Karel Teige

Karel Teige je znám zejména jako teoretik výtvarného umění a architektury, publicista, kritik, redaktor a organizátor českého uměleckého života ve dvacátých letech 20. století, kdy se stal vůdčí osobností avantgardního uměleckého sdružení Devětsil (1920–1932). V roce 1934 se stal členem pražské surrealistické skupiny. Od téhož roku až do své předčasné smrti vytvářel obsáhlý soubor téměř čtyř stovek koláží. Tyto koláže neměl možnost podstatněji zveřejnit. Dnes se ukazuje, že představují nepřehlédnutelný vklad do dějin evropského surrealismu a českého grafického designu, která klade důraz na typografii i na ilustraci.
Karel Teige se narodil 13. 12. 1900 v Praze, zemřel 1. 10. 1951 rovněž v Praze. Jeho otec Josef Teige (1862–1921) byl hlavním archivářem města Prahy. Soukromě absolvoval obecnou školu, dětství prožil zčásti v Neveklově. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze, Křemencova ul. začal v r. 1919 studovat dějiny umění na FF UK, jako rigorózní práci předložil až v r. 1946 studie Jarmark umění a Jan Zrzavý.
Byl jedním ze zakládajících členů Devětsilu. Většinu svých teoretických a kritických prací zasvětil poetismu a surrealismu. Redigoval časopisy ReD, Pásmo, Doba aj., přispěl ke vzniku několika sborníků (Devětsil, Surrealismus, aj.). Původně Teigeho zaujalo proletářské umění (mj. se autorsky podílel s J. Wolkerem na manifestu Proletářské umění). Zanedlouho se ovšem s tímto proudem rozešel a v r. 1924 uveřejnil stať Poetismus. V třicátých letech se Teige přimkl k surrealismu, jemuž zůstal věrný až do konce života. Teigeho práce napomohly rovněž dalšímu rozvoji avantgardních teorií. Napsal řadu textů o našem a světovém avantgardním umění, architektuře, filmu, životnímu stylu budoucnosti (Film, 1925; Stavba a báseň, 1927; Svět, který se směje, 1928; Svět, který voní, 1930; Jarmark umění, 1936; Surrealismus proti proudu, 1936, aj.). Teigeho práce napomohly rovněž dalšímu rozvoji avantgardních teorií. Napsal řadu textů o našem a světovém avantgardním umění, architektuře, filmu, životnímu stylu budoucnosti (Film, 1925; Stavba a báseň, 1927; Svět, který se směje, 1928; Svět, který voní, 1930; Jarmark umění, 1936; Surrealismus proti proudu, 1936, aj.).
Několikrát navštívil Paříž (poprvé v r. 1922), Moskvu (1925) a v l. 1929-30 byl docentem Bauhausu v německém Dessau. Koncem 30. let patřil ke kritikům stalinského režimu v SSSR. Po únoru 1948 neušel útokům komunistické publicistiky – zejména pro negativní postoj k represím Stalinova režimu v třicátých letech.
V padesátých letech se Teige ocitl v nemilosti, přesto ani v této době nepřestal pracovat. Před smrtí dokončil dva z plánovaných deseti svazků cyklu Fenomenologie moderního umění, které vyšly v r. 1966 pod názvem Vývojové proměny v umění. V posledním období svého života byl po únoru 1948 izolován od kulturního života a vystaven neustálým útokům.
Teige byl především teoretikem a historikem umění, formuloval principy avantgardní estetiky a sám se také na umělecké tvorbě podílel (koláže ap). První koláž vytvořil v r. 1935, celkem vytvořil 374 koláží a téměž ve všech je hlavním motivem ženské tělo. Koláž chápal jako účinný nástoj k propagaci a Rodčenkovy fotomontáže jako vyspělé agitační umění. Ve svých kolážích požíval fotografii, tisk, postupně rozvíjel techniky od fotomotáže až xylografické koláže. Používal vizuální zkratky, kdy propojuje exteriér s interiérem, což připomíná pojetí filmu. Jeho surrealistické pojetí je velmi nečekané a vzbuzuje údiv i do dnešní digitální doby.