Josip Costaperaria

Po absolutoriu na záhřebském gymnáziu odešel do Vídně, kde nejprve studoval architekturu na Technické univerzitě ve Vídni a pak v akademickém roce 1899/1900 na Akademii výtvarných umění u prof. Otto Wagnera. Studium nedokončil, ale ještě v roce 1927 absolvoval na vídeňské Akademii jeden rok prof. Clemense Holzmeistera. Do rozpadu Rakouska-Uherska žil v Terstu společně se slovinskou koncertní pěvkyní Mira Dev, s níž se později oženil. Nejprve spolupracoval s architektem Maksem Fabianim, kdy vedl stavbu slovinského národního domu v Terstu a obchodního domu v Gorici. Později spolupracoval se sdružením benátských inženýrů a designerů v Terstu, ale také sám realizoval několik menších projektů jako střední chlapeckou školu v Postojne (1907-09), školy Cyrila a Metoděje a Živnostenské banky v Terstu. Během Království SHS po první světové válce působil především v Lublani, kde navrhl Palác Lublaň (1923-25), dům Šuklje (1928), vilu Dular (1930-32) a především bytový dům Vrtača (1931-33), kterému se přezdívá 'šachovnice' a je prvním modernistickou bytovkou ve Slovinsku. Patřil do skupiny oponující Josipu Plečnikovi. Po druhé světové válce byl obviněn účasti na Fiera di Lubiana během italské okupace, ale později byl osvobozen. Pracoval na rekonstrukci a nové výstavbě Lublaně, přičemž nejvýznamnější je nástavba Justičního paláce (1949-53). Zemřel sám a v zapomnění. Až půl století po jeho smrti připravil Bogo Župančič Costaperariovy výstavu, kterou doprovodil katalogem jeho projektů.