František Marek
*26. 11. 1899 – Borovnice, Česká republika
†18. 7. 1971 – Praha, Česká republika
Biografie
Významný český architekt František Marek se narodil dne 26. listopadu 1899 ve východočeské Borovnici u Potštejna do rodiny Josefa Marka a Emilie, rozené Zikánové. Vyučil se zedníkem, poté absolvoval pražskou střední průmyslovou školu a v letech 1922 až 1926 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u slavného architekta Josefa Gočára. Roku 1932 se oženil s Jelenou, rozenou Kouckou, s níž měl syna Michala a dceru Jelenu. Bydlel na Královských Vinohradech naproti Sadům Svatopluka Čecha ve Vinohradské ulici čp. 1216 a poté v domě čp. 2348, navrženém architektem Jaroslavem Vančurou, na nároží Vinohradské a Jičínské ulice. Stal se členem Spolku výtvarných umělců Mánes.
František Marek ještě za studií navrhl radnici v Horažďovicích, vybudovanou v letech 1925 až 1927, ale následující stavby vyrůstaly převážně v české metropoli. Jedná se o továrnu a obytný dům ve Střížkovské ulici ve Střížkově (1931–1932), Šretrovu restauraci v Riegrových sadech na Královských Vinohradech, postavenou v letech 1931 až 1933, dům „U staré paní“ ve staroměstské Michalské ulici (1933–1934) a nájemní dům „Na Bašce“ z roku 1934 na nároží Vinohradské třídy a ulice U Vodárny. Téhož roku vznikl i hudební pavilon u výše zmíněné Šretrovy restaurace v Riegrových sadech. Marek dále projektoval rodinný dvojdům na nároží záběhlických ulic Chrpová a Pomněnková z let 1936–1937, rodinný dům v záběhlické Pivoňkové ulici (1936–1938), společně se Zbyňkem Jirsákem a Václavem Vejrychem Vinohradskou sokolovnu v Riegrových sadech na Královských Vinohradech, vybudovanou v letech 1938 až 1946, banku s restaurací "U Rozvařilů“ v novoměstské ulici Na Poříčí (1937–1938), rodinný dům ve vinohradské Dykově ulici z roku 1938 a činžovní trojdům v záběhlické Karafiátové ulici z let 1939–1940.
Mimopražské dílo zahrnuje např. architektonické řešení pamětní desky básníka a spisovatele Otakara Březiny v Počátkách z roku 1931 nebo přestavbu mlýna na Jizeře u městyse Brodce (1933–1934). Z roku 1937 pochází rodinný dům ve Vyžlovce a v sousedních Jevanech navrhl následujícího léta obdobný rodinný dům, který bohužel v nedávné době zanikl. V dubnu 1939 vznikl projekt čtyř chat v Hrusicích a tuto osadu si postavili lidé z vinohradského klubu lyžařů. Během 2. světové vílky se začalo se stavbou kancelářské budovy ve staroměstské ulici Řásnovka (1941–1950) v Praze, sloužící dnes Magistrátu hl. města Prahy. Další významná příležitost se naskytla hned po válce, neboť dne 1. srpna 1945 byla vypsána soutěž na Památník vypálených Lidic, kterou Marek vyhrál. Místo, kde stála tato vesnice, ponechal prázdné, pouze zůstaly relikty vyhořelých objektů, rybník s potokem i hřbitov, a v roce 1955 vznikl Růžový sad, navržený se zahradním architektem Bohumilem Kafkou. Projekčně se též podílel na výstavbě Nových Lidic, kde vzniklo centrum s radnicí, kulturním domem i obchody, školou a vystavěly se rodinné domy. V Praze patřil ke spoluautorům sídliště kolem Horňátecké ulice v Kobylisích (1948) a v padesátých letech vypracoval plány dvou školních budov, jedné ve vršovické Jakutské ulici, postavené v letech 1955 až 1956, a druhé v nuselské ulici Sdružení (1957–1958). V Lidicích vznikla podle jeho návrhu roku 1962 ještě budova muzea. Poslední velkou realizaci představuje pavilon slonů a velkých savců v pražské zoologické zahradě (1965–1971). Zúčastnil se také několika architektonických soutěží, např. roku 1931 na nové pražské letiště v Ruzyni, roku 1934 na Jedličkův ústav v Krči, roku 1942 na hlavní nádraží v Sofii, roku 1948 na novostavbu budovy pro ministerstvo pošt nebo v sedmdesátých letech na úpravu náměstí Republiky v Praze, zahrnující též koncertní sál. Za své dílo získal některá vysoká ocenění – za mezinárodní výstavu v Paříži byl oceněn stříbrnou medailí a za projekt Vinohradské sokolovny jej na Londýnské olympiádě, konané roku 1948, ocenili čestným uznáním v kategorii architektura.
Jeho dílo se v meziválečném období vyznačovalo ušlechtilým modernismem, nejprve purismem a poté funkcionalismem, v poválečné době přešel od pozdního funkcionalismu přes socialistický realismus až k brutalismu. Tento pozoruhodný architekt zemřel dne 18. července 1971 v Praze.
Významný český architekt František Marek se narodil dne 26. listopadu 1899 ve východočeské Borovnici u Potštejna do rodiny Josefa Marka a Emilie, rozené Zikánové. Vyučil se zedníkem, poté absolvoval pražskou střední průmyslovou školu a v letech 1922 až 1926 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u slavného architekta Josefa Gočára. Roku 1932 se oženil s Jelenou, rozenou Kouckou, s níž měl syna Michala a dceru Jelenu. Bydlel na Královských Vinohradech naproti Sadům Svatopluka Čecha ve Vinohradské ulici čp. 1216 a poté v domě čp. 2348, navrženém architektem Jaroslavem Vančurou, na nároží Vinohradské a Jičínské ulice. Stal se členem Spolku výtvarných umělců Mánes.
František Marek ještě za studií navrhl radnici v Horažďovicích, vybudovanou v letech 1925 až 1927, ale následující stavby vyrůstaly převážně v české metropoli. Jedná se o továrnu a obytný dům ve Střížkovské ulici ve Střížkově (1931–1932), Šretrovu restauraci v Riegrových sadech na Královských Vinohradech, postavenou v letech 1931 až 1933, dům „U staré paní“ ve staroměstské Michalské ulici (1933–1934) a nájemní dům „Na Bašce“ z roku 1934 na nároží Vinohradské třídy a ulice U Vodárny. Téhož roku vznikl i hudební pavilon u výše zmíněné Šretrovy restaurace v Riegrových sadech. Marek dále projektoval rodinný dvojdům na nároží záběhlických ulic Chrpová a Pomněnková z let 1936–1937, rodinný dům v záběhlické Pivoňkové ulici (1936–1938), společně se Zbyňkem Jirsákem a Václavem Vejrychem Vinohradskou sokolovnu v Riegrových sadech na Královských Vinohradech, vybudovanou v letech 1938 až 1946, banku s restaurací "U Rozvařilů“ v novoměstské ulici Na Poříčí (1937–1938), rodinný dům ve vinohradské Dykově ulici z roku 1938 a činžovní trojdům v záběhlické Karafiátové ulici z let 1939–1940.
Mimopražské dílo zahrnuje např. architektonické řešení pamětní desky básníka a spisovatele Otakara Březiny v Počátkách z roku 1931 nebo přestavbu mlýna na Jizeře u městyse Brodce (1933–1934). Z roku 1937 pochází rodinný dům ve Vyžlovce a v sousedních Jevanech navrhl následujícího léta obdobný rodinný dům, který bohužel v nedávné době zanikl. V dubnu 1939 vznikl projekt čtyř chat v Hrusicích a tuto osadu si postavili lidé z vinohradského klubu lyžařů. Během 2. světové vílky se začalo se stavbou kancelářské budovy ve staroměstské ulici Řásnovka (1941–1950) v Praze, sloužící dnes Magistrátu hl. města Prahy. Další významná příležitost se naskytla hned po válce, neboť dne 1. srpna 1945 byla vypsána soutěž na Památník vypálených Lidic, kterou Marek vyhrál. Místo, kde stála tato vesnice, ponechal prázdné, pouze zůstaly relikty vyhořelých objektů, rybník s potokem i hřbitov, a v roce 1955 vznikl Růžový sad, navržený se zahradním architektem Bohumilem Kafkou. Projekčně se též podílel na výstavbě Nových Lidic, kde vzniklo centrum s radnicí, kulturním domem i obchody, školou a vystavěly se rodinné domy. V Praze patřil ke spoluautorům sídliště kolem Horňátecké ulice v Kobylisích (1948) a v padesátých letech vypracoval plány dvou školních budov, jedné ve vršovické Jakutské ulici, postavené v letech 1955 až 1956, a druhé v nuselské ulici Sdružení (1957–1958). V Lidicích vznikla podle jeho návrhu roku 1962 ještě budova muzea. Poslední velkou realizaci představuje pavilon slonů a velkých savců v pražské zoologické zahradě (1965–1971). Zúčastnil se také několika architektonických soutěží, např. roku 1931 na nové pražské letiště v Ruzyni, roku 1934 na Jedličkův ústav v Krči, roku 1942 na hlavní nádraží v Sofii, roku 1948 na novostavbu budovy pro ministerstvo pošt nebo v sedmdesátých letech na úpravu náměstí Republiky v Praze, zahrnující též koncertní sál. Za své dílo získal některá vysoká ocenění – za mezinárodní výstavu v Paříži byl oceněn stříbrnou medailí a za projekt Vinohradské sokolovny jej na Londýnské olympiádě, konané roku 1948, ocenili čestným uznáním v kategorii architektura.
Jeho dílo se v meziválečném období vyznačovalo ušlechtilým modernismem, nejprve purismem a poté funkcionalismem, v poválečné době přešel od pozdního funkcionalismu přes socialistický realismus až k brutalismu. Tento pozoruhodný architekt zemřel dne 18. července 1971 v Praze.
Patrik Líbal
