Architekt Adolf Benš se dočkal monografie
Architekt Adolf Benš se dočkal monografie - konečně. O její vydání se zasloužili frekventanti jeho ateliéru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde působil od roku 1945 v rámci zásadního osvěžení pedagogického sboru ústavu. Textu se ujal přední znalec dějin československé architektury 20. století Vladimír Šlapeta. Podařilo se mu zařadit Benšovo dílo do souvislostí období, v němž zaujala naše architektura čelné postavení ve světě rozvíjením a domýšlením koncepce funkcionalismu. Autor účinně oživil text tím, že do něj účinně zařadil architektova zdůvodnění jednotlivých záměrů a charakterizací povahy staveb, které projektoval. Vedle toho jsou součástí publikace jednotlivé Benšovy stati, jimiž zdůvodnil pojetí svých projektu.
Obdivu si zaslouží šíře Benšovy činnosti projektanta od bytové výstavby k urbanistickým úvahám, od realizace rodinných domů v Praze, Bratislavě i v dalších městech po budovy škol a zdravotní péče až k návrhům technicky náročných řešení komunikací (ve srovnání s nimi si zaslouží pozornost jeho stať o pařížských mostech). Pozoruhodný je Benšův zájem o otázky návrhu bytů, jež se staly aktuální v programu levé avantgardy. Sociální angažovanost provází celé Benšovo dílo po citlivé pojetí projektů městských koutů, které podřizoval zájmu urbánního celku a rozšířil je o příspěvky analogickým požadavkům ve světovém měřítku. Jeho účast na soutěžních návrzích na městskou galerii na Klárově (ve spojení s valdštejnskou jízdárnou), v soutěži na galerie na Kampě a další účinné příspěvky urbánním záměrům rozvíjejících se měst si zaslouží obdiv (někdy až sentimentální stesk). Nedílnou součástí jeho aktivit se stal po roce 1945 uskutečňovaný program výuky v ateliéru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (stydlivě zůstal bez odpovědi důvod architektova předčasného odchodu z místa, které měl rád).
Recenzovaná monografie Adolfa Benše připomíná, nakolik základní otázka architektury jako techniky a umění neztratila nic ze své naléhavosti. Jeho technické myšlení posvěcovala vždy výtvarná představivost, jak ostatně dokládá vysoká úroveň architektových kreseb. Lze z nich vycítit, nakolik byly pro něj inspirativní fenomény vzduchu a světla, jež včlenil do svých projektů. Když se ohlížíme na jeho tvorbu, dodnes nepřestávají přinejmenším vyvolávat obdiv dva jeho vskutku architektonické monumenty. Jsou jimi budova Elektrických podniků v Holešovicích (z poloviny 30. let) a letiště Praha-Ruzyně, postavené v závěru meziválečného Československa. Střídmá účelnost děli se ve výrazu s elegancí, jež poznamenala celou architektovu práci. Adolf Benš vepsal ve vši osobní skromnosti do tváře milovaného města znamení doby, v níž žil a kterou zformoval.
Obdivu si zaslouží šíře Benšovy činnosti projektanta od bytové výstavby k urbanistickým úvahám, od realizace rodinných domů v Praze, Bratislavě i v dalších městech po budovy škol a zdravotní péče až k návrhům technicky náročných řešení komunikací (ve srovnání s nimi si zaslouží pozornost jeho stať o pařížských mostech). Pozoruhodný je Benšův zájem o otázky návrhu bytů, jež se staly aktuální v programu levé avantgardy. Sociální angažovanost provází celé Benšovo dílo po citlivé pojetí projektů městských koutů, které podřizoval zájmu urbánního celku a rozšířil je o příspěvky analogickým požadavkům ve světovém měřítku. Jeho účast na soutěžních návrzích na městskou galerii na Klárově (ve spojení s valdštejnskou jízdárnou), v soutěži na galerie na Kampě a další účinné příspěvky urbánním záměrům rozvíjejících se měst si zaslouží obdiv (někdy až sentimentální stesk). Nedílnou součástí jeho aktivit se stal po roce 1945 uskutečňovaný program výuky v ateliéru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové (stydlivě zůstal bez odpovědi důvod architektova předčasného odchodu z místa, které měl rád).
Recenzovaná monografie Adolfa Benše připomíná, nakolik základní otázka architektury jako techniky a umění neztratila nic ze své naléhavosti. Jeho technické myšlení posvěcovala vždy výtvarná představivost, jak ostatně dokládá vysoká úroveň architektových kreseb. Lze z nich vycítit, nakolik byly pro něj inspirativní fenomény vzduchu a světla, jež včlenil do svých projektů. Když se ohlížíme na jeho tvorbu, dodnes nepřestávají přinejmenším vyvolávat obdiv dva jeho vskutku architektonické monumenty. Jsou jimi budova Elektrických podniků v Holešovicích (z poloviny 30. let) a letiště Praha-Ruzyně, postavené v závěru meziválečného Československa. Střídmá účelnost děli se ve výrazu s elegancí, jež poznamenala celou architektovu práci. Adolf Benš vepsal ve vši osobní skromnosti do tváře milovaného města znamení doby, v níž žil a kterou zformoval.
Prof. Jiří Šetlík
0 komentářů
přidat komentář
