Giuseppe Torres
*4. 11. 1872 – Benátky, Itálie
†20. 12. 1935 – Padova, Itálie
Biografie
Giuseppe Torres vystudoval architekturu na Královské akademii výtvarných umění, kterou ukončil v roce 1893. Po učení v Rijece zahájil svoji profesní činnost v Benátkách. V prvních letech se zaměřil na studium středověkých měst, které následně uplatnil při obnově ambitu opatství Follina a kostela Sesto al Reghena. V roce 1905 postavil v novobyzantském slohu Rio del Gaffaro. Na projektech úzce spolupracoval s Gaetano Marzotto a Gerolamo Dalle Ore. V roce 1908 mu časopis L'Architettura Italiana věnoval celé zářijové číslo. Po zemětřesení v Messině (28.12.1908) vypracoval se svým bratrem Duiliem projekt kruhových antiseismických budov, s nimiž se účastnil soutěže na rekonstrukci města. Díky urbanistickému rozvoji benátských částí Sant'Elena a Lido společně s Faustem Finzi a Giuliem Alessandrim vypracoval urbanistický projekt Sant'Elena (1910) a zahradní město Quattro Fontane na Lidu. V pozdějších letech byl jeho zájem o historizující styly zastíněn dekorativní secesí. V období 1926-33 zastával pozici vedoucího Ústavu sakrálních budova a obnovy památek na IUAV v Benátkách. Po druhé světové válce se věnoval především návrhům sakrálních budov.
Giuseppe Torres vystudoval architekturu na Královské akademii výtvarných umění, kterou ukončil v roce 1893. Po učení v Rijece zahájil svoji profesní činnost v Benátkách. V prvních letech se zaměřil na studium středověkých měst, které následně uplatnil při obnově ambitu opatství Follina a kostela Sesto al Reghena. V roce 1905 postavil v novobyzantském slohu Rio del Gaffaro. Na projektech úzce spolupracoval s Gaetano Marzotto a Gerolamo Dalle Ore. V roce 1908 mu časopis L'Architettura Italiana věnoval celé zářijové číslo. Po zemětřesení v Messině (28.12.1908) vypracoval se svým bratrem Duiliem projekt kruhových antiseismických budov, s nimiž se účastnil soutěže na rekonstrukci města. Díky urbanistickému rozvoji benátských částí Sant'Elena a Lido společně s Faustem Finzi a Giuliem Alessandrim vypracoval urbanistický projekt Sant'Elena (1910) a zahradní město Quattro Fontane na Lidu. V pozdějších letech byl jeho zájem o historizující styly zastíněn dekorativní secesí. V období 1926-33 zastával pozici vedoucího Ústavu sakrálních budova a obnovy památek na IUAV v Benátkách. Po druhé světové válce se věnoval především návrhům sakrálních budov.
