Lenka Prokopová - Smíchov urbanismus

4. ročník FA ČVUT (ateliér Vladimíra Krátkého)

Projekt řeší část pražského Smíchova v blízkosti Smíchovského nádraží od Moulíkovy ulice dále směrem do centra. Na řešeném území se v současné době nachází nekompaktní zástavba funkčně využívaná především jako skladovací a výrobní objekty.

Území je ohraničeno dvěma rušnými komunikacemi, Nádražní a Strakonickou ulicí. Ty jsou zdrojem hluku a znečištění, Strakonická ulice navíc tvoří bariéru mezi územím a nábřežím Vltavy. I přes tato negativa má podle mého názoru území velký potenciál –  nachází se v relativní blízkosti centra Prahy a je dobře dopravně dostupné všemi druhy městské hromadné dopravy. Po přestavbě Smíchovského nádraží by mohlo být zajímavým dopravním uzlem s dalšími funkcemi.

Základní koncepce členění území se snaží navázat na členění starší smíchovské zástavby, jejímž základem jsou bloky obytných domů. Návrh vychází z tohoto členění a řešené území je rozděleno do šesti „bloků“, které mají odlišné funkce a snaží se logicky navázat na svoje okolí i sebe navzájem.

V návaznosti na nádraží je navržena sedmipodlažní administrativní budova s obchodní pasáží v parteru, která by měla být spojnicí od nádraží k dalším nově navrženým objektům.
V prvním „bloku“ je umístěn šestipodlažní hotel, se dvěma patry podzemních garáží. Součástí hotelu jsou konferenční sály, restaurace a doprovodné provozy pro sport a relaxaci.
Druhý „blok“ je řešen jako kompaktní nákupní centrum. Má dvě nadzemní podlaží s obchody a jedno podlaží podzemní, v němž se nachází obchod s potravinami. Součástí jsou čtyři nadzemní a dvě podzemní podlaží garáží, které jsou určeny nejen pro nákupní centrum, ale částečně také pro sousední muzeum.
Muzeum vědy a techniky je určitým centrem celého řešeného území. Celé muzeum se nachází v úrovni prvního podzemního podlaží. Na jeho střeše je park s otevřeným schodištěm ke vstupu, který je součástí expozice a opticky je propojen s vnitřní částí muzea pomocí světlíků, které zároveň zajišťují osvětlení vnitřních prostor muzea. Schodiště a předvstupní prostor muzea může příležitostně sloužit k různým kulturním akcím jako je venkovní divadlo, koncerty a podobně. Zároveň je zde propojení s nábřežím pod silnicí a park s exponáty pokračuje i na nábřeží Vltavy. Součástí muzea je specializované knihkupectví a kavárna s terasou vykonzolovanou nad řeku.
Další tři „bloky“ jsou funkčně navrženy jako bytová a administrativní zástavba. Sedmipodlažní administrativní budova tvoří hlukovou bariéru do Strakonické ulice a přináší větší soukromí a klid pro bytové domy. Parkování v administrativním objektu je řešeno ve třech patrech podzemních garáží. Bytové domy mají šest podlaží a jsou dvou typů. Domy otočené do Nádražní ulice mají v parteru obchody a služby, domy blíže k administrativní budově jsou řešeny jako pavlačové, směřující obytnými místnostmi do zklidněného parkově upraveného prostoru. Parkování je rovněž v podzemních garážích ve dvou podlažích.
Areál školy architektury je poněkud specifický oproti ostatním „blokům“; nachází se na místě bývalého lihovaru. Z něj byla zachována tovární budova, pro kterou je navržena konverze na přednáškové sály. Dále počítá s novými objekty pro administrativní a výukovou část, na kterou je napojena budova s ateliéry, jež zahrnuje starý tovární komín. Samostatně je umístěno pět specializovaných ateliérů s dílnami a budova menzy. Počítá se s veřejnými pobytovými plochami a venkovním parkovištěm. Pod administrativní částí jsou navrženy podzemní garáže.
V severní části nábřeží jsou navrženy malé rodinné domy, umístěné na ocelové konstrukci a vykonzolované nad hladinu řeky. Představují specifický typ bydlení v zajímavém prostředí a jsou určitým typem bydlení na vodě.

V návrhu jsem se snažila o vytvoření městského prostoru se zaměřením na využití potenciálu blízkosti řeky, i když je od ní oddělen rušnou komunikací. Funkční skladba se snaží o propojení více funkcí, aby prostory byly rovnoměrně využívány během celého dne a nedocházelo k jejich vylidnění v některých obdobích.