Miroslav Melena

Miroslav Melena patří nepochybně mezi nejvýznamnější české scénografy a divadelní architekty druhé poloviny XX. století.  Byl jedním z posledních posluchačů prof. Františka Tröstra na DAMU v Praze. Po čtyřletém angažmá v Divadle Petra Bezruče v Ostravě přešel do Naivního divadla v Liberci, kde se společně s režisérem Janem Schmidem podílel na formování  poetiky dnes už legendárního divadla Studio Ypsilon, nejprve v Liberci a později v Praze. I když spolupracoval i s dalšími divadly doma a v zahraničí, nejen jako scénograf, ale i režisér, těžištěm této výstavy jsou inscenace Ypsilonky, kde uplatnil svůj robustní a originální přístup k jevištnímu prostoru jako místa pro hru, jako inspiraci pro řízenou improvizaci.  Nedílnou součástí jeho tvorby jsou kostýmní návrhy, které vždy tvořily nedílnou součást jevištního celku a umožňovaly vtipné proměny postav, vršení asociací a hereckou hravost. Svou tvorbou pro Studio Ypsilon se Melena zařadil do proudu tzv. akční scénografie. – Shodou náhod se dostal začátkem 80. let k práci v Jugoslávii. Na zdejších scénách se projevoval především jako loutkářský výtvarník, režisér a scénárista. -  Po listopadu 1989 se věnoval rovným dílem divadelní architektuře, nejen doma, ale i v zahraničí, teritoriálně rozšířil svoje scénografické aktivity do Brna, kde spolupracoval hlavně s režisérem Stanislavem Mošou. Studiu Ypsilon zůstal však věrný až do konce svého života.       

Scénograf a  loutkář Miroslav Melena započal svoji plodnou dráhu divadelního architekta v 70. letech zastřešováním podií pro různé divadelní a hudební produkce a letní kina, vyzkoušel si i výstavní architekturu. Množství a originalita jeho soutěžních projektů a studií, realizace divadelních interiérů doma i v zahraničí, ho oprávněně řadí mezi špičkové evropské divadelní architekty. V jeho divadelních interiérech nás zaujmou charakteristické hledištní  stropy, kde využívá esteticky působivým a přitom praktickým způsobem typickou melenovskou kupoli, vrchlíky, jehlany nebo další odvozené tvary. Melenou vytvořená divadelní hlediště nesou jasné znaky jeho rukopisu, ať je to volba materiálů či barevnost. Citlivě revokoval atmosféru lidového divadla, dokázal být střídmý a tvarově lapidární, navrhnul několik multifunkčních sálů,  vytvořil prostory na míru osobnostem českého divadla-  Borise Hybnera, Jiřího Suchého či Jana Schmida. Připočteme-li jeho architektonické počiny, ať realizované či jen projekty, k jeho dlouholeté špičkové scénografické praxi, vyvstává před námi nečekaný rozměr Melenova životního díla. S obdivem sledujeme příběh muže a tvůrce, který se v průběhu své tvůrčí dráhy rozlétl k novým úkolům, které se silou sobě vlastní splnil.