Jan Zázvorka
*21. 5. 1884 – Praha, Česká republika
†27. 5. 1963 – Praha, Česká republika
Biografie
Narozen 21. 1. 1884 v Praze. Studium architektury u J. Kotěry na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1901-06), poté zaměstnán v Kotěrově ateliéru (1906-14). První světovou válku prožívá jako voják v zajetí. Po svém návratu do Prahy je v letech 1920-26 zaměstnán u Záruby-Pfeffermanna, od roku 1926 má vlastní ateliér. Otec herečky Stelly Zázvorkové a filmového architekta Jana Zázvorky. Účastní se řady soutěží, vystavuje své práce v Praze (1921), Bělehradě a Lublani (1928), Budapešti (1930), Miláně (1933), Bruselu (1935) a Paříži (1937 - Velká cena za Národní památník). Člen SVU Mánes, Jednoty umělců výtvarných. V roce 1937 zvolen řádným členem České akademie věd a umění. Čestný člen Svazu architektů ČSR, dvojnásobný laureát Státní ceny (1951, 1954). Umírá 27. 5. 1963 v Praze.Jan Zázvorka vyšel z Kotěrovy školy, později představitelem strohého klasicizujícího purismu, blízkého funkcionalismu. Jeho smysl pro vznešenou monumentalitu byl příkladně projeven u význačného areálu Národního památníku na Žižkově, který je Zázvorkovým stěžejním dílem.
Ing. arch. Kamil Dvořák, DrSc.
Realizace a projekty
Hlavní díla
pomníky: zborovské bitvy u ukrajinského Zborova, legionářů ve francouzském Terronu,bytové domy družstva Zátiší v Praze-Holešovicích (1925-31),
Vojenské muzeum na úpatí vrchu Vítkov v Praze-Žižkově, včetně interiérů (1927-29),
monumentální Národní památník na vrchu Vítkově v Praze-Žižkově, včetně interiérů (1. cena v soutěži 1925, realizace 1929-32),
Štefánikův dům v Praze, nám. I. P. Pavlova čp. 486 (1929, s V. Kerhartem),
elektrárna a jez v Kostelci nad Labem (1930),
spoluautor budovy ministerstva vnitra v Praze na Letné (projekt 1931, realizace 1935-39, hl. autor K. Roškot),
nerealizované projekty: velkotržnice na Maninách v Praze, sanatorium ve Vyšných Hágách ve Vys. Tatrách aj.,
nové železniční nádraží Praha-Smíchov (1953-56, s J. Žákem),
nový hotel v Kutné Hoře, jeho poslední práce (1956-58, s J. Koptíkem).
