László Moholy-Nagy

Narodil se v roce 1895 v Bácsborsódu v Maďarsku. Původně studoval práva, pak v roce 1914 odešel jako voják rakousko-uherské armády do války, kde byl tři roky po nástupu na frontu těžce raněn na ruské frontě. Při rekonvalescenci v Oděse a pak v Szegedu začal kreslit portréty a krajiny. Jeho raná tvorba byla pod vlivem ruských avantgardistů a německých expresionistů. V roce 1918 se vrátil do Budapešti, kde dokončil doktorandské stuidium práv. V letech 1919-20 pobýval ve Vídni. V roce 1921 se setkal v Düsseldorfu s Lissitzkým, jenž tehdy s Rodčenkem a Tatlinem rozvíjel konstruktivistické teorie slavnými sériemi návrhů architektur. Toto setkání mělo pro Nagye, jak se později potvrdilo, osudový význam. V letech 1922-23 pobýval v Berlíně. V roce 1923 jej povolal Walter Gropius do Bauhausu jako uměleckého vedoucího kovodílny. Gropius pozval Moholyho-Nagye do Výmaru na základě manifestu s podivuhodným titulem „Dynamicko-konstruktivní systém sil“, což bylo pojednání o možnosti složité pohyblivé plastiky, spojené s variabilní hrou světel a schopné nekonečných kombinací prostorových vztahů a světelných efektů. Stroj na krásu měl v každém okamžiku nabízet divákovi velmi jemné, ale tím rafinovanější potěšení dokonalé harmonie, měl tuto harmonii vytvářet a precizností své technické harmonie „vyrábět“ kromě krásy i estetickou pravdu.
Nagy pevně věřil, že samotná formální krása je schopna připoutat a obšťastnit člověka. V jeho fotografiích se toto přesvědčení znovu a znovu projevuje a je jedním z klíčů k dešifrování fotografických aktivit Bauhausu. Moholy-Nagy učil na Bauhausu až do roku 1928. Brzy po Nagyově nástupu bylo rychle a s konečnou platností skoncováno s přežívajícím zaujetím pro kubismus i tradicionalismus, který nechtěně do práce dílny vnesli techničtí učitelé. Moholy-Nagy byl apoštolem estetického zážitku, vizionářem nové jednoty techniky a umění, v níž spatřoval cestu k uskutečnění nové kultury, zrozené z tohoto životního pocitu. Zdůrazňoval prvotní důležitost formy a její dynamiky i možností poskytovaných moderními objevy. Oficiálně byla fotografie do vyučovacích osnov Bauhausu zavedena teprve roku 1929 - to už však Moholy-Nagy z Bauhausu odešel.
Nagy se po příjezdu do Berlína v roce 1928 plně věnoval filmovým experimentům a jevištním návrhům pro Státní operu. V období 1928-35 cestoval po Evropě. V roce 1934 utekl z Německa do Amsterodamu, odkud se dostal do Londýna, kde dva roky pracoval jako režisér trikových a dokumentárních filmů. Roku 1937 byl Moholy-Nagy vyzván, aby se ujal vedení Nového Bauhausu v Chicagu, ale za rok se ocitl téměř bez prostředků a Nový Bauhaus musel být z finančních důvodů uzavřen. Moholy-Nagy se však již do Evropy nevrátil a zůstal v Chicagu, kde roku 1938 zřídil svou vlastní a úspěšnou školu „Institute of Design“ pod tehdejším označením School of Design, kterou vedl až do své smrti.