Ta socha by byla úplná hrůza. Brno je těmi sochami nešťastné město. Rozhodují ti nejnekompetentnější lidé a to již ode dávna. A vždy to dopadne tak, že další nekompetentní generace sochy likviduje. Vedle hodin nehodin na náměstí Svobody by to bylo něco, co by se zase v příští generaci likvidovalo.
V intencích Vámi popsaného si však představte, před čím stojí sochař, když uvažuje o účasti v soutěži pro Brno.
Rónův návrh mám na velmi čestné třetí místo. Však nezúčastnil se (anebo jednoduše není) nikdo, kdo by se mohl umístit na místě prvním a druhém.
Je fakt, že Róna mne až do realizace bude udržovat v příjemném napětí, co s tím nakonec udělá. Ke křídlům nápadu - vtipu a černému humoru, se přidá značnou inteligencí řízená zodpovědnost. ( Asi jsem právě pojmenoval vlastnost, pro kterou si ho vážím.)
Právě trilobit a koňodaktylos jsou bytosti jeho repertoáru natolik vlastní, že by je měl tenhle mistr syntézy skloubit dosti dobře. A bude to Rónův Jošt. Podstatná věc.
Socha je zajímavá, vzbuzuje ve mne starou otázku, proč nejdeme s dobou? Podobně jako v 90. letech nebyla odvaha a vůle dělat nové umění a architekturu a díky tomu se udělal krok obgeneraci zpět do 60. let k tzv. neomoderně, tak dnes není odvaha dělat magicky krásné sochy a architekturu a jdeme obdobně obgeneraci zpět do 80. let k pospostmoderně. Je to obecný problém, na vtipné Rónově soše je to jen jasně vidět.
Brno pěstuje specifický kolorit. Výrazněji se to projevuje tak v posledním půlstoletí. Proto je třeba sochu instalovat, aby tento esprit byl posilován. A je také dobře, že jsou tyto věci tam, kde mne příliš neobklopují.
Je faktem, že ten kdo jde do soutěže pro Brno musí mít v sobě hodně smyslu pro humor, protože brněnští měšťanostové nikdy nepochopili, že Brno není středem Evropy či světa, ale, že je to malebné město, kde se snoubí lesy vysočiny se slunnými vinařskými úbočími a úrodnou moravskou nivou. Z tohoto pojetí by měla vycházet i ta tvorba brněnských ulic a náměstí.
Vidím zde důvody praktické, ikonografické i estetické. To vše v úrovních základních významů i v úrovních jejich parafrází. Však zejména je zde ten nepominutelný důvod, že to pan Róna tak chce.
Moji rodice, jeste za svobodna, si take pry davali "sraz pod koněm". Prestoze Myslbek tomu svemu koni nohy neprodluzil. Asi to bude spise: "Kdo umi, umi".
Primátorova lobby už před časem prosadila instalaci neblaze proslulých "hodin" na Náměstí Svobody, přezdívaných fallus noir či robertek, lze tedy předpokládat, že instalováno bude i dílo Mistra Róny. Mistr by však měl vysvětlit, kterak Joštův kůň k žirafím nohám přišel, a proč vůbec celé toto dílo připomíná spíše karikaturu Cervantesova Rytíře smutné postavy na Rosinandě.
Lidé chtěji klasickou sochu.. ?? Doba tvoří vlastní umění. Dnes vytvořená socha podle soch barokních či renesančních by působila falešně a nabubřele. Jsem proti soše jako vystřižené podle jezdecké sochy na Václaváku a jasně pro moderní skulpturu - způsob a forma je již věc druhá - ačkoliv sraz pod koněm je zajímavý nový brněnský "meetpoint".
... v Praze říkávalo "Pod ocasem" (alespoň kdysi). A na Kulaťáku bylo něco podobného, tam se říkalo "Za prdelí", to ještě když tam stával V.I. Lenin a ukazoval směrem k Ruzyni. To jen tak na okraj
Dája hned vidí Rosinantu. Ptejme se, proč je Rosinantin obraz takový, jaký je.
Vidíte Dalího slony na pavoučích nohách?
Vidíte siluety velbloudů plující na žhavém vzduchu pouštního horizontu?
Měl jste někdy sen o tom že letíte "ve stoje", s hlavou jen půl metru či metr nad úrovní, ve které se nalézá jdete-li ?
A konečně vzpomínáte na ten pocit, když jste ve dvou letech objímal nohy své matky stojící nad Vámi? To všechno je v umění k nalezení téměř pokaždé. U Róny zde explicitně. Tím, tedy explicitností, je Rónova tvorba ostatně charakteristická.
výrazné působivé momenty, které jsou podle Vás v umění k nalezení téměř pokaždé. Co takto působivého jste nalezl zde? Kromě připomínky velblouda, nebo Dalího slona. Nevznikne pouze bronzová megadekorace bez obsahu? Potom to bude pseudomonument.
Bronzová megadekorace bez obsahu vzniknout může stejně tak jako může vzniknout bronzová socha se silným nábojem. Co dnes jiného Vám mohu odpovědět. Vzhledem ke zkušenosti s dosavadními bronzy pana Róny bych ale tipoval sochu.
Dalího sloni či vize "levitujících" velbloudů a rovněž ostatní příklady - to bylo výše uvedeno proto, aby byl připomenut jistý pocit, který může být s vysokonohým koněm spojován, nikoli proto, aby došlo ke spojení krátkému. Promiňte, zkrat je u Vás a vědomě. Můžete jej odstranit.
Ale k nalézání působivého : Je to potenciál. Jsme totiž zatím jen u modelu, skicy. Jak jsem psal prvně, jsem zvědavý, co s tím pan Róna n a k o n e c udělá. Totiž až bude-li dílo hotovo, pak teprve můžeme o něm mluvit. Práce s měřítky je delikátní věc. (Cha! Zde opět v úrovni základních významů i v úrovni parafrází.) Tvorba teprve přijde. Dokud to nebude 1:1 v hlíně, jednoduše to nebude.
Ale minulý týden jsem na webu narazil na fotky celé soutěže. Najdete to také. Co se Vám tam zdá jakého a proč?
dlouho rozhodovat. Realizoval bych na náměstí sochu Michala Gabriela. Zvláštní je to zneklidňující monstrum ala Giger návrh č.8. Autora jsem nevypátral.
A proč pan Gabriel? Přiznám se, že jsem se u něj také zastavil. Ptal jsem se sebe, co že vidím.
Vymazal jsem ten korkošpuntový povrch a nic nezbylo. A zklamalo mne to podobně, jak mne zklamávají (svým klamáním!) současné baráky. Nic za "překvapivou" strukturou fasády. Formalismus. Někdo by namítal, že u pana Gabriela rukopis. Ale ne. Manýra, co se hodí, když není invence anebo dost času pro ni.
Návrh číslo osm vidím spíš á la Stefan Milkov. Nerad bych se ho dotknul tím, že bych to přisoudil přímo, protože mi návrh přijde horší než to, co pan Milkov obvykle tvoří. Tam se dají nalézt věci ne-špatné. (To byla pochvala.)
jak Gabriel elegantně tvaruje figury zvířat a lidí. Je to taková uvolněná jezdecká socha. Ta moderní stylizace povrchu umožňuje autorovi uplatnit jeho figurativí nadání. Materiálový formalismus fasád mi také vadí, ale tady ta slupka umožňuje předvézt klasickou jezdeckou sochu ve 21.století. Navíc ten mimoreálný povrch vede k zamyšlení. Určitě tu sochu odhmotňuje. Tak mi to přijde.
Ta socha je opravdu neštastná a nechápu už vůbec tu cenu.Mají lidé platit za jméno autora???Proč? Další generace odsoudíme ke zkreslenému pohledu na historii a koně vůbec.Nechápu jak tento návrh vůbec mohl přijít na stůl.Stačí sochy ,která jsou v Mikulově.Proč ještě podporovat jizvu v Brně.Bohužel se tento návrh jistě prosadí,ale je to ukázka úrovně myšlení. Kopecká
Zmiňovaná Moravskoslezská akademie není vědeckou institucí, ale občanským sdružením, do kterého může vstoupit kdokoli (kdo má dostatečně moravistické názory, samozřejmě). Takže ten titulek je hodně mimo, má dodat váhu a punc úctyhodnosti tam, kde není.
A pokud jde o samotnou ideu postavit sochu tomu bezskrupulóznímu Joštovi, ta je také mylná. Byl to člověk, který se o Moravu nijak nezasloužil, naopak jí dost svou bezohlednou politikou uškodil. Jenže tady je v pozadí moravský lokálpatriotismus a ten brněnský zamindrákovaný zvláště ("Praha má 5 jezdeckých soch a Brno žádnou") – mnozí se dmou pýchou nad tím, že Jošt byl zvolen římským králem. Že byl vlastně jen protikrálem (tehdy si titul nárokovali 3 panovníci současně) a vládl pouze 3 měsíce a 3 týdny, tj. ani nic nestihl vykonat, to už si nehodlají ve svých mozečcích připustit...
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Rónův návrh mám na velmi čestné třetí místo. Však nezúčastnil se (anebo jednoduše není) nikdo, kdo by se mohl umístit na místě prvním a druhém.
Je fakt, že Róna mne až do realizace bude udržovat v příjemném napětí, co s tím nakonec udělá. Ke křídlům nápadu - vtipu a černému humoru, se přidá značnou inteligencí řízená zodpovědnost. ( Asi jsem právě pojmenoval vlastnost, pro kterou si ho vážím.)
Právě trilobit a koňodaktylos jsou bytosti jeho repertoáru natolik vlastní, že by je měl tenhle mistr syntézy skloubit dosti dobře. A bude to Rónův Jošt. Podstatná věc.
Vidíte Dalího slony na pavoučích nohách?
Vidíte siluety velbloudů plující na žhavém vzduchu pouštního horizontu?
Měl jste někdy sen o tom že letíte "ve stoje", s hlavou jen půl metru či metr nad úrovní, ve které se nalézá jdete-li ?
A konečně vzpomínáte na ten pocit, když jste ve dvou letech objímal nohy své matky stojící nad Vámi? To všechno je v umění k nalezení téměř pokaždé. U Róny zde explicitně. Tím, tedy explicitností, je Rónova tvorba ostatně charakteristická.
Dalího sloni či vize "levitujících" velbloudů a rovněž ostatní příklady - to bylo výše uvedeno proto, aby byl připomenut jistý pocit, který může být s vysokonohým koněm spojován, nikoli proto, aby došlo ke spojení krátkému. Promiňte, zkrat je u Vás a vědomě. Můžete jej odstranit.
Ale k nalézání působivého : Je to potenciál. Jsme totiž zatím jen u modelu, skicy. Jak jsem psal prvně, jsem zvědavý, co s tím pan Róna n a k o n e c udělá. Totiž až bude-li dílo hotovo, pak teprve můžeme o něm mluvit. Práce s měřítky je delikátní věc. (Cha! Zde opět v úrovni základních významů i v úrovni parafrází.) Tvorba teprve přijde. Dokud to nebude 1:1 v hlíně, jednoduše to nebude.
Ale minulý týden jsem na webu narazil na fotky celé soutěže. Najdete to také. Co se Vám tam zdá jakého a proč?
Vymazal jsem ten korkošpuntový povrch a nic nezbylo. A zklamalo mne to podobně, jak mne zklamávají (svým klamáním!) současné baráky. Nic za "překvapivou" strukturou fasády. Formalismus. Někdo by namítal, že u pana Gabriela rukopis. Ale ne. Manýra, co se hodí, když není invence anebo dost času pro ni.
Návrh číslo osm vidím spíš á la Stefan Milkov. Nerad bych se ho dotknul tím, že bych to přisoudil přímo, protože mi návrh přijde horší než to, co pan Milkov obvykle tvoří. Tam se dají nalézt věci ne-špatné. (To byla pochvala.)
A pokud jde o samotnou ideu postavit sochu tomu bezskrupulóznímu Joštovi, ta je také mylná. Byl to člověk, který se o Moravu nijak nezasloužil, naopak jí dost svou bezohlednou politikou uškodil. Jenže tady je v pozadí moravský lokálpatriotismus a ten brněnský zamindrákovaný zvláště ("Praha má 5 jezdeckých soch a Brno žádnou") – mnozí se dmou pýchou nad tím, že Jošt byl zvolen římským králem. Že byl vlastně jen protikrálem (tehdy si titul nárokovali 3 panovníci současně) a vládl pouze 3 měsíce a 3 týdny, tj. ani nic nestihl vykonat, to už si nehodlají ve svých mozečcích připustit...