Antonín Mendl - modernista mezi historiky, historik mezi modernisty
K sedmdesátému výročí od úmrtí profesora Antonína Mendla
Významný, ale stále částečně opomíjený architekt Antonín Mendl se narodil 31. 8. 1890 ve Ždánicích na Moravě a zemřel 26. 12. 1944 v Praze, takže si o letošních vánočních svátcích připomínáme 70 let od úmrtí tohoto architekta.
Po absolvování reálky v Bučovicích vystudoval v letech 1910 – 1915 Českou vysokou školu technickou, tedy dnešní ČVUT. Druhou státní zkoušku složil 29. května 1920 a po krátkém působení v kanceláři Josefa Záruby-Pfeffermanna nastoupil již roku 1920 jako asistent Josefa Fanty na ČVUT a roku 1924 převzal vedení II. Ústavu architektoniky středověké. Mimořádným profesorem byl jmenován roku 1927 a řádným roku 1931. O čtyři léta později se ujal vedení Ústavu moderní architektury.
Z mnoha studentů, kteří prošli jeho školením, je možno jmenovat Karla Hannauera, Josefa Hrubého, Magdu Jansovou, Karla Janů, Vladimíra Karfíka, Jarmilu Kasalickou, Jaroslava Otrubu, Oldřicha Stibora, Břetislava Štorma, Jiřího Štursu, Stanislava Tošovského a Jiřího Voženílka. Na konzervativněji orientované škole patřil k propagátorům moderní architektury a mezi studenty byl velmi oblíben.
Výrazně se Mendl zapsal také do české, resp. československé meziválečné architektonické tvorby. První významnou realizaci, Výzkumný ústav cukrovarnický v Praze - Střešovicích, navrhl roku 1920 ještě u Josefa Záruby-Pfeffermanna. Později měl společnou kancelář s Václavem Šantrůčkem, se kterým spolupracoval v 1. pol. 20 let. Prvořadou stavbou z té doby je bezesporu Tylův dům v Poličce (1921 – 1929), na kterém najdeme vlivy tradicionalismu, ale též kombinovaném s dekorativismem i japonizujícími motivy. Rodinný dům z roku 1923 v Lopatecké ulici v Praze - Podolí se vyznačuje pozdně kubistickým tvaroslovím. Mendl se Šantrůčkem též navrhli několik sokoloven, z nichž první, postavená v letech 1921 až 1923, se nachází v Pardubicích. Návrh sokolovny pro rodné Ždánice z roku 1922 byl realizován v letech 1923 – 1924 v Křivoklátě.
Puristický obytný dům z roku 1926 v ulici Generála Píky v Praze Dejvicích má velice působivé zaoblené nárožní balkony. Mendl navrhl i sakrální stavbu, kostel sv. Martina, sv. Cyrila a sv. Metoděje, který stojí v Násedlovicích (1927 – 1928). V 2. pol. 20. let byly v pražských Střešovicích postaveny vily pro Františka Navrátila v Pevnostní ulici (1927 – 1928), pro JUDr. Ladislava Feierabenda ve Slunné ulici (1927) i vila pro Karla Moravce (1928 – 1929) tamtéž. Na mimořádně zajímavém a exponovaném místě si vybudoval roku 1929 vilu Adolf Hlaváček v Nosislavi. Koncem 20. let Mendl navrhl víceúčelový dům Živena ve Zvolenu, postavený v letech 1928 až 1929 a školu ve Ždánicích (1928 – 1930).
Od 30. let přešel Mendl k čistě funkcionalistické architektuře, přičemž sedlové a stanové střechy nahradily střechy rovné. Většina vil z té doby vznikla opět v Dejvicích a Střešovicích. Dům ve Fetrovské ulici si nechal v letech 1931 až 1932 postavit Otakar Fischer a dům v ulici Na Fišerce Antonín Šoupa (1932). Rodinný dvojdům v ulici Na Dračkách pochází ze stejného roku. Škola v obci Krásné nedaleko Poličky, sestávající z několika hmot, byla postavena v letech 1932 až 1933. Další funkcionalistické vily vyrostly v Dejvicích v ulici Na Pahoubce (1933) a Na Míčánce (1934 – 1935). Odklon od funkcionalistického tvarosloví představovala vila v Kosově Hoře z roku 1935, určená pro orientalistu a kněze Aloise Musila (1868 – 1944), Zde k vyšší hmotě se sedlovou střechou přiléhá nižší hmota s kolmo orientovanou sedlovou střechou. Orientální seminář tohoto mimořádně významného vědce navštěvoval Mendl na Universitě Karlově již v letech 1923 – 1924 a později oba muže pojilo vřelé přátelství.
Pozdní ovlivnění holandskou architekturou prozrazuje rodinný dům v ulici České družiny, postavený v letech 1935 až 1936 pro profesora pozemního stavitelství Rudolfa Kukače. Obchodní a obytný dům ve Vodní ulici v Kroměříži z roku 1936 působí též spíše puristicky než funkcionalisticky.
Mendl vypracoval i několik návrhů náhrobků a pomníku, z nichž u některých došlo k realizaci. Náhrobek Cyrila Duška z roku 1924 nalezneme na pražských Olšanech a hřbitovní kříž, zadaný A. Musilem, v Rychtářově (1927). Z urbanistických návrhů je nutno jmenovat regulační plán pro Zvolen z roku 1923 a plán Turčanského Sv. Martina z let 1926 až 1927.
Z mnoha nerealizovaných projektů můžeme uvést účast v soutěži na obecnou a měšťanskou školu v Meziříčí z roku 1922, návrh budovy pro nejvyšší správní soud a ústřední správu státních dolů a hutí v Praze na Smíchově (1924) nebo návrh Národního domu v Bánské Bystrici z roku 1925. V letech 1934 až 1936 pracoval na studii Československé akademie v Římě. První cenu získal Mendl za návrh Pražské městské galerie na Klárově z roku 1937
Celá tvorba Antonína Mendla, která vývojově přešla od pozdního kubismu přes dekorativismus k purismu a funkcionalismu, se vyznačovala velice kultivovaným projevem, nehledajícím originalitu za každou cenu, ale potvrzujícím východisko, že moderní architektura vzniká v následnosti na „staré“ a ne v zásadním protikladu k minulým epochám.
Literatura:
Líbal, P.: Antonín Mendl – modernista mezi historiky, historik mezi modernisty, in: Časopis Společnosti prátel starožitností 1/122, Praha 2014, s. 38 – 52.
Lukeš, Z.: Antonín Mendl. Architekt 26, Praha 1984, s. 7.
Po absolvování reálky v Bučovicích vystudoval v letech 1910 – 1915 Českou vysokou školu technickou, tedy dnešní ČVUT. Druhou státní zkoušku složil 29. května 1920 a po krátkém působení v kanceláři Josefa Záruby-Pfeffermanna nastoupil již roku 1920 jako asistent Josefa Fanty na ČVUT a roku 1924 převzal vedení II. Ústavu architektoniky středověké. Mimořádným profesorem byl jmenován roku 1927 a řádným roku 1931. O čtyři léta později se ujal vedení Ústavu moderní architektury.
Z mnoha studentů, kteří prošli jeho školením, je možno jmenovat Karla Hannauera, Josefa Hrubého, Magdu Jansovou, Karla Janů, Vladimíra Karfíka, Jarmilu Kasalickou, Jaroslava Otrubu, Oldřicha Stibora, Břetislava Štorma, Jiřího Štursu, Stanislava Tošovského a Jiřího Voženílka. Na konzervativněji orientované škole patřil k propagátorům moderní architektury a mezi studenty byl velmi oblíben.
Výrazně se Mendl zapsal také do české, resp. československé meziválečné architektonické tvorby. První významnou realizaci, Výzkumný ústav cukrovarnický v Praze - Střešovicích, navrhl roku 1920 ještě u Josefa Záruby-Pfeffermanna. Později měl společnou kancelář s Václavem Šantrůčkem, se kterým spolupracoval v 1. pol. 20 let. Prvořadou stavbou z té doby je bezesporu Tylův dům v Poličce (1921 – 1929), na kterém najdeme vlivy tradicionalismu, ale též kombinovaném s dekorativismem i japonizujícími motivy. Rodinný dům z roku 1923 v Lopatecké ulici v Praze - Podolí se vyznačuje pozdně kubistickým tvaroslovím. Mendl se Šantrůčkem též navrhli několik sokoloven, z nichž první, postavená v letech 1921 až 1923, se nachází v Pardubicích. Návrh sokolovny pro rodné Ždánice z roku 1922 byl realizován v letech 1923 – 1924 v Křivoklátě.
Puristický obytný dům z roku 1926 v ulici Generála Píky v Praze Dejvicích má velice působivé zaoblené nárožní balkony. Mendl navrhl i sakrální stavbu, kostel sv. Martina, sv. Cyrila a sv. Metoděje, který stojí v Násedlovicích (1927 – 1928). V 2. pol. 20. let byly v pražských Střešovicích postaveny vily pro Františka Navrátila v Pevnostní ulici (1927 – 1928), pro JUDr. Ladislava Feierabenda ve Slunné ulici (1927) i vila pro Karla Moravce (1928 – 1929) tamtéž. Na mimořádně zajímavém a exponovaném místě si vybudoval roku 1929 vilu Adolf Hlaváček v Nosislavi. Koncem 20. let Mendl navrhl víceúčelový dům Živena ve Zvolenu, postavený v letech 1928 až 1929 a školu ve Ždánicích (1928 – 1930).
Od 30. let přešel Mendl k čistě funkcionalistické architektuře, přičemž sedlové a stanové střechy nahradily střechy rovné. Většina vil z té doby vznikla opět v Dejvicích a Střešovicích. Dům ve Fetrovské ulici si nechal v letech 1931 až 1932 postavit Otakar Fischer a dům v ulici Na Fišerce Antonín Šoupa (1932). Rodinný dvojdům v ulici Na Dračkách pochází ze stejného roku. Škola v obci Krásné nedaleko Poličky, sestávající z několika hmot, byla postavena v letech 1932 až 1933. Další funkcionalistické vily vyrostly v Dejvicích v ulici Na Pahoubce (1933) a Na Míčánce (1934 – 1935). Odklon od funkcionalistického tvarosloví představovala vila v Kosově Hoře z roku 1935, určená pro orientalistu a kněze Aloise Musila (1868 – 1944), Zde k vyšší hmotě se sedlovou střechou přiléhá nižší hmota s kolmo orientovanou sedlovou střechou. Orientální seminář tohoto mimořádně významného vědce navštěvoval Mendl na Universitě Karlově již v letech 1923 – 1924 a později oba muže pojilo vřelé přátelství.
Pozdní ovlivnění holandskou architekturou prozrazuje rodinný dům v ulici České družiny, postavený v letech 1935 až 1936 pro profesora pozemního stavitelství Rudolfa Kukače. Obchodní a obytný dům ve Vodní ulici v Kroměříži z roku 1936 působí též spíše puristicky než funkcionalisticky.
Mendl vypracoval i několik návrhů náhrobků a pomníku, z nichž u některých došlo k realizaci. Náhrobek Cyrila Duška z roku 1924 nalezneme na pražských Olšanech a hřbitovní kříž, zadaný A. Musilem, v Rychtářově (1927). Z urbanistických návrhů je nutno jmenovat regulační plán pro Zvolen z roku 1923 a plán Turčanského Sv. Martina z let 1926 až 1927.
Z mnoha nerealizovaných projektů můžeme uvést účast v soutěži na obecnou a měšťanskou školu v Meziříčí z roku 1922, návrh budovy pro nejvyšší správní soud a ústřední správu státních dolů a hutí v Praze na Smíchově (1924) nebo návrh Národního domu v Bánské Bystrici z roku 1925. V letech 1934 až 1936 pracoval na studii Československé akademie v Římě. První cenu získal Mendl za návrh Pražské městské galerie na Klárově z roku 1937
Celá tvorba Antonína Mendla, která vývojově přešla od pozdního kubismu přes dekorativismus k purismu a funkcionalismu, se vyznačovala velice kultivovaným projevem, nehledajícím originalitu za každou cenu, ale potvrzujícím východisko, že moderní architektura vzniká v následnosti na „staré“ a ne v zásadním protikladu k minulým epochám.
Literatura:
Líbal, P.: Antonín Mendl – modernista mezi historiky, historik mezi modernisty, in: Časopis Společnosti prátel starožitností 1/122, Praha 2014, s. 38 – 52.
Lukeš, Z.: Antonín Mendl. Architekt 26, Praha 1984, s. 7.
Patrik Líbal
0 komentářů
přidat komentář
