky naprosté ignoranci jak etické tak estetické povahy života, zápasíme doslova o každou píď prostoru nad čárou ponoru...no a ti kdo touží po smyslu architektury, jsou na ostrovech.....tam se dá jakž takž dýchat.
Karel Honzík, 1940:
"Podlehli jsme dogmatu rovné střechy natolik, že jsme nebyli schopni vidět podivuhodnou a citlivou účelovost lidové architektury, z níž vzešla právě tak rovná střecha domu jižního jako šikmá střecha domu severského. Jakmile si uvědomíme tento omyl, toto zaslepení tvarovým předsudkem, jehož obětí jsme byli dlouhá léta, začneme pohlížet na severský lidový dům novýma očima."
Říkám si, kolik tak asi se toho slyší o kontextu na školách architektury. Možná něco na způsob kontext je mrtvý, architektura si žije dál. Nicméně zde zkušený autor jasně ukazuje i význam té slovesné části architektonické tvorby, nejednou převažující to, jak pak stavba vypadá. Každopádně je dům adept na památkovou ochranu, a jako takový by měl být již postaven podle diskutovaného projektu, tedy bez jakýchkoliv změn, protože ty by mohly nepříznivě ovlivnit jeho památkovou hodnotu, a tím třeba vyvolat nějakou petici a mediální zájem.
Novýma očima se dá podívat na tenhle lapsus teprve tehdy, až architekti poznají důvod onoho "zaslepení tvarovým předsudkem", totiž stavění kravínů přímo nad kravami.............jinými slovy- jsou rituály potvrzující, a rituály osvobozující. Jestlipak to ví alespoň ty obličeje na tomhle návrhu?
Na Starém Městě je
nej
- hustší zástavba,
- dražší byty,
- více neobydlených bytů
a
- větší úbytek obyvatel v Praze.
Paradoxně
- demolice mariánského sloupu je památným činem,
- památkáři schvalují rozšiřování asanovaného území,
- růžový dům není růžový,
- dům ještě nestojí a už kandiduje na zápis v seznamu památek,
- Město bez plánu vesele zastavuje vlastní poslední volné pozemky,
a
krize nepřichází.
Struktura tragédie podle Aristotela je 1. expozice, 2. kolize, 3. krize, 4. peripetie, 5. katastrofa.
Dle nastíněných rozporů jsme dnes pravděpodobně ve fázi kolize, napětí stoupá, vyvrcholení nepřichází... je to napínavé.
už někdy "forenzní audit" něco vyšetřil? já toto zvláštní sousloví vnímám jako oxymóron, podobně jako "parlamentní vyšetřovací komise", kdy se sejde skupina "nezávislých", kteří "tragédii" zametou pod koberec. Výsledek je, že neřešené problémy se skrytě kumulují, zánětlivě hnijí a kvasí a vybuchují na nečekaných místech s nečekanou silou.
Já vím že tohle končí na pomezí rakviček a věnečků......snad vyšetření zkaženého trávení.....a dál než k biologickému to nedosáhne.
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Maršmeloun je další kostlivec ze skříně proslulého Kněžínkova "sboru expertů" pod vedením arch. Malinského z roku 2012. Město vlastní asi 3/4 pozemků na kterých se ten development provádí. Je to podobný korupční mechanismus jako s kauzou v Opletalce, tady se díky bohu nebourá, jen staví.
Dané místo je obecně k zastavění vhodné, proti tomu nic. Vzhledem k tomu, že jde o obecní pozemek, měla k tomu proběhnout veřejná architektonická soutěž, která umožní ve veřejné diskuzi zvážit a ověřit varianty a vybrat nejvhodnější návrh. Tím, že se dělala obecní investice skrytě, tak vyvolává pochybnosti a odůvodněné. Jak vidět na reakcích, návrh nezapadá do charakteru památkové rezervace, působí komicky, uměle a nepřirozeně. Dlouhá léta se mluví o regulačním plánu, který by předešel všem těmto nedorozuměním a projednal a nastavil pravidla stavění. V Německu a Rakousku je mají standardně, jen u nás si města zjednodušují život a nechávají regulaci na investorech a ti se pak trápí a diví, že se jim nedaří získat veřejnost, když se s ní nebaví.
Funkcionalistické stavby připomínají parník i palubami s trubkovým zábradlím a utrženým podvozkem, ani ve 30. letech se původ citovaných významů moc neskrýval. Nesjspíš se i shodneme, že jde jak vždycky o míru. Já jsem na "moderní architekturu" dávno zanevřel, že formu/krásu buď vůbec neřeší a když, tak kontrastně ke všemu okolo, což se mi protiví. Krásný tvar je pro mne ten, který přirozeně zapadá do prostředí a nese zároveň inspirativní informaci o životě. V tom vidím klíčový rozdíl mezi Tančícím domem a Maršmelounem, ale i v rámci funkcionamismu mezi Mánesem a Veletržním palácem, který svou formální arogancí založil smrtící vzor pro všechny pozdější obytné a administrativní zóny, které hubí město. Tolik ke kontextu. A samotné sdělení/informace, ideový obsah - v tom jsou modernisté, pardon, idioti, to je na samostatnou kapitolu.
Dneska, díky naprosté ignoranci jak etické tak estetické povahy života, zápasíme doslova o každou píď prostoru nad čárou ponoru...no a ti kdo touží po smyslu architektury, jsou na ostrovech.....tam se dá jakž takž dýchat.
"Podlehli jsme dogmatu rovné střechy natolik, že jsme nebyli schopni vidět podivuhodnou a citlivou účelovost lidové architektury, z níž vzešla právě tak rovná střecha domu jižního jako šikmá střecha domu severského. Jakmile si uvědomíme tento omyl, toto zaslepení tvarovým předsudkem, jehož obětí jsme byli dlouhá léta, začneme pohlížet na severský lidový dům novýma očima."
nej
- hustší zástavba,
- dražší byty,
- více neobydlených bytů
a
- větší úbytek obyvatel v Praze.
Paradoxně
- demolice mariánského sloupu je památným činem,
- památkáři schvalují rozšiřování asanovaného území,
- růžový dům není růžový,
- dům ještě nestojí a už kandiduje na zápis v seznamu památek,
- Město bez plánu vesele zastavuje vlastní poslední volné pozemky,
a
krize nepřichází.
Struktura tragédie podle Aristotela je 1. expozice, 2. kolize, 3. krize, 4. peripetie, 5. katastrofa.
Dle nastíněných rozporů jsme dnes pravděpodobně ve fázi kolize, napětí stoupá, vyvrcholení nepřichází... je to napínavé.