A2: Mikhaylo Slyusar – Stanice v extrémních podmínkách

Vložil
Kateřina Lopatová
10.02.2011 11:45
3. ročník, klauzurní práce
ateliér: Architektura II
vedoucí ateliéru: Prof. ing. arch. Ivan Kroupa
odborná asistentka: ing. arch. Jana Moravcová
Zadání — Chtěli jsme bydlení. Něco jako malý bytový dům s vybaveností. Protože by nás to nebavilo a protože je důležité si uvědomit základní vazby a souvislosti, zvolili jsme téma, kde těch vazeb není příliš. Chtěli jsme prokázat dovednost vytvořit obytné vnitřní prostředí pro malou skupinu lidí – dispozičně, prostorově, víceméně s rezignací na estetiku exteriéru. Tématem je tedy krátkodobá či střednědobá mise v extrémních podmínkách s vědeckou náplní pro cca 40 lidí.

Koncept —
Rozhodoval jsem se mezi architektonicky zajímavějším řešením, které by zkoumalo vztahy mezi lidmi a vytvářelo pro ně zajímavé prostory. Buňky by pak nicméně nebyly ze stejných částí, nedaly by se vyměňovat a v extrémních podmínkách by byly životu nebezpečné. Proto jsem se rozhodl pro řešení, které zkoumá prostory, zbavené "zajímavostí".
Skupinu 50 lidí jsem rozdělil na 6 skupin po 8 osobách, aby se mohly vytvořit přirozené vztahy. Pro každou skupinu je určena jedna buňka. Skupiny se vytříbí časem, v každé buňce je 10 míst.
Je samozřejmé, že extrémně minimální roměry jsou fikcí šetření, protože od lidí v extremních podmínkách se očekává plnění složitých úkolů, kterým minimální rozměry nesvědčí (podle studií o minimálním prostoru ve vztahu k výkonu člověka). Proto najdeme na jižním pólu poměrně prostorné boudy, a také ve vesmíru zabírá vědecké vybavení mnoho místa, a tak mají i kosmonauti prostor. Úkolem tedy bylo vytvořit minimální prostory, ale aby nevznikly bungalovy, byly zadáním extrémní podmínky – úkol je tedy čistě teoretický.
Důraz na zvukovou izolaci jednotlivých místností. Lidé se navzájem nevidí.
Maximální vzdálenosti, nepřímé cesty, využití obvodu stavby. Dělit místnosti funkcí a nikoli příčkou. Lidé se ztracejí v hmotě nábytku.
Kvůli takto malým místnostem se mi dělalo špatně při navrhování.
Všichni členové jsou povinní poslouchat hudbu nebo studie, čimž se zvyší soukromí, nic neuslyší.
Kvůli bezpečí jsou v objektu 3 kotle a 3 vzduchotechniky, proto jsou také lokální.
Avatar, vojáci.
    
OBHAJOBA

Místo — Antarktida. Rampy pro stavbu bez jeřábu.

Lidé —
Rozdělil jsem skupinu 50 lidí na 6 skupin po 8 osobách.
Pro každou skupinu je určena jedna buňka.
2 skupiny mají společné stolování a techniku.
Každá skupina má speciální funkci.

Rozměry — Zvolil jsem minimální rozměry, 4,16 m² na člověka.
(2,7 m² bez můstků a s maximálním osazením buňky 11 lidmi)

Interiér — Maximální vzdálenost, nepřímé cesty, využití obvodu stavby.
Důraz na zvuk. Lidé se navzájem nevidí.
Lidé se ztracejí v hmotě nábytku.
Prostřední skříň je pohyblivá.
Připoutávání se ke stropu.

MOŽNÉ DOTAZY:

Výměra?
500 m³, 10 m³ na člověka, 3 m³ hrubé plochy se vším vybavením co tu je.
Buňka 6,1 x 2,5 m vnitřního prostoru.
Jak jste vybral místo?
Vybral jsem nejextrémnější místo na souši, vzdálené 1000 km od nejbližšího obydleného místa. Z důvodu abych mohl odlišit návrh od běžných návrhů, a víc prozkoumat zadaný úkol.
Vyzdvižené na nohou?
1. Kvůli izolaci tepla od sněhu.
2. Kvůli akumulaci svěhu.
3. Kvůli tomu aby za větru sníh neoblepoval vstup, aby to profukovalo.
Rozestup?
1. Požární
2. Výměná celé buňky
3. Sociální
Proč je tu věž?
Výhled pro posádku je podle mě nezbytný.
Jak se stavba dopraví na místo?
Na lyžích.
Zásobování?
Výměna kontejneru nebo mini jeřábem.
Jak se montují chodby?
Chodba je dopravena na kontejneru a následně otočena o 90°.
Čím se zabýva posádka?
1. Práce na tabletech.
2. Úkolem nebylo vymyslet čím by se zabývala.
3. Ke stavbě lze připojit další prostory pro práci.
Nezdá se vám stavba nehostinná a nelidská?
1. Je to studie.
2. U skutečného zadání by přibylo mnoho dalších informací, které bych reflektoval.
3. Na škole se navrhuje s ohledem všeho, proto všechny jsou si podobné. Kdyby se studenti zaměřovali na konkrétní studia, přineslo by jim to mnohem víc.
Proč jste rozdělil lidi?
1. V malých skupinách vzniknou přirozené vztahy
2. Individualismus vyžaduje dělení. Je složité žít ve skupině společně den a noc.
Příliš malé rozměry?
1. Chtěl jsem prozkoumat extrémně malé rozměry.
2. V extrémních podmínkách se od lidí očekává plnění složitých úkolů, kterým minimální rozměry nesvědčí. Na jižním pólu jsou poměrně prostorné boudy, a i na vesmírných stanicích je dost místa.
Důraz na zvuk?
Všichni členové jsou povinní poslouchat hudbu nebo studie, čimž se zvyší soukromí, nic neuslyší.
Situace?
Zde. Situaci jsem nepovažoval za těžiště návrhu.
Sníh napadá. Životnost?
1. 2 - 5 let.
2. Dle zahrabaného dómu stanice Amundsen Scott jsem určil, že 1 m sněhu přibyde za 2 - 5 let.
3. Po zasypání se kontejnery odvezou pryč.
Připoutávání se ke stropu?
Kombinéza je vybavená úchyty. Přpevnění ve více místech na stropě. Možnost volby žádané polohy.
Stavba průběh?
Stavba se provádí na pobřeží, pak se dovleče. Základová konstrukce. Nezávislé buňky vytažené navijákem.
Proč rampy nejsou oblé?
 Vypadalo by to méně technicky. Ve skutečnosti by byly oblé.
Jak jste přišel na rozměry?
Začal jsem kontejnerem, zdál se mi trochu malý, zvětšil jsem jej pro modul 800 mm.
Chyby v návrhu?
Bodové osvětlení. Mnoho dílců nábytku o jednom kusu, nezaměnitelnost. Hranatá rampa. Buňky jsou zahnuté do tvaru U, i když by byla logičtější rovná čára z buněk. Interiér je nelidský. K rozdělení skupiny po 8 lidech mi prof. Vybíral vytkl, že mám o vědcích špatné mínění.
0 komentářů
přidat komentář

Související články